Jako kapitán táhne svými výkony Pardubice za obhajobou mistrovského titulu. V reprezentaci se ale o svoji šanci musí poprat. „Chci zamakat a přesvědčit trenéra, že do týmu patřím,“ říká útočník Petr Koukal, který se představí v národnímu mužstvu na moskevském Channel One Cupu.
Tento týden obléknete třikrát reprezentační dres, těšíte se na partu, se kterou jste letos vyválčili titul mistrů světa?
Jsem rád, že jsem se do výběru dostal. Zase si zahraju trochu jiný hokej. Snad se dají kluci v Pardubicích do kupy a nám se s národním týmem podaří nějaký slušný výsledek, aby to nedopadlo jako minule. Bude nás tam tuším čtrnáct ze zlatého týmu, tak na úspěch z mistrovství snad navážeme.
Sraz máte v Praze, potom vás čeká zápas ve Finsku a hned dva v Moskvě. Bude to hodně rozlítaný týden.
Přelety jsou v pohodě. Ale hrát zápas ve Finsku s Finy, pak s Rusy v Rusku, to bude hustá atmosféra. Už jsem jednou něco podobného zažil a byla to pecka.
V národním týmu se potkáte s bývalými spoluhráči z Pardubic Petrem Čáslavou, Tomášem Rolinkem a Janem Bulisem, jste v průběhu sezony v kontaktu?
S Petrem Čáslavou si občas píšeme, ale s ostatními moc v kontaktu nejsem. Určitě si trochu popovídáme, ale akce je především o hokeji. Každý se musí soustředit především na svůj výkon. Zatímco Rolinek s Čáslavou, pokud budou zdraví, mají mistrovství jisté, já se tam jedu spíš bít o to, abych trenéry přesvědčil, že na to mám. Vždyť jsem strašně dlouho ani na žádné Euro Hockey Tour nebyl. Do nominace jsem se loni dostal díky tomu, že jsme vyhráli titul a po lavině omluvenek jsem jel na mistrovství světa.
Psali jste si s Petrem Čáslavou i o připravovaném venkovním zápase?
Ještě jsem o tom s nikým moc nemluvil. Budeme se o tom bavit až po posledním zápase a pak určitě před prvním tréninkem venku, který nás čeká hned na Nový rok. Bude tady asi pořádný zmatek a bude se řešit, co s sebou všechno spakovat, abychom na nic nezapomněli.
Nevyděsilo vás, když před týdnem bylo minus dvacet?
Kdyby bylo takhle i při zápase, tak by to nic dobrého nebylo. Dostali bychom asi vyhřívané lavičky a z nich by se nám na led nechtělo. Těžko ale odhadnout, jak bude. V posledních dnech venku chvilku prší, chvilku zase chumelí. Třeba může při zápase svítit sluníčko a my nic neuvidíme.
O víkendu byl překonán divácký hokejový rekord, kdy na utkání Michiganských univerzit přišlo více než 113 tisíc diváků, dokážete si představit takový kotel?
Bavil jsem se o tom s Honzou Kolářem, který byl na Barceloně, když vyhrála titul. Tam bylo snad sto tisíc diváků a byl to takový kotel, že nešlo fandění pořádně zesynchronizovat. Když jedna čtvrtka fandí, tak druhá to neslyší. Podle mě je ale v Brně na hokeji větší hukot, než byl v Michiganu na stadionu. K ledu to máte daleko a z horní řady na hokej vidíte na led jenom s teleskopem.
Sledujete přípravy na utkání na stadionu ve Svítkově?
Viděl jsem fotky v novinách, ale stále přemýšlím, jestli diváci uvidí z těch dlouhých tribun, které zůstávají po dlouhých stranách. Přijdou mi málo kolmé.
Čeká vás hodně rušný závěr roku, kromě reprezentace budete o vánočních svátcích mít hodně nabitý extraligový kalendář, jak je to příjemné?
Na zápasy o svátcích jsme si už zvykli, ale nelíbí se mi utkání 22. prosince, kdy hrajeme v Českých Budějovicích. Po reprezentační přestávce odehrajeme jenom jeden zápas. Když jsem to viděl v rozpise, tak mě málem omyli. Kdyby tam byly dva, tak to chápu, ale tohle nepochopím.
Před zápasem s Libercem jste podepsal Fair play chartu hráče, o co se jedná?
Píše se tam například o tom, že máme nést porážku hrdě se vztyčenou hlavou, to jsem ale na konci posleního zápasu moc nezvládl. Charta je určitě dalším impulzem k chování hráčů. Mělo by to být vyvěšené v kabině, aby si to každý mohl přečíst.
Hraje se fair play i na takové úrovni, jakou má extraliga?
Myslím si, že jo. Chybu může udělat každý, i rozhodčí. Rozhodčí má sekundu na rozhodnutí, jestli to byl faul, nebo ne. Jde pouze o to se snažit, aby každý dělal chyb co nejméně
