Zatím si kufry nebalí. Velkolepé plány s Teslou vždycky vyšuměly | E15.cz

Zatím si kufry nebalí. Velkolepé plány s Teslou vždycky vyšuměly

Areál bývalé Tesly není opuštěný. Své sídlo tu našlo několik firem i umělců.

Kdysi tu sídlila jedna z nejúspěšnějších československých firem – Tesla. Dnes tu stojí chátrající areál. Rozhodně ale není prázdný. Stal se domovem několika firem. Redaktoři Sedmičky se šli podívat, jak se v takovém prostředí daří podnikání.

Život v utajení

Vysoká železná brána je dokořán. Kromě reklamních cedulí na fasádě nic na první pohled nenasvědčuje tomu, že je uvnitř nějaký život.
„Dlouho jsem si myslel, že je to tady zapečetěné. Potom jsem potřeboval truhláře a známý mě poslal sem. Zdálo se mi to podezřelé. Dobrá firma v omlácené ruině? Nakonec se ukázalo, že to tak je,“ říká Petr Navrátil. Vymlácená okna jsou zatlučená dřevěnými fošnami. Dveře zamčené. Železné konstrukce rezavé. Mezi tím sídlí několik truhláren, autoservisů. O kus dál má zkušebnu punk-rocková kapela. Je tu i ateliér výtvarníka Adolfa Lachmana.
„Bylo to tu levné. Až později jsem si uvědomil, že to navíc přesně splňuje ateliérové podmínky. Velká tovární okna směřovaná na sever jsou pro moji práci ideální. Vážím si toho. Až budu muset odsud odejít, tak to nebude lehké,“ svěřuje se Lachman. Budova, kde má ateliér, je z velké části prázdná. Na schodech se válí starý gauč. Zašlé samolepky hlásí, že tu bývaly řemeslné dílny. Dobové toalety jsou roky mimo provoz. Pro umělce ideální. Ne však pro zakázkové truhlářství, které si své prostory výrazně vylepšilo. Do nevzhledné budovy zvou luxusní dveře. Za nimi čeká zákazníky kožená sedačka a prostředí kontrastující s tím, co je venku.
„Jsme tu spokojení. Zákazníci si k nám cestu našli,“ říká majitel firmy Jan Dosoudil. Obchod mu funguje, zaměstnává dvacítku lidí. O tom, že areál čekají velkolepé změny, slyšel.
„Rádi bychom tu zůstali i nadále. Otázkou ale je, jaká bude cena pronájmu, až tu bude třeba obchodní centrum,“ vysvětluje Dosoudil.
Redaktoři Sedmičky pokračují v prohlídce. Tentokrát míří do malého autoservisu. Za jeho vraty se schovává útulná dílna a usměvaví majitelé.
„Už tu jsme deset let. Byla to náhoda. Slyšeli jsme, že tu jsou volné prostory a vyšlo to,“ říká Daniel Petr. Přestože se svým obchodním partnerem podepsali nájemní smlouvu na dobu neurčitou, vidí svou budoucnost nejistě.
„Už jsme měli několikrát skončit. Vždycky s tím tady byly velké plány. Ale pokaždé dal od toho investor ruce pryč,“ uvádí Petr.

Zašlá sláva

Bývalá Tesla vypadá hůř zvenku. Okna vysklily děti. Písmena, která tvořila název slavné firmy, drží na oprýskané omítce spíš silou vůle. Ve staré kolárně před fabrikou stojí starý nábytek. Zdi areálu obrůstá plevel. „Je zvláštní, že tu nejsou žádní bezdomovci. Možná právě díky tomu, že je to tu obsazené firmami,“ myslí si Daniel Petr. Je tomu už osmaosmdesát let, co se v nové továrně v Pardubicích začaly vyrábět telefony a telegrafy. Tehdejší Telegrafia zaměstnala hned zkraje tři stovky lidí.
„Pracoval tu můj dědeček. Svou práci měl rád, byl to nadšený radioamatér. Ještě že se nedožil krachu Tesly. To by mu bylo hodně líto,“ říká Petr Navrátil.
Zchátralá fabrika stojí na cenné lokalitě. Všichni se shodují, že musí zmizet. Zatím jsou to pouze vysněné plány.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!