Redaktor Sedmičky si na pracovišti ušního oddělení táborské nemocnice vyzkoušel, jak se asi cítí lidé na nejrušnějších ulicích Tábora. Šedesát ani sedmdesát decibelů mu rozhodně sluch nepoškodilo. Právě na takový hluk jsme zvyklí třeba od vysavače, který ale můžeme po úklidu vypnout. Před zhruba stejnou silou decibelů však nemají obyvatelé dopravou přetížených míst v Táboře kam utéct.
Situace v Plané se zhorší
Na Táborsku je spousta míst, na kterých musejí lidé snášet soustavný hluk z dopravy. Mezi nekritičtější patří Budějovická a Údolní ulice. Další je hlavní silnice v Plané nad Lužnicí, která vede centrem města. „Když si zavřeme okna, tak to jde. Ale to není možné pořád. Mám na zahrádce sezení, ale kvůli hluku ze silnice tam není možné vůbec být,“ popisuje situaci u svého domu František Nohava, který žije v Plané nad Lužnicí od roku 1968, a už tehdy se prý říkalo, že kolem města povede dálnice.
Pro pražské ředitelství silnic a dálnic mapoval hluk v Plané Lumír Zenkl v roce 2006. Hodnoty decibelů získával na fasádách domů. Výsledek ukázal překročení limitů v noci u sto dvanácti budov. Neprošly ani denní limity. Ředitelství potom zařídilo výměnu oken.
„Lidé vědí, že úlevu jim přinese až plánovaná dálnice, a na hluk si už tolik nestěžují. Spíš je trápí, že silnice je nebezpečná a je problém ji vůbec přejít,“ tlumočí názory obyvatel starosta Plané Jiří Šimánek. Planou projede zhruba jedenadvacet tisíc aut denně. Až se ale začne odbahňovat Jordán, přibudou k nim desítky tatrovek, které povezou vytěžené bahno na pískovnu Hůrka. „Někdo říká, že dalších sto aut denně nehraje v takovém provozu roli, ale je to jako když se napíná struna na houslích. Nejde to do nekonečna,“ líčí své obavy Šimánek.
Nemůže větrat na ulici
Výpočty hluku na fasádách prováděl Lumír Zenkl i na Budějovické ulici v roce 2008. Překročení povolených hodnot hluku zjistil jak v denní, tak v noční dobu. Ve stejném roce hodnotila krajská hygienická stanice decibely naměřené zdravotním ústavem uvnitř domu č. p. 1748. Důvodem byla stížnost jednoho z obyvatel. K překročení limitů hluku v tomto případě nedošlo.
I když hluk lidem přímo nepoškozuje sluch, dokáže jim hodně znepříjemnit život. „Vůbec nemůžu větrat na ulici. Byt je plný prachu a hluk se nedá vydržet. Okno můžu otevřít jen do dvora, mám ale smůlu, protože je nízko nad zemí a jde tudy vlhkost a plíseň,“ popisuje bydlení v jednom z bytů na Budějovické ulici Jaroslav Hruška.
Škodí náklaďáky
Naměřené hodnoty decibelů mohou splňovat zákonem stanovené normy, ale těžko lze žít s neustálým randálem za okny. „Hluk má dvojí účinek. Může poškodit sluch, ale působí také na psychiku. Člověk je rozmrzelý, podrážděný. Okolo šedesáti decibelů může mít při dlouhodobém působení vliv i na vnitřní orgány a krevní tlak,“ říká Alena Heřmánková ze zdravotního ústavu. Šedesát decibelů je přitom hodnota, která se běžně nese k ušním bubínkům obyvatel Budějovické i k těm, kteří bydlí u hlavní silnice v Plané. Pokud ale někomu nestačí výměna oken nebo snížení rychlosti aut, těžko se dočká dovolání.
Nepřiměřený hluk je i v Údolní ulici. Je přes ni odkloněna nákladní doprava a pro obyvatele domů přímo u silnice je téměř nemožné, aby si otevřeli okno do ulice. „Představovala jsem si klidný život v důchodu lépe. Nechali jsme si dát plastová okna. Pomohou hodně, ale musí být zavřené ze všech stran. Jenže kdo chce žít v bytě se zavřenými okny? Když si chci popovídat na zahrádce za domem se sousedkou, tak se musíme překřikovat. Když jede tatrovka ještě s vlečňákem, je to příšerný rachot,“ říká obyvatelka Údolní ulice Hana Veselá.
V současné době vzniká v Údolní ulici podzemní štola. Práce při ní ale nepřesahují povolené hodnoty hluku. Krajská hygienická stanice vyžaduje kontrolovat měření po celou dobu razicích prací. „Hluk ze štoly mi nevadí. Není napořád. Hlavním problémem jsou nákladní auta,“ dodává Veselá.
