Za zlatou éru budějovického trampingu považují léta šedesátá až sedmdesátá minulého století. Budějovice a okolí měly v té době tolik osad, trampských komunit, že jim je záviděli kamarádi ze západních i severních Čech. Co za tím bylo? Na tom se nedokážou dnešní trampové shodnout.
Jednou měsíčně se scházejí v hospodě, hrají na kytary a vzpomínají. Část z nich stále vyráží na tramp a opečovává relikvie.
„Je to hodně nostalgie, ale pokračují v tom i mladí. I když už ne tolik,“ přiznává Hanka Hosnedlová z osady Zlatá kotva. Podle ní by analýza hnutí vydala na vědeckou práci. Proto alespoň s několika kamarády pomáhá Jihočeskému muzeu se sestavením expozice trampingu. Lidé, kteří vlastní nějakou památku z této oblasti, se mohou na instituci obrátit.
Tramping začal ve dvacátých letech minulého století. Připojili se k němu bývalí skauti, vyznavači woodcraftu, lesní moudrosti, která přišla do Čech z Ameriky. Propagoval ji spisovatel Ernest Thompson Seton.
Divocí skauti obdivovali Divoký západ. Ačkoli si hnutí přizpůsobili, zachovali základní pravidla a americký nádech. Třeba podobou výstroje, která většinou pochází od americké armády. „Dneska se sežene všechno,“ říká Hosnedlová, jež navštívila i několik světových potlachů. Naposledy v Texasu, letos pojede do Britské Columbie v Kanadě. Všechny organizují Češi.
Podle Evy Jakešové z osady Tuláci jihu bylo v šedesátých letech v Budějovicích tolik trampů, že jim nestačily vlaky. Jezdili na Stropnici, Rančák, na Náhodu u Dívčího kamene, do Slunečného údolí na Kaplicku nebo na Židovu strouhu u Bechyně. Každá osada měla šerifa, celý trampský jih řídil Cody, vlastním jménem František Straka. Potlach začínal hymnou Vlajka a panovala na něm přísná prohibice. Za provinění proti pravidlům byl osadní soud a trest. Dodnes se zdraví Ahoj a podáním ruky se zalomením palce.
„V neděli večer jsme přijížděli vlakem. Lannovka se od nádraží zelenala, jako když se vylodí Američani v Normandii,“ vzpomíná s nadsázkou Jakešová, která má přezdívku Evelína. Podle ní se v tom skrýval i určitý protest proti politice.
Tony, civilním jménem Jan Toms, se raduje z renesance tohoto hnutí. Setkávání v posledních letech oprášili trampští důchodci. „V šedesátých letech jsme založili osadu Rowers. Měli jsme před vojnou a po ní ještě pár let jezdili. Pak jsme založili rodiny a čundrovat přestali. Až teď,“ usmívá se Tony.
Dnešní vandry se od těch před padesáti lety přece jen liší. Potlachy se dělají na chatách a chalupách, výpravy pod širák jsou kratší. Někteří ze starších trampů se přesouvají na místa auty. A hlavně, nešikanují je už policisté.
„Prožila jsem v těch dobách nejkrásnější časy,“ říká Jakešová. Její zemřelý manžel přezdívaný Kayman pracoval na knize o dějinách trampingu. V srpnu 2002 mu povodeň vyplavila rukopis o sedmi stech stranách.
Co přináší hnutí jeho příznivcům dnes? Podle Hanky Hosnedlové ho nová generace vnímá jinak. K pochodům přírodou přidává zážitkové programy. Třeba lezení do jeskyní. Tony varuje před návštěvou starých míst. Změnila se nebo zmizela. Štěstí v přírodě a mezi kamarády stále hledá sedmdesátiletý Milan Soukup přezdívaný Chiclets. Původním povoláním strážce Šumavy. „Jezdím ven od třinácti. Nedávno jsme si s kamarády řekli: Je to otrava, nikdo po nás nejde. Ani občanky po nás už nechtějí,“ vtipkuje. Kilometry prochozené v přírodě jsou znát. „Bolí kosti, kolena, kyčle. Ale oproti jiným máme výhodu. Víme, z čeho bolí,“ uzavírá Chiclets.
Trampové v Budějovicích
Známé osady: Hvězda jihu, Jižní stopa, Zlatá kotva, Rowers
Slangové výrazy: cancák (deník), bagr (lžíce), brzda (chleba), camrátko, placka (visačka s místem potlachu), čundr, vandr (pochod), čutora (polní láhev), osada (skupina trampů), domovina (nášivka s logem osady), potlach (slavnostní shromáždění), šerif (představený osady nebo celé oblasti), tele, teletina (torna pošitá telecí kůží), usárna, uzda (US torna), zvadlo (pozvánka na potlach), žebradlo, žracák (malá torna přes rameno na jídlo)
