Z města Christchurch, ve kterém nejspíš vystoupíte z letadla, vede na jih několik na sebe se napojujících silnic „scenic route“ speciálně určených pro turisty. Pozvolně se vlnící krajinu brzy zalijí zářivé barvy pánve Mackenzie, která v létě kvete záhony vlčích bobů a náprstníků.
Krajina se mění s každou zatáčkou, a když už si konečně zvyknete na neobvyklou barevnou paletu okolo sebe, pod malým kopcem čeká jezero Tekapo. Zjeví se před vámi tak blankytně modrá vodní plocha, že nebudete věřit vlastním očím.
Jezero lemují procházkové stezky a malá kamenná kaple s oltářem shlíží přímo na vodní hladinu. Pokud nespěcháte, vydejte se na observatoř Mt. John, posazenou na vršku jednoho z okolních kopců. Ukrývá největší teleskop v zemi, který před třemi lety objevil doposud nejmenší planetu mimo naši sluneční soustavu. Za dvouhodinovou prohlídku observatoře spojenou s pozorováním noční oblohy zaplatíte 135 dolarů.
Silnice směřuje dál na jih a jen chvíli poté, co vám jezero Tekapo zmizí z dohledu, rozzáří se před vámi blankytné jezero Pukaki. Jezera kraje Mackenzie vytvořil ledovec sesouvající se z hor. Moréna, kterou s sebou vezl, zatarasila údolí a to se potom začalo plnit vodou. Led tančil na svém kamenném podloží tak dlouho, až drcením a broušením vytvořil ledovcovou mouku, která vodu okolních jezer tak nádherně zbarvila. Tasmanův a Hookerův ledovec jezera stále zásobují ledově chladnou vodou, která dál putuje do vodní elektrárny.
Vzpomínka na Hillaryho
Sluneční paprsky vás doprovodí až do údolí sevřeného mezi horami Jižních Alp. Nad hradbou zářivě křišťálových ledovců vystupuje z mraků vrcholek Aoraki/Mt. Cook, nejvyšší hory Nového Zélandu (3754 m). Cestu, po které se do vesničky Mt. Cook jezdilo dříve, začala vláda stavět v roce 1883 a v den jejího slavnostního otevření po ní projel jen jeden turista. Koně překonávali celých 150 km průměrnou rychlostí okolo 10 km/h, museli osmnáctkrát překonat říční tok a celý výlet se protáhl na dva dny jedním směrem. Vzhledem k složitému horskému terénu nebylo možné vytvořit rádiové spojení s okolním světem, o doručování zpráv se tedy starali poštovní holubi. V přízemí ikonického hotelu Hermitage na kraji vesničky Mt. Cook dnes sídlí centrum horolezce Edmunda Hillaryho. Ten na Mt. Cook vystoupal několik let předtím, než s šerpou Tenzingem Norkejem jako první zdolali Mt. Everest.
Silnice směřující na jih protíná kraj průzračně čistých jezer a řek, na kterých leží několik lososích farem. Cedule u silnice lákají k rybaření nebo krmení ryb a čerstvé růžové maso porcují rybáři na počkání. Nenechte si ujít nejvýše položenou lososí farmu na světě Mt. Cook Salmon Farm, která se rozkládá na systému vodních kanálů používaných mimo chov lososů také k výrobě elektrické energie.
V srdci kraje Pána prstenů
Po pár hodinách jízdy z Mt. Cook se před vámi znenadání objeví hladina jezera Wakatipu, na jehož břehu leží snad nejsympatičtější novozélandské město – Queenstown. Pěší zóny centra obléhají malé kavárny, odkud vedou dlážděné chodníky až k břehu jezera. Na hladinu Wakatipu se můžete vydat třeba na palubě sto let starého parníku Ernslaw, plavba stojí od 20 dolarů za osobu.
