Mezi Hradečáky se odjakživa vyprávějí pověsti o tajné chodbě, spojující zámek s kostelíkem na Jakubu. Někteří také znají příběh, jak při nočním návratu domů zabloudila přiopilá skupinka až do tajuplných kanálů pod tehdy vypuštěným Vajgarem. Jsou tyto příhody pravdivé, nebo jde jen o moderní městské legendy? Podzemí centra Hradce je historiky rozdělené na dvě samostatné části. Zámeckou a městskou. Jestli jsou vzájemně propojené? To si nikdo z odborníků netroufne potvrdit ani vyvrátit.
Zámek - vlhkost a nedostavěná vinárna
Do spletitých chodbiček pod třetí nádvoří zámku mě doprovází správce zámeckého depozitáře Miroslav Malík. Nejprve se vydáváme do velkých dřevěných dveří ve stěně Španělského křídla.
„Hlavně pozor na hlavu,“ varuje Malík a mizí ve tmě. Opatrně tápu po vlhkých kamenných stěnách úzké chodbičky a snažím se sluchem zachytit cinkot správcových klíčů.
Ve chvíli, kdy čelem narazím do snižujícího se stropu, se všude kolem rozsvítí. „Elektrické rozvody tu nainstalovali ještě za minulého režimu. Snažili se to tady celé přestavět.“ vysvětluje Malík.
Po několika křižovatkách, zatuchlých sklípcích a chodbách s nízkými stropy zastavujeme. „Tak tady si kdysi místní komunisti plánovali vinárnu,“ naznačuje správce depozitáře. Rozlehlá místnost je plná sutin a kabelů. Uprostřed se tyčí dvě ohyzdné šachty. Prostory určené pro výtahy, které už nejspíš nikdy nikdo nedostaví.
Další zastávkou na prohlídce zámeckého podzemí je kruhová místnost pod rondelem, dříve určená pro muzikanty obveselující šlechtu. Ta je s honosnou stavbou nahoře spojená úzkým otvorem, který sloužíval jako vodič zvuku.
„Á, vida, nad námi je zrovna prohlídka,“ ukazuje Malík na dětskou hlavu, zvědavě nakukující do otvoru. Neodolám. Hlasitě zakřičím. Když za chvíli vycházíme ven, školní skupina se svému vyděšenému kamarádovi stále směje.
Ocitáme se opět pod zemí. Tentokrát ve dvou propojených sklepích pod zámeckou kaplí. Staré prostory z patnáctého století sloužily především jako dílny a skladiště. „A dodnes svůj účel nezměnily. Akorát tu dnes místo mužů v gotickém oblečení pobíhají naši údržbáři,“ směje se Malík.
Zda se za podzemí dají považovat i první dvě patra renesančního Adamova stavení, je sporné. Při pohledu ze třetího nádvoří jsou schovaná pod zemí. Ze zámecké zahrady se ale díky výškovému rozdílu zdvihají nad její úroveň. I zevnitř působí místnosti, naposledy využívané v roce 1997 jako výstavní síně, zvláštně rozpolceným dojmem. Z oken na jedné straně svítí sluníčko, z druhé strany se drolí plesnivá vlhká omítka.
„Právě vlhkost je hlavním důvodem, proč se spodní patra Adamova stavení už nevyužívají,“ vysvětluje kastelán Václav Bis. A co ona tajná chodba na Jakub? „Jakkoliv hezky to zní, obávám se, že je to jenom romantický výmysl,“ uzavírá Bis.
Město - skála, sklepy a potapěčovo svědectví
„Centrum Hradce stojí z velké části na skalním masivu,“ poukazuje jindřichohradecký archeolog Vladislav Burian. I to je podle něj jeden z důvodů, proč se legendy o tajných chodbách pod městem nejspíše nezakládají na pravdě. Jeho slova potvrzuje i vedoucí pracovnice firmy ČEVAK Olga Štíchová. „Při provozování vodovodů a kanalizací jsme na žádné podzemí, s výjimkou Panské ulice, nenarazili,“ tvrdí.
Tajné chodby ale Burian nevylučuje. „Mluví se o nich, ale nikdo nic zatím neprokázal. Jeden z mých známých pracuje jako potapěč pro stavební firmu a vyprávěl mi, jak se dostal do zatopené chodby ze zámku směrem k Nežárce. Pokud tu nějaké chodby jsou, tak budou v historickém jádru. Tak, aby kdysi sloužily k útěku nebo k napadení nepřátel zezadu. Jinak by nedávaly smysl,“ vysvětluje Burian.
„A chodba na Jakub? Nevím o ní, ale ani ji nevylučuji. Jen podotýkám, že by bylo velmi náročné něco takového vybudovat. Víme jenom o chodbě ze zámku do gobelínky,“ dodává.
Další neprozkoumanou oblastí jsou sklepení pod budovami na náměstí Míru. „Sklepy u všech domů na náměstí jsou pozdně gotické. Byly hodněkrát přestavované a zazdívané, třeba tuhle,“ ukazuje galerista Jiří Langer na neproniknutelnou hradbu z cihel, nepřirozeně vyčuhující z kamenných stěn v hlubinách Langrova domu.
„Většina sklepů na náměstí je navzájem propojená. Z důvodu větrání. To jsou ale jenom malá okénka o rozměrech desítek centimetrů, kterými nelze prolézt. Ale je možné, že na jeden ze sklepů nějaká tajná chodba navazuje,“ uvažuje Langer.
