V Uherském Hradišti v pátek začíná 47. letní filmová škola, která letos promítne mexické filmy poslední doby, retrospektivu Akiry Kurosawy a v českých premiérách uvede úspěšné snímky Muž se zaječíma ušima a Zpráva. Stejně jako loni akci museli organizátoři připravovat v nejisté době pandemie, během měnících se podmínek pro pořádání festivalů.
„Letos jsme byli zkušenější, tolik věcí nás nepřekvapilo. Na druhou stranu loňský ročník byl docela adrenalin. Jenže ten člověku nevydrží dva roky, takže jsme byli i unavenější,“ komentuje organizaci druhého ročníku v mimořádných podmínkách programová ředitelka LFŠ Iva Hejlíčková.
Její tým pečlivě sledoval především to, kolik návštěvníků bude moci do sálů pustit. „Když můžete mít jen 50 procent kapacity a nemáte možnost přidat kina, musíte filmy víc opakovat, tím pádem musíte mít v programu méně titulů,“ upozorňuje Hejlíčková na jednu z komplikací. Vlivem zlepšující se situace a červencového uvolnění kapacity kin na 75 procent nakonec pořadatelé riskli připravit ročník pro plné sály. Sázka na posun termínu na srpen jim vyšla, od 1. 8. festivaly mohou vnitřní prostory zaplnit do posledního místa na sezení.
Tak jako loni také 47. „filmovka“ bude trvat jen šest celých dní, ve čtvrtek 12. 8. jsou v plánu už jen dvě reprízy. Za zkrácením stojí především finance. „Letos to bylo obtížnější v tom, že covid hodně poznamenal našeho hlavního partnera. Rozpočet jsme složili v podstatě jen z grantů, větší sumu získáme kromě prodeje akreditací od města, kraje, ministerstva kultury a od Státního fondu kinematografie. Budeme žádat i Evropskou unii, ale jestli jsme uspěli, zjistíme až v říjnu,“ říká Iva Hejlíčková.
Programová ředitelka budoucnost financování českých filmových festivalů moc optimisticky nevidí, i proto je možné, že Filmovka na nějaký čas zkrácená zůstane. „Naše ředitelka Radana Korená tvrdí, že devět dnů už je v těchto poměrech nereálných. Všechny výdaje se zdražují, od nákladů na pronájmy prostor, techniky a hotelů po poplatky za promítání. Pokud dřív stál film 300 eur, dnes stojí 600. Přičemž státní fond nebo ministerstvo nám dávají v podstatě totéž, protože víc nemají, jejich částky na podporu festivalů rostou pomaleji než zmíněné výdaje. A to mám podezření, že příští rok to bude spíš horší, protože někdo musí ty covidové peníze zaplatit a rozpočty na ministerstvech na kulturu rozhodně neporostou, spíš naopak,“ obává se Hejlíčková. Řešení situace je podle ní jediné – najít nějakého silného komerčního partnera.