Queenstown je rájem turistů, mladých lidí a hlavním městem adrenalinového sportu. Ve výlohách turistických agentur leží jednokolky, lyže, paraglidy a zmenšeniny závodních člunů. Vybrat si z nekonečného množství různých aktivit je téměř nemožné. V zimě je Queenstown navíc luxusním horským střediskem, které ze všech stran obklopují sjezdovky té nejvyšší kvality.
NA SKOK VE FILMOVÉ STŘEDOZEMI
- Chcete-li vidět místa, kde se točily slavné „hobití a elfí filmy“, vydejte se lodí z Glenorchy do národního parku Mt. Aspiring.
- Pokud toužíte vidět světoznámé hobití domečky, musíte se vydat na Severní ostrov. (Hodí se i speciální filmový bedekr s GPS souřadnicemi, který vyšel pod názvem Lord of the Rings: Location Guidebook.) Ačkoli se hobití areál nachází na farmě nedaleko proslulé termální oblasti Rotorua, jedné z hlavních turistických hitů celé země, žádné obří poutače tam z hlavních cest překvapivě nevedou. Turisty vozí k Hobbitonu Matamata autobus od nenápadného lokálního infocentra na samotě za městem. A co čeká návštěvníky po zaplacení závratného vstupného (v přepočtu okolo 1000 Kč)? „První dojem nic moc. V době mé návštěvy to bylo spíš staveniště, jelikož zchátralé domečky zrovna renovovali pro další chystané natáčení,“ vzpomíná humpolecká filmová fanynka Michaela Krejčová. „Ale moc se mi líbila ta lokalita, krajinu trefili opravdu pohádkově.“ Českou turistku, která sama vyrůstala na venkově, potěšil i reálný život na „hobití“ farmě, který se – jak si všimla – rozhodně nepodřizoval výhradně turistům: „V zahrádkách u hobitích domečků měli nejen kytičky, ale pěstovali tam i mrkev, petržel a další zeleninu. Navíc chovali malé ovečky, které nám dovolili krmit z láhve.“
- Obdivovatelka hobitů z Česka se zařadila k milionům turistů, které na Nový Zéland přilákaly vedle čarokrásné přírody právě filmy o hobitech. Ty přinesly ostrovní zemi v jižním Pacifiku nejen celosvětový obdiv, ale také miliony dolarů. Právě díky filmařům vzrostl příliv návštěvníků opravdové „Středozemě“ mezi lety 2000 a 2006 o celý milion ročně – z 1,5 milionu na 2,5 milionu! Filmy pochopitelně patří k hlavním motivům národní turistické centrály, jejíž zavedené propagační heslo „100% Nový Zéland“ se dokonce na čas změnilo na „100% Středozemě“.
- Na webu www.newzealand.com si můžete užít virtuální let Středozemí.
Queenstown leží v srdci kraje filmů Pán prstenů, Wolverine, Vertical Limit a Letopisy Narnie, jejichž tvůrce sem přilákala nádherná krajina národního parku Mt. Aspiring. Můžete se vydat na jednoduché procházky po místech s poetickými názvy Ráj a Eden, ale i na jedny z nejslavnějších treků světa: Milford Sound, Routeburn nebo Kepler. Z nedalekého městečka Arrowtown si snad přinesete pár zlatých vloček, které jste si vyrýžovali v zlatonosné řece Arrow. Pánve na rýžování zlata vám zapůjčí v informačním centru nebo v Dudley’s Cottage za šest dolarů.
Queenstown nesmíte opustit, aniž navštívíte slavný podnik Fergburger. Neomylně vás k němu dovedou hladové zástupy, které před obchodem s hamburgery stojí klidně i hodinovou frontu. Místní lékaři upozorňují na nebezpečně časté případy vyvrácených čelistí, které připisují právě porcím velikosti fotbalového míče.
Nahý běh tunelem
Při pohledu do mapy se cesta z Queenstownu k fjordu Milford Sound nezdá nijak komplikovaná, je to asi 50 km vzdušnou čarou. Těch pár kilometrů, které by vás s dlouhými fjordy Tasmanova moře spojily, byste ale museli jít pěšky po trase treku Routeburn. Do nádherných hor národního parku vede pouze úzká pěšinka, silniční spojení je mnohem komplikovanější a zabere vám asi pět hodin.
