Z jejího ročníku na zdravotní škole to k vysokoškolskému diplomu dotáhly pouze dvě studentky. Po maturitě přitom chtěla jezdit se záchrankou či působit v zemi postižené válkou. Dnes Monika Hanzáková usedá do manažerského křesla v kladenské nemocnici a je částečně zodpovědná za její ekonomické výsledky.
„Po maturitě jsem proto vystudovala ještě dvouletou nástavbu v oboru sestra pro intenzivní péči,“ říká vedoucí obchodního oddělení Hanzáková.
Mít peníze a svobodu
Cíle a sny jsou jedna věc a realita věc druhá. Monika nakonec nejezdila ani se sanitou ani jí do života nevystoupila válka. Po nástavbě začala pracovat na dialyzačním oddělení oblastní nemocnice a úspěšně pokračovala ve studiích.
„Podala jsem si přihlášku na bakalářské studium na lékařské fakultě. Vyhovovalo mi, že jsem tam mohla chodit při zaměstnání. Mít přitom vlastní peníze a být nezávislá. Celkem jsem na vysoké škole strávila sedm let,“ vzpomíná na nedávnou dobu Hanzáková.
S bakalářským titulem se nespokojila. Přijali ji na fakultu humanitních studií, obor management ve zdravotnictví.
Změna po sedmi letech
„To byl zásadní milník v mém profesním životě. Říkala jsem si, že by nebylo špatné jednou pracovat s lidmi v jiném prostředí a získávat zkušenosti i jinde než jen v nemocničním pokoji či na sále. Jestli má někdo problém s prací v kanceláři, tak mně nikdy nevadila představa, že vyměním sesterskou uniformu za manažerskou sukni,“ tvrdí Hanzáková.
S každým uzavřeným ročníkem na vysoké škole byla Monika stále pevněji rozhodnuta, že zaměstnání změní. Po sedmi letech opustila nemocniční oddělení a přesunula se do kanceláře.
Ze studentky kolegyní
„Potřebovala jsem změnu. Jako řadová zdravotní sestra jsem toho moc ovlivnit nemohla, jako manažer mohu měnit desítky věcí. Zanechávám někde zřetelně svou stopu. Ve dvaceti letech jsem neměla jasnou představu, co budu jednou doopravdy dělat. Věděla jsem jen to, že chci zůstat ve zdravotnictví. Pomáhat lidem kdesi ve světě jsem neodjela jenom kvůli tomu, že jsem se rozhodla vystudovat vysokou školu. To se pro mě nakonec stalo prioritou,“ míní Hanzáková. S magisterským titulem odešla z kladenské nemocnice do soukromé sféry a do redakční rady zdravotnického časopisu.
„Pro mne to byla velká výzva. Pracovat s odborníky z lékařské fakulty. Brali mne jako svou kolegyni, nikoli jako studentku či zdravotní sestru,“ říká manažerka.
Profesní kruh se uzavřel
Po nějaké době nastoupila do motolské nemocnice. Vyhrála výběrové řízení na místo v obchodním oddělení. Tam získala zkušenosti s ekonomickým chodem zdravotnického zařízení. Po krátké zastávce v soukromé firmě loni opět zakotvila v kladenské nemocnici. Její profesní kruh se uzavřel.
„Ekonomický náměstek nemocnice mi nabídl, abych vedla nové obchodní oddělení centrálního nákupu. Mým úkolem je zabezpečit zásobování pro šest středočeských nemocnic. Cítím velkou zodpovědnost. V současné době s kolegy vytváříme katalog zdravotnického materiálu a posuzujeme předložené nabídky, nejvýhodnější ceny od jednotlivých dodavatelů,“ vysvětluje Hanzáková.
Čtyřicítka je ještě daleko
Na soukromý život při studiích a zaměstnání Monice moc času nezbylo. Až nyní vážně uvažuje o rodině a dětech. „Nic bych ale ve svém životě neměnila. Studium i práci jsem si užívala,“ říká Hanzáková.
Kde vidí další mezník svého života? „Například čtyřicítka je pro mne ještě hodně daleko. Do té doby se toho může hodně stát. Ráda bych stále působila ve zdravotnictví. Zvažuji i možnost, že začnu externě přednášet na některé vysoké škole. Kontakt se studenty mě hodně láká. Myslím, že by mě posunul ještě o kousek dál,“ uvažuje Hanzáková.
