Žďár přirostl Bratršovskému k srdci

Daniel Bratršovský. Sportovec, fotbalista a taky další z generace třiatřicátníků. Dlouholetá opora divizního FC Žďas Žďár zažila vrchol své kariéry v Jihlavě. Tam se Bratršovský podílel na postupném vzestupu klubu, za který si zahrál druhou nejvyšší soutěž. „Nebýt těžkého zranění, možná jsem to mohl dotáhnout i výš. Dnes už se fotbalem vyloženě bavím a užívám si ho,“ hodnotí svůj fotbalový život Daniel Bratršovský.
V dětství se věnoval více sportům. Nakonec dostal přednost ten nejpopulárnější. „Fotbal mě bavil a přiznávám, že v dorostu už mě lákala možnost, že bych se fotbalem mohl živit,“ tvrdí Bratršovský.
Před čtyřmi roky se rozhodl skončit v Jihlavě a dostal nabídku přestoupit do Žďáru. „Žďár jsem tehdy neznal. Za ty roky mi ale přirostl k srdci, především díky lidem, se kterými jsem se tu setkal. Oproti Jihlavě, kde vše probíhá na profesionální bázi, je tu jednání a přístup mnohem lidštější. Jsem tady maximálně spokojen a neměnil bych,“ pochvaluje si Bratršovský.
Divize, tedy čtvrtá nejvyšší soutěž, je už hodně kvalitní soutěží. Může se v ní fotbalista uživit? „Někde by to možná šlo, ale český fotbal je na tom finančně tak špatně, že by to byl luxus živit v divizi profesionálního fotbalistu,“ říká Bratršovský.
Přesto si fotbalem přivydělá, ale musí k tomu mít i „civilní“ zaměstnání. Nyní pracuje jako technik v elektronické firmě. „Tahle práce se dá s fotbalem dobře skloubit,“ říká Bratršovský. Poznal však i obrácenou stranu. „Ještě v dobách, kdy jsme v Jihlavě kopali třetí ligu, jsem zažil, jak náročné je tvrdě fyzicky pracovat a poté ještě několikrát týdně trénovat. Bylo to strašné,“ vzpomíná s trpkým úsměvem.
Tvrdí se, že náročný je nejen život sportovce, ale také toho po jeho boku. Je to pravda? „Určitě. Od partnerů a rodiny to vyžaduje velkou dávku pochopení, protože je to časově náročné. Člověk přijde ve tři z práce, něco sní a jede na trénink. V půl deváté dorazí domů a má toho za celý den akorát tak dost. A to nemluvím o tom, když přijdu domů po prohraném zápase,“ dodává žďárská opora. Pocity z vítězství a proher se prostě s úrovní soutěží nemění… A kde vidí sám sebe ve čtyřiačtyřiceti či pětapadesáti? Na hřišti. „Až skončím s aktivním fotbalem, nechci hraní opustit úplně. I v těch pětapadesáti, když to zdraví dovolí, si prostě chci chodit zahrát, bez toho by to nebylo ono,“ uzavírá Daniel Bratršovský, kapitán žďárských fotbalistů.