Silnice vás nejprve povede obrovskými údolími, která vytvořil putující ledovec. Zanechal za sebou jen klikatou cestu lemovanou strmými úbočími vysokých hor. Fiordland nebyl nikdy hustě osídlen, i maorští lovci se sem vydávali pouze pro potravu. Kromě ryb a ulovené zvěře si s sebou domů přiváželi také nefrit. V nehostinné přírodě, kterou pravidelně bičují silné deště, nechtěl žít téměř nikdo. I z toho důvodu je místní krajina stejná jako kdysi dávno, kdy se po Novém Zélandu ještě proháněli obrovští ptáci moa. Neprostupné bukové lesy obývají některé ohrožené druhy ptactva, žije tu i nelétavý pták kiwi, symbol celého národa.
Po pár hodinách začne silnice stoupat do hor, protnou ji malé kovové mosty a z holých skal okolo začnou padat nekonečně vysoké vodopády. Silnice se nakonec stočí až k obrovskému skalnímu masivu, kterým se prokouše skrze strašidelný Homerův tunel. Úzkou chodbu, ze které na nerovný povrch rozbité silnice kape voda, ozařují jen světla aut a tunel stoupá do kopce, na jehož vrchol není vidět. Zničehonic se stočí v prudkém sklonu zase dolů a daleko před vámi se rozsvítí denní světlo. Homerův tunel opravdu nahání hrůzu. Pokud se tu ocitnete na apríla, můžete se zúčastnit každoročního Nahého běhu tunelem. Jestli se vám podaří tunel proběhnout nejrychleji, vaše jméno bude vyryto na trofej s nahou postavičkou Kena nebo Barbie v běžecké pozici.
Po průjezdu tunelem se před vámi otevře nádherná krajina ještě užších a hlubších údolí a delších a mohutnějších vodopádů. Do Milford Sound, turisticky nejznámějšího a nejlákavějšího místa na celém Zélandu, dorazíte za další hodinu jízdy. V cíli vás uvítá závěr 15 kilometrů dlouhého a magicky krásného stejnojmenného fjordu Tasmanova moře.
Úchvatný Fiordland navštíví ročně milion turistů, z nichž jen mizivá část zůstává přes noc. Malá ubytovna Milford Sound Lodge má ale pár volných lůžek téměř vždycky a přenocovat v osadě je ta nejlepší věc, kterou můžete udělat. Ráno nastoupíte na plavbu zálivem jako úplně první a vyhnete se tak desítkám autobusů vezoucím turisty až z dalekého Queenstownu. Pokud si navíc vyberete společnost Mitre Peak, jejichž loď pojme pouze 75 cestujících, dostanete se na místa, kam velké lodě nemůžou, a navíc se vám dostane velmi osobního přístupu. Plavby stojí od 70 dolarů.
Mračen dotěrných písečných much se zbavíte možná až na lodi, která vás proveze fjordy k Tasmanovu moři. Pokud budete mít štěstí, spustí se silný déšť, který znenadání vykouzlí tisíce nekonečných vodopádů. Silný vítr, který se pod nimi stáčí vzhůru, dokáže rozehnat všechnu vodu tak dokonale, že do moře nakonec nedopadne ani kapka.
Pod silou větru
Dál můžete pokračovat směrem na jih do romanticky divoké přírody regionu Catlins. Stromy tam vyrůstají v dost nepřirozených úhlech, do kterých je od mládí naklání silný jižní vítr. Kraj Catlins je osídlen jen několika málo obyvateli, v drsném přímořském podnebí se ale výborně daří velkému množství zvířat. V divokých vlnách Tichého oceánu, které k Novému Zélandu putují až od Antarktidy, se prohání mimo jiné delfíni, velryby, lachtani a tuleni. Sledovat divoká zvířata můžete například z okolí krásného kempu Kaka Point.
