Most / Podle rozboru vody, který Sedmička nechala na vlastní náklady udělat, vyvěrá v Mostě skutečná perla. A nikdo to netušil, protože studánka v ulici U Cáchovny roky nikdo nesledoval.
„Rozbor vody jsme tu dělali před pěti lety. Zjistili jsme, že voda má mikrobiologické znečištění. Nařídili jsme úředníkům z města, aby ji označili cedulí, že není pitná,“ konstatuje minulost pramenu šéf oddělení komunální a obecní hygieny Jaroslav Rais. Cedule tam skutečně chvíli visela, ale pak ji někdo sundal a studánka si žila na divoko vlastním životem. Protože není veřejným zdrojem pitné vody, hygienici ani město kvalitu její vody dál nesledovali.
Přesto lidé k pramenu přicházeli a brali si tam vodu do dlaní nebo do kanystrů. „Je z ní výborné kafe. Tuhle vodu pijeme už padesát let,“ říká Soňa Hynková. Ze zakázané vody Sedmička odebrala vzorky. Výsledek byl překvapivý. „Má hodnoty kojenecké vody,“ nemohla uvěřit číslům Alena Zemanová ze Zdravotního ústavu v Mostě. Voda vyvěrající z Resslu se sama vyčistila.
„Přesto ji nemůžeme vyhlásit jako veřejný zdroj pitné vody,“ prohlásil mostecký primátor Vlastimil Vozka. Slíbil ale, že ji město bude na popud Sedmičky sledovat a zaplatí dvakrát ročně rozbor, který u studánky vyvěsí.
Kojenecká voda
Navzdory těžbě uhlí i chemickému průmyslu příroda v Mostě chrlí kojeneckou vodu. Pramen v ulici U Cáchovny přesně takové parametry vykazuje.
„Rozbor vody, který si Sedmička objednala, má ty nejlepší hodnoty. Místní, chemické i mikrobiologické vyšetření dokazuje, že pramen splňuje požadavky pitné vody,“ sděluje jednoznačně vedoucí Zdravotního ústavu v Mostě Alena Zemanová.
Kvalitní podloží
Poslední vzorky odtud byly oficiálně odebrány před pěti lety. Tehdy si jeden muž stěžoval, že se vody napil a měl střevní potíže. „Nějaké bakterie tenkrát zkoušky prokázaly. Ale v přírodě se všechno rychle mění. Ressl má zřejmě kvalitní podloží, které vodu očišťuje,“ zastává názor Zemanová.
Obecně je kvalita vody na Mostecku velmi dobrá. Ovšem u přírodních pramenů je to v dnešní přechemizované době vzácné.
Kdejaká louže
Hygienici dohlížejí pouze na výrobce pitné vody, která teče do kohoutků. „Ostatní zdroje vody nesledujeme. Nejsme příslušným orgánem, který by dozoroval kdejakou louži, jestli je pitná, nebo není,“ říká stručně a jasně vedoucí oddělení komunální a obecní hygieny Jaroslav Rais.
Studánka teče na pozemku města. Rais kompetence přehrává na město, které na ni roky zapomínalo.
Zájem města
Kvalita vody se během roku mění. Vliv na ni má déšť i sucho. „Naštěstí v okolí studánky není fekální znečištění. Pro kontrolu by stačilo, kdyby město zaplatilo dvakrát do roka rozbor,“ míní Zemanová.
A tak se Sedmička obrátila na mosteckého primátora. „Studánku znám. Jsem rád, že se o ni zajímáte,“ uvedl Vlastimil Vozka. Domluvil s vedoucím odboru životního prostředí a mimořádných událostí Vladimírem Pátkem, že o studánku začne město víc dbát.
„Nemůžeme ji prohlásit za veřejný zdroj pitné vody. Ale na popud Sedmičky budeme dvakrát do roka kontrolovat její kvalitu. Výsledky rozborů u studánky vždy vyvěsíme,“ přislíbil Vozka.
Jenže u studánky chybí tabule, kde by si lidé mohli rozbory přečíst. „Tak dobře, že jste to vy, uděláme, co bude možné,“ zapojil se do víru událostí ředitel Městského divadla v Mostě Jiří Rumpík.
Primátor měl jedinou podmínku, aby tabule měla stříšku. „Vyrobíme ji ze zbytkového dřeva. Náš výtvarník Josef Koráb ji vymyslí tak, aby byla funkční, a přitom nepodlehla snadno vandalům,“ nabízí Rumpík.
