Uvolnit se a zapálit si cigaretu. Na nádraží, na tramvajové zastávce či v areálu nemocnice. Šlukovat, blafat, hulit. Všude tam, kde se kouřit nesmí.
Normálně by to znělo jako návod, jak se dostat do křížku s městskou nebo státní policií. Ovšem ne v Liberci.
Potvrdil to test Sedmičky. Kouřili jsme na místech, kde se to nesmí, a prošlo nám to. Naprosto bez problémů. Někde dokonce tvrdili, že si kouřícího redaktora nevšímali schválně. Jen proto, aby zbytečně nevyvolali konflikt.
Výpravčí nevidí
Na liberecké vlakové nádraží už přicházím se zapálenou cigaretou. Právě odjíždí vlaky, a tak i zaměstnanců drah pobíhá po peronech docela dost. Vůbec se před nimi neschovávám, spíš se jim ještě nastavuji, aby si mě všimli. Ale to bych asi kromě cigarety musel zapálit i sebe.
Alespoň si demonstrativně odcházím stoupnout před dobře viditelnou ceduli zákaz kouření. Projde kolem mě průvodčí z vlaku. A pak mě míjí i výpravčí.
Nejprve okolo mne prochází jedním směrem, pak zase zpátky a pak se znovu vrací. Šluknu a vyfouknu kouř jeho směrem. Výsledek? Nic. Buď má šedý zákal a poruchu čichových buněk najednou, anebo mě nechce vidět.
Dohadovat se nebudu
Když vlaky odjely, jdu se ho zeptat, co dělám špatně, že mě tak beztrestně nechává kouřit. „Já jsem si vás všimnul, ale abych se s vámi dohadoval, tak to ne,“ oznamuje mi. Prý to nemá cenu, upozorňovat kuřáky, že tu nemají kouřit. „Když to řeknu deseti lidem, jedenáct z nich mě pošle do…“ tvrdí.
Říká také, že strážníci i policisté na nádraží chodí a kontrolují i kuřáky. „Zaměřují se především na vlakové nádraží a terminál ve Fügnerově ulici,“ potvrzuje Daniela Bušková, mluvčí Městské policie v Liberci. „Jen v těchto lokalitách jsme na pokutách za kouření letos vybrali pětatřicet tisíc korun.“
Někdy je to strašně těžké nekouřit tam, kde se kouřit nemá. Třeba na autobusovém nádraží v Liberci sice visí velký nápis „Zákaz kouření v celém areálu“, jenže asi metr od něj stojí obrovská reklama, propagující jednu konkrétní značku cigaret.
Tabáková mekka
A zastávka tramvaje (kde se také nesmí kouřit) u vlakového nádraží je vůbec legrační. Hned u zastávky stojí trafika, která má ve svém čele – skoro jako domovní znamení – znak cigaret. A aby to nebylo málo, hned vedle trafiky je také velká reklama na další značku cigaret. Nezapalte si tady, když to tu vypadá jak tabáková mekka!
Nápisy na koších na libereckém autobusovém nádraží z jedné strany upozorňují na zákaz kouření, z druhé strany na to, že celý areál je monitorovaný. Uvidí mě někdo na kameře, jak kouřím?
„Kdybychom mohli kuřáky postihovat třeba jen padesátikorunovou pokutou, což by pro nás nebyl bezvýznamný vedlejší příjem, určitě bychom se tomu věnovali. Teď ale můžeme kuřákům jen domluvit a nechtějte slyšet, co všechno jsme si už museli od nich vyslechnout,“ odůvodňuje nezájem svého personálu Jan Konopásek, výkonný ředitel ČSAD Liberec. Postěžoval si na městskou policii. „Moc často tu nebývá, a to sídlí hned vedle!“