Vstupní branou do kraje nedotčené přírody Catlins je město Invercargill. Jeho hlavní atrakcí je železářství E. Hayes and Sons. Tam, mezi regály s čajovými servisy, náhradními díly do sekaček a pracovní obuví, vystavuje milovník motorek pan Hayes takové skvosty jako legendární motorku „Munro special“, ve které novozélandský závodník Burt Munro pokořil světový rychlostní rekord. Podle Munroova pozoruhodného života byl natočen film V zajetí rychlosti s Anthony Hopkinsem v hlavní roli.
Rozcestník na nábřeží ve městě Bluff se tváří jako nejjižnější místo Jižního ostrova, pouze ale mystifikuje zahraniční i místní turisty, kteří se všichni přijeli vyfotit pod šipku určující vzdálenost a směr cesty do Londýna, Šanghaje, na jižní pól nebo do Argentiny. Nejjižnějším místem je o mnoho kilometrů vzdálenější místo s názvem Slope Point.
Rozhodně byste neměli vynechat návštěvu Porpoise Bay, u které na skále s ostrými útesy leží nádherný kemp. V hlubokém zálivu se prohání malí delfíni Hectorovi, kteří nežijí nikde jinde než u Nového Zélandu. Divoké moře tříští několikametrové vlny o tmavé ostré kameny a o pár stovek metrů dál leží Curio Bay, záliv pokrytý prastarým zkamenělým pralesem, u nějž hnízdí kolonie vzácných tučňáků žlutookých. Největší šanci je spatřit máte kolem přílivu a odlivu, kdy se vydávají na lov nebo se vracejí zpět s večeří.
Klikatá pobřežní silnička vás zavede až k dlouhému výběžku pevniny, který se nakonec ztrácí v burácejících vlnách Tichého oceánu. Nugget Point je možná tím nejkrásnějším místem na Novém Zélandu. Prašná stezka, na kterou se pohodlně vejde jen jeden člověk, lemuje skalnaté úbočí výběžku a vede hlouběji do moře až k bílému majáku. Mezi skalami pod útesem si hrají velké rodiny lachtanů, vlny se tříští o šachovitě rozeseté ostrůvky opodál a kousek pod majákem občas přelétne hejno kačen.
Do Světa záhad
Z Catlins se po východním pobřeží můžete vydat směrem na sever do studentského města Dunedin. Jeho největší zajímavostí je kromě čokoládovny Cadburry nejprudší obydlená ulice na světě Baldwin Street. V hlubokém předklonu stoupáte k jejímu vršku a míjíte domy, jejichž levá přízemní okna jsou nad zemí několik metrů, zatímco okna v přízemí na pravé straně domu se téměř dotýkají země. Vzhledem k obrovskému sklonu leží na silnici beton. Asfalt by v letních dnech nejspíš stekl dolů, nejprudší část ulice lemuje svah o náklonu 35 procent.
Po výletě na poloostrov Otago, kde sídlí kolonie albatrosů a tučňáků, zamiřte do městečka Wanaka, které je klidnějším dvojčetem turistického Queenstownu. Jeho největší zajímavostí je Svět záhad (Puzzling World). Za 18 dolarů si zakoupíte vstup do světa optických iluzí a zrakových klamů, nevysvětlitelných záhad a složitých hádanek. Nakloněný pokoj, ve kterém teče voda do kopce, vám zamotá hlavu, rozbuší srdce a jemně zatřese žaludkem. Připravte se na to, že vaše znalosti gravitační síly i jiných fyzikálních jevů tady projdou drsnou zkouškou.
Dál pokračujte po divokém západním pobřeží. Silnice se začne klikatit mezi strmými kopci a hluboko pod vámi občas mezi stromy prosvitne kousek burácejícího Tasmanova moře. Nevlídné pobřeží mizí v zářivě zeleném pralese a každá zastávka vám připomene, jak moc nepříjemné dokážou být písečné mouchy. Severozápadní vítr, který se silou naráží do hradby Jižních Alp, s sebou navíc přináší nekonečné deště.
