Záložák. Rifle mění za maskáče a botasky za kanady | E15.cz

Záložák. Rifle mění za maskáče a botasky za kanady

Obleče si maskáče, nazuje kanady a se samopalem v ruce se Jindřich Ambrož stává vojákem. Na devět dnů.

Celý rok řídí Jindřich Ambrož přerovské výměníkové stanice a stará se o to, aby lidem proudilo do jejich domovů teplo. Vždy na jaře a na podzim ale z práce prchá za dobrodružstvím. Bere si neplacené volno, do vojenského tlumoku nabalí maskáče, zelené trenýrky, kanady, ešus i čutoru a vydává se na vojenské cvičení. Dobrovolně. Před pěti lety se rozhodl, že vstoupí do aktivních záloh, aby ho v případě války nebo katastrofy mohla armáda povolat.

„Společně s dalšími nadšenci mizím na Libavou, kde nás čeká výcvik pod dohledem profesionálů. Jsou tu dělníci, intelektuálové i manažeři. Všichni makáme. Nejraději mám střelby ze samopalu nebo kulometu, ale házíme tu i granátem, slaňujeme se, běháme. Musíme také zvládnout přenocování v lese,“ říká devětačtyřicetiletý Ambrož.

Za roky působení v aktivních zálohách už ví, bez čeho se devět dnů v polních podmínkách neobejde. Zabalit si batoh na výcvik v Libavé mu proto nedělá žádný problém.

Tentokrát mu týdenní výcvik začíná v sobotu 18. září v sedm hodin ráno na Krajském vojenském velitelství v Olomouci. Scházejí se tam záložáci z roty plukovníka generálního štábu Vladimíra Taláška. „Povolali jsme padesát vojáků, k útvaru se jich dostavilo šestatřicet,“ hlásí mluvčí velitelství Jaroslav Pácl. Na zemi se kupí maskované tašky, batohy i přilby.

Setkání s kamarády

Někteří vojáci si ještě dopřávají cigárko, volají svým ženám a navzájem se hecují, kolik litrů potu v terénu nechají. Mezi nimi vyčnívá svou hodností Oto Štencl. Podplukovník, který rotě velí. Je už v důchodu, ale aktivní zálohy jsou jeho srdeční záležitostí.

„Každý máme něco. Někdo sbírá jablka, pro jiného je radost armáda. Někteří vojáci se už navíc spřátelili a těší se na cvičení i kvůli kamarádům,“ konstatuje Štencl a druhým dechem dává pokyny vojákům, kteří se chystají na poctu k hrobu plukovníka Vladimíra Taláška. Toho za druhé světové války popravili nacisté.

Ze hřbitova míří záložáci ještě na zdravotní testy a pak je konečně čeká přesun na Libavou. „Těším se. Nejvíce na cvičení v nádrži Kružberk nebo i na trhání dřeva a betonu,“ stačí ještě před odjezdem říct Ambrož.

K aktivním zálohám se přitom dostal náhodou. „Chodím do sauny, a jak tam sedíme pospolu a nazí, bavíme se i o svých profesích. Jeden z mužů byl vojákem z povolání a začal mě hecovat, jestli bych nechtěl jet na vojenské cvičení. Nejdříve jsem se smál. Na vojně jsem byl před třiceti lety a skončil s hodností vojína. Navíc jsem přiznal, že už ani nevím, kterou rukou se zdraví,“ vzpomíná na svou první reakci Ambrož. Doma ale nad nabídkou přemýšlel a nakonec si řekl, proč do stereotypního života nevnést trochu adrenalinu. Zavolal na Krajské vojenské velitelství v Olomouci, prošel psychotesty i zdravotními testy a brzy už salutoval v mundúru vyšším šaržím.

Časy, kdy muži chodili povinně na vojenské cvičení, jsou minulost. Dnes už nikdo mezi záložáky nemusí, ale kdo chce, ten je vítaný. Dokonce i ženy.

Čím výcvik láká?

Otázkou je, co lidi jako je Ambrož, nutí, aby dobrovolně vstávali s vojenským budíčkem, vydrželi celodenní dril, třikrát denně škrábali lžící po dně ešusu, po večerce padli „mrtví“ únavou na kovovou postel a snášeli chrápání spolubojovníků.

„Moje motivace je jasná. Jsem dobrodruh, který má rád aktivitu. Druhým vysvětlením je, že chci pomáhat lidem třeba v době katastrof. Navíc dnes díky práci v armádě umím třeba i masáž srdce nebo dýchání z úst do úst,“ konstatuje Ambrož.

Také jeho rodina si už zvykla, že je táta dvakrát v roce opouští, aby si „zahrál“ na vojáka. Jeho manželka je ráda, že si trochu odpočine a také syn Tomáš otci jeho zálibu nerozmlouvá. „Klidně bych si to někdy taky vyzkoušel. Nechtěl bych jít na dva roky na vojnu jako generace mužů před námi, ale týden dřiny mimo civilizaci bych snad zvládnul,“ přemítá dvacetiletý mladík.

Pro záložáky je také důležité, aby kromě podpory v rodině měli i pochopení v zaměstnání. Ambrož má štěstí. „Kolegové mu vyjdou vstříc a směny mají nastavené tak, aby si volno mohl vzít,“ říká šéf přerovské společnosti Teplo Jaroslav Klvač.

Máte nějaké zážitky z vojenských cvičení nebo z vojny? Pište na redakceprerov@mf.cz

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!