Převzali štafetu
Studánka pod Resslem existuje už šedesát let. V padesátých letech minulého století ji tam vybudovali nadšenci Marie a Jindřich Peldovi, kteří se usadili v jejím sousedství.
„Pramenů tady pod kopcem bylo a je pořád víc. Když půjdete od nemocnice směrem ke koupališti na Resslu, najdete jich několik. Jeden rodiče v pětapadesátém roce svedli do trubky a u cesty spolu se sousedy vybudovali studánku. A pak se o ni náležitě starali,“ vzpomíná Soňa Hynková.
Na vodě ze studánky vyrostla. Pak se vdala, odstěhovala, aby ji osud pod Ressl zavál zpátky. „Tatínek zemřel a maminka už nemá sílu, aby se studánce věnovala jako dřív. Nastěhovali jsme se k ní a péči o studánku jsme jako štafetu s manželem převzali,“ říká Hynková a při tom sbírá posečenou trávu kolem vyvěrající vody. V lesku slunce se voda třpytí jako tekutý křišťálový náhrdelník.
„Třikrát do roka to tady čistíme,“ ukazuje na okolí studánky. I s manželem byli zrovna v pilné práci.
Petky i bezdomovci
„Dřív lidé vodu uctívali. Dobře věděli proč. I my považujeme za zázrak, že tady pramen máme,“ usmívá se očima Hynková. Nelituje času ani práce, kterou tady nechá. A že by se jí za ty roky nastřádalo. Kolem studánky vysázela skalničky a plno květin. „Jednou se tu objevil pán, jestli by si mohl kousek sazenice vykopnout. Samozřejmě jsem souhlasila. Když jsem se k vodě vrátila, nezůstalo kolem ní skoro nic,“ poukazuje na lidské chování žena. Věčným nešvarem jsou plastové lahve, kterých se tu hlavně po víkendu objeví hromada. „Chodívají si sem prát prádlo bezdomovci. Taky se tu vysvléknou a umyjí,“ líčí zážitky Hynková.
Na studánku kouká z oken svého domu. Má ji tedy pod permanentním dohledem. „Vždycky jim říkám, aby po sobě nechali pořádek. Jenže slova jsou marná. A tak s manželem jdeme a hadry, plasty vysbíráme,“ nandává do kolečka poslední hromadu posečené trávy Soňa Hynková.
Brzy bude koš
U studánky chybí odpadkový koš. „Koše máme na skladě. Není problém. Určitě ho tam tento týden dáme,“ vychází Sedmičce vstříc ředitel Technických služeb města Mostu Jan Syrový.
Úcta k vodě v lidech po věky přetrvává. Zas a znovu sem přicházejí z města i širokého okolí a v čisté víře nabírají vodu do svých dlaní.
Na Ressl chodí každý den běhat František Erben. „Jinou vodu už osm let nepiju. Balenou vůbec nekupuju. Proč bych své tělo napájel ozařovanou vodou, když nám tady teče hotový poklad,“ vyndává z batohu lahve a po třech schůdkách schází ke zdroji.
Voda je podle jeho pocitů jiná ráno a jiná večer. „Liší se její chuť i vibrace. Nechal jsem ji měřit virgulí. Je nabitá energií,“ rozjasňuje tvář Erben.
Voda i pro zvířata
Vodu tam berou lidé i pro zvířata. „Každých čtrnáct dnů se tu objeví pán a bere ji pro akvarijní rybičky. Roky sem také chodí jeden holubář,“ líčí Soňa Hynková.
S manželem jsou strážci tohoto pramene. Nepsanými, neplacenými. O to víc nezištnými. „Až budete odcházet, nezapomeňte zavřít kohoutek,“ notují si společně manželé Hynkovi se smyslem pro legraci. Studánka pod jejich rukama vzkvétá. A teď bude mít i oficiální rozbor kvality vody a koš na odpadky.
Lázeňské korzo
Ve starém Mostě bylo několik pramenů. Ressl, Zámecký vrch i další kopce bývaly plné vody. Svedla je odtud pryč těžba uhlí. Některé studánky byly záměrně zasypány.
V průmyslovém Mostě klíčí nová tradice. Pramen u Cáchovny je raritou na severu Čech. A člověk musí sklonit hlavu nad dokonalostí přírody. A pokorně se chovat k vodě, která znamená život. Třeba se jednou z ulice U Cáchovny stane lázeňské korzo. A studánka, kterou teď Sedmička křísí ze zapomnění, se stane vyhledávanou lidmi z celé Evropy. Jen by se jí člověk neměl zapomenout zeptat, jestli to tak chce.
Znáte studánku u Cáchovny a chodíte k ní pít?
