Ze Sibiře do Ralska. Voják Jurij vzpomíná na „bratrskou pomoc“ | E15.cz

Ze Sibiře do Ralska. Voják Jurij vzpomíná na „bratrskou pomoc“

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Jurij Čeremnych byl v osmdesátých letech součástí sovětských vojsk v Ralsku.

„Velmi dobře si na všechno pamatuji,“ popisuje osmačtyřicetiletý Rus. Jmenuje se Jurij Leonidovič Čeremnych, žije ve městě Išim v Tjumenské oblasti v západní Sibiři a v místní škole učí tělocvik.
Když mu bylo osmnáct, vyslala ho jeho vlast na zahraniční službu v armádě. Do Československa. Psal se rok 1980 a Čeremnych byl součástí okupační armády, která obsadila vojenský újezd Ralsko na území dnešního Libereckého kraje.

Stát ve státě

„Moje jednotka byla velmi malá a nacházela se uprostřed lesů v Ralsku, asi tři kilometry od Hradčan,“ tvrdí Jurij. Dodnes si všechno pamatuje do nejmenších detailů. „Z Hradčan k nám vedla silnice, která se pak stáčela doprava a vedla nahoru do kopce. Tam byl orientační bod, velká budova. Opravna zbraní,“ líčí. Své vzpomínky píše v e-mailech, které v posledních týdnech posílá do Česka. Zkontaktoval lidi na Českolipsku, aby si připomněl oblast, kde strávil část svého mládí. Sedmička získala dopisy s jeho souhlasem a ve spolupráci se serverem I-noviny.cz.
V Ralsku i okolí Turnova vytvořila sovětská armáda stát ve státě. Vznikla celá nová městečka, kde měli Sověti své obchody, lékaře, školy, kulturní domy i hospody. Ještě na počátku roku 1990 bydlelo například v Ralsku 7030 sovětských vojáků a 4210 „jejich“ civilistů.
V Rusku dnes žijí desetitisíce „veteránů z Československa“. Mají dokonce společné internetové stránky, kterým vévodí znak s českým lvem zasazeným do rudé pěticípé hvězdy pod nápisem „1968–1991“. Na ruském internetu se scházejí i děti tehdejších důstojníků. Třeba sekci „spolužáci z Mimoně“ využívají Rusové, kteří jako malé děti absolvovali základní školu v Mimoni. Pod vedením svých ruských učitelek.

Rozsáhlé škody

Aby se odchod sovětských vojsk neprodlužoval, smířili se čeští vyjednavači v roce 1990 s tím, že vojska nebudou odstraňovat škody, způsobené jejich pobytem. Devastace krajiny zejména na Českolipsku přitom byla značná.
„Bylo provedeno čtyřiačtyřicet průzkumných vrtů na několika desítkách hektarů, všechny byly kontaminované ropnými produkty a chlorovanými uhlovodíky z čisticích prostředků,“ konstatovala v květnu 1990 parlamentní komise pro dohled nad odchodem vojsk ve své zprávě z jednání v Mimoni.
Kromě toho byly lesy v Ralsku i mimo oblasti střelnic zničené náboji a na různých místech dodnes leží velké množství nevybuchlé munice.
Ve vojenském újezdu Ralsko nedaleko Bělé pod Bezdězem Sověti vybudovali také sklad atomových zbraní. „V rámci operace Javor sem byly umístěny jaderné hlavice a 225 leteckých atomových pum, připravených pro válku proti zemím NATO,“ popisují ruští veteráni z Československa na svých webových stránkách.
Češi žijící v okolí vojenského újezdu se museli s okupanty v zádech naučit žít. Obnášelo to časté kontroly aut, ale také výhodné obchody s jejich důstojníky. Ti se měli v Československu tak dobře, že se snažili, aby si na ně nikdo nestěžoval. Když například hořel les, poslali požárníkům z Českolipska na pomoc své vojáky. Ti pak kopali zákopy, aby se oheň nešířil. „Také jsme pomáhali vašim zemědělským družstvům v době sklizně, opravovali vaše zařízení a mnohokrát vozili vaše školáky,“ připomíná Jurij Čeremnych. Pobouření Čechů v roce 1968 nechápe. „Dnes se nám říká okupanti. Tehdy ale byla Varšavská smlouva a my jsme upřímně věřili, že Češi a Rusové jsou přátelé,“ diví se Čeremnych.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video