Na opuštěném Westcoast můžete navštívit ledovce Františka Josefa nebo Foxův. Dramatická krajina okolo cesty vás na několik set kilometrů naladí do úplně jiné nálady. Dlouhé hodiny neuvidíte žádné město, mobil bude bez signálu, a pokud jste si nenaplnili nádrž auta ještě před vjezdem do kraje Westcoast, možná se dostanete do vážných problémů. Západní pobřeží je tak úchvatně nádherné a divoké, že právě tam možná najdete takový Nový Zéland, jak jste si jej vždycky představovali.
Ve městě Hokitika, jednom z hlavních nalezišť nefritu, se konečně setkáte s civilizací. Kromě muzea ponožek, ve kterém si můžete uplést svůj vlastní kousek, se u Hokitiky loví malí sledi „whitebait“. Vyrábí se z nich jedna z nejznámějších novozélandských specialit, sleďový koláč, který byste rozhodně měli ochutnat.
Silnice směřující na sever vás zavede do vesnice Punakaiki, kterou obklopují světoznámé Palačinkové hory. Prazvláštní skalní formace, které připomínají hory na sobě naskládaných palačinek, vznikly před 30 miliony let. Nepatrné fragmenty a mrtvá těla mořských živočichů se usazovaly na mořském dně v hloubce asi 2 km pod hladinou. Tlak vodní masy z nich vytvořil na sobě navršené vrstvy pevných a jemných vrstev, které potom silná zemětřesení vyzvedla na pobřeží. Lehce kyselé deště a drsné nárazy mořské vody potom z těchto vápencových formací vytvořily bizarní skály ve tvaru palačinek.
Ve tvaru osmičky
Jižní ostrov můžete objet celý dokola, přijdete tak ale o pár nádherných míst ve vnitrozemí. Pokud chcete vidět co nejvíc, můžete ostrov projet po trase ve tvaru osmičky. Ze západního pobřeží u města Greymouth odbočte do vnitrozemí k Jižním Alpám.
Silnice zpočátku stoupá nevinně a jemně se vine do kopce podél železnice. Transalpská linka je jednou z nejmalebnějších na světě, kromě letu v helikoptéře se jí ale cenou vyrovná jen málokterá turistická atrakce. Celkem osmihodinová zpáteční jízda stojí přibližně 4000 korun, trasu vlakem naštěstí můžete částečně okopírovat i po silnici.
Sklon vozovky pomalu položí vaše auto do nepřirozené polohy, železnice zmizí v jednom z průsmyků a kolmé skalní stěny sevřou silnici mezi sebe. Dlouhé mosty vás převáží přes štěrkovité sesuvy půdy, vodopády stékají z okolních hor a motor auta vyčítavě křičí bolestí.
Strašidelně pustými horami skalnatých Alp proplouvají chladné mraky a nevlídná příroda se tváří dost zlověstně. Odpočívadlo nad nejdelším mostem celé cesty nabízí úchvatný výhled na údolí kolem silnice, parkoviště má ale pod kontrolou tlupa barevných horských papoušků kea. Roztomilí horští papoušci se specializují na auta veterány, nepohrdnou ale ani ničím mnohem modernějším. S největší chutí vyklovávají těsnění okolo oken, na střechách vozidel přistávají zásadně klouzáním po svých obrovských drápech. Kea vám nijak neublíží, ráda se ale vrhne na vaše jídlo a klidně vám na treku v horách sebere spacák a přenese ho přímo doprostřed řeky.
Za hradbou hor a vesničkou Arthur’s Pass nejspíš čeká modré nebe a teplé sluneční paprsky. Nový Zéland je proslulý tím, že dokáže předvést všechna čtyři roční období v jednom dni. Projedete kolem vápencových skal Castle Hill a louky plné ovcí vás doprovodí až do Christchurch. Obrovské balvany Castle Hill, rozeseté v mírném kopci, připomínají ruiny starodávného sídla a sálá z nich zvláštní klidná atmosféra. V roce 2002 dalajlama místo prohlásil za spirituální centrum vesmíru. Castle Hill je považován za nejlepší místo pro horolezce a natáčely se zde mimo jiné i Letopisy Narnie.
