Zbytečně ztracený rok Lumíra Sedláčka

Fotbalista Lumír Sedláček je sice malý postavou. Měří 173 centimetrů, ale ve fotbale vystoupal hodně vysoko. Rodák z Chlebičova si zahrál za Slavii Praha a při polském angažmá ve Groclinu Grodzisk si zahrál třeba i proti Manchesteru City. A polský tým tehdy dokázal anglický tým vyřadit z Evropské ligy. Minulý rok v létě se pak dvaatřicetiletý technický záložník rozhodl pro návrat do Opavy, kde s velkým fotbalem začal.

Byl to pro vás šok, když jste se loni dověděl, že Opava sestupuje do třetí ligy? Docela ano a nechtěl jsem tomu ani věřit. A musím přiznat, že se mi najednou nechtělo moc vracet.

Nakonec jste se ale vrátil. Co rozhodlo? Uvědomil jsem si, kolik mi toho Opava dala. Díky ní jsem se dostal do velkého fotbalu a také jsem se chtěl konečně usadit. Vždyť za posledních šest let jsme se pětkrát stěhovali. Je ale pravda, že tahle sezona je zbytečně ztracený rok. Už to beru docela v klidu, ale horší je to pro ty mladé kluky, kteří mohli sbírat zkušenosti ve druhé lize a třeba se odrazit ještě výše. Ale s tím už se nedá nic dělat.

Pro vás to musel být ale asi taky špatný rok. Hned v úvodu sezony přišlo zranění kolene. Nechci na to ani myslet. Naštěstí už je to za mnou a pomalu se už vracím do hry. Už se cítím i na celý zápas, ale kluci zatím vyhrávají, a tak nemá smysl se někam tlačit.

Opava míří zpět do druhé ligy. Takže cíl jste splnili a můžete být spokojeni. Není to ani cíl, jako spíše povinnost. Opava patří výše a dlužíme to fanouškům. Navíc v Opavě jsou výborné podmínky a myslím, že kromě HFK Olomouc a nás nikde ve třetí lize nemají profesionální tým. Takže by byla ostuda nepostoupit.

Jste rodák z malé vesničky Chlebičov. Jaké to bylo, když jste v roce 2000 přestoupil z Opavy do Slavie Praha? Co se týká fotbalu, tak to bylo v klidu. Už v Opavě jsem viděl, jak se chová opravdový profesionál. Hrál jsem s Jirkou Bartlem nebo Janem Baránkem, takže mě ve Slavii nic nepřekvapilo. Byl jsem spíše v šoku z města. Jak říkáte, jsem z Chlebičova a Praha je pro mě velkoměsto a byl jsem z toho docela vykulený.

Jak vás přijala kabina. Tehdy v týmu bylo plno reprezentantů. Neměl jsem žádný problém. Někdo by si mohl říct hvězdy, ale ti kluci jsou naprosto normální. Nejvíce si vzpomínám na Jana Suchopárka, který se tam o spoustu věcí staral. Momentálně jsem ve věku, kdy byl tehdy on, a snažím se některé věci dělat stejně jako on tehdy.

Co říkáte tomu, co se děje teď kolem Slavie. Pro mě je to nepochopitelné. Vždyť hráli Ligu mistrů, dobře prodali nějaké hráče a najednou dluží tolik peněz. A podle mě to není ještě všechno. Myslím si, že časem se ještě nějací kostlivci objeví a bude to ještě větší aféra. Pamatuju si ale, že i za mě byly ve Slavii problémy. Tehdy jsme snad čtyři měsíce nedostali výplatu a hromadně jsme dávali výpověď, nakonec se ale všechno urovnalo. Uvidíme, jak to bude vypadat teď.

Bylo období ve Slavii to nejlepší, které vás v kariéře potkalo? Nejraději vzpomínám na dobu, když se v Opavě hrála nejvyšší soutěž. I když jsme třeba hráli jen ve středu tabulky, tak na nás chodilo patnáct tisíc fanoušků a prožívali jsme tu euforii s nimi. Myslím, že takové časy se už nikdy v Opavě nevrátí, a je mi to líto.

Po Slavii jste ještě v Česku nastupoval za Hradec Králové a České Budějovice. Poté už přišlo první polské angažmá. Jak se vám líbilo v Polsku. Moc. Ze začátku jsem se tomu bránil, ale později jsem si říkal, že jsem udělal ten nejlepší fotbalový krok. V Polsku fotbalem všichni doslova žijí. Když je ligové kolo, tak mají speciální kanál, na kterém vysílají všechny zápasy živě. I zázemí kolem fotbalu je výborné. Poláci jsou v tomhle dále než my. A nebudu zapírat, i peníze tak byly vynikající.

V Polsku jste působil pět let. Co vám nejvíce utkvělo v paměti. Určitě angažmá v Groclinu Grodzisk, se kterým jsme v roce 2003 vyřadili v tehdejším poháru UEFA nejdříve německou Herthu Berlín a v dalším kole i Manchester City, za který tehdy hrál Nicolas Anelka, Robbie Fowler nebo v brance stál David Siemens. Stopku nám pak vystavil až Girondins Bordeaux. I tak to byl pro mě největší zážitek. Grodzisk je navíc velký asi jako Kravaře, tak si asi umíte představit, jak to tam vypadalo, když přijel třeba Manchester. K dalším zážitkům pak patří vítězství v polském poháru v roce 2006 s Wisłou Płock, kterou tehdy trénoval Josef Czaplár.

Bude současné opavské angažmá vaším posledním? Plánuji to tak, že na profesionální úrovni bych chtěl dohrát v Opavě a později bych ještě chtěl nastupovat za Chlebičov, kde jsem hrál do dvanácti let. Tehdy mě trénoval můj otec.

Děláte v Chlebíčově nějaké fotbalové akce? Zatím je na to brzy, ale určitě se budu chtít jednou angažovat. Zatím tak mají v hospodě pouze moje dresy, ze všech míst, kde jsem hrál. Snad tam o mně mluví hezky.