Město jako Fénix
Christchurch se dostal do povědomí lidí z celého světa, když jím v roce 2010 otřásla série silných zemětřesení, která zničila velkou část města a v jeho troskách navždy pohřbila 185 lidí. I když město je v současné době ve fázi výstavby, Christchurch byl pro loňský rok zvolen jedním z 10 měst, která průvodce Lonely Planet doporučil k návštěvě. V „Zahradním Městě“, jak si Christchurch jinak říká, můžete navštívit nádhernou rezervaci divoké přírody Willowbank (vstupné 27,50 dolaru), barevné nákupní centrum vytvořené z dopravních kontejnerů Cashel Mall, umělecký pavilon vystavěný z modře natřených palet, barevné Botanické zahrady (vstupné zdarma), malebné pobřežní městečko Sumner, nádherné molo v New Brighton, katedrálu vystavěnou z papíru a další desítky zajímavých míst a atrakcí.
Asi tři hodiny jízdy na sever od Christchurch je nádherné přímořské město Kaikoura. V okolních vodách máte šanci spatřit stohlavá hejna hravých delfínů, kteří rádi předvádějí svá salta vysoko nad mořskou hladinou. Dlouhá procházka po útesech, která se postupně svažuje až k pobřeží, vás seznámí s obrovskými koloniemi lachtanů, a pokud budete mít štěstí, spatříte i vzácného albatrosa. Vody okolo Kaikoury celoročně navštěvují velryby, které často přivedou i svá mláďata. Sledovat je můžete při dvouhodinové plavbě na lodi, čtyřicetiminutovém letu v malém letadle nebo dvacetiminutovém přeletu vrtulníkem. Za každý z těchto výletů zaplatíte okolo 200 dolarů.
Silnice směrem na sever pak projíždí krajem Malborough, které proslulo na celém světě svým skvělým chardonnay. Můžete se přidat k organizované výpravě a mezi jednotlivými ochutnávkami přejíždět na kole.
Nádherné severní pobřeží Jižního ostrova, o které se dělí Tasmanův záliv se zálivem Zlatým, pojmenovali vděční kolonizátoři po Nizozemci Abelu Tasmanovi. Ze své lodi pro ně zahlédl Nový Zéland jako úplně první ze všech Evropanů v roce 1642. Objevil tak pomyslnou třešničku na dortu Jižního ostrova, národní park Abel Tasman.
Pobřežní trek Abel Tasman patří mezi nejslavnější treky celého státu. Pokud se vám nechce jít stejnou cestou tam a zpět, můžete využít služeb vodního taxi, které sídlí v pobřežní vesnici Marahau. Po asi hodinové plavbě vás loď vysadí na pláži, odkud se vydáte na několikadenní pochod zpět do Marahau. Trek je pečlivě upravený a nádherný, má jen jeden malý háček. Pobřeží Severního ostrova ovládá silný příliv, který často zasahuje hluboko do vnitrozemí. Turisté, kteří se na trek vydají, si musí nejdřív zjistit přesný čas odlivů a přílivů na webových stránkách www.doc.org.nz, které jim pomohou naplánovat dva komplikované přechody záplavových oblastí.
Na cestě zpět na jih projedete krajinou zapomenutých jezer Nelson Lakes, a pokud zatoužíte po relaxaci, můžete se zastavit na odpočinek v lázních Hanmer Springs. Horké prameny z vás setřesou poslední zbytky únavy a příjemně vás připraví na dlouhou cestu zpět domů. Za další dvě hodiny už budete parkovat na letišti a chystat se na cestu domů. Nový Zéland ve vás zanechá tisíce dojmů. Snad si s sebou odvezete i dobrý pocit z toho, že kdesi na druhé straně zeměkoule leží země, která si váží přírody úplně nade vše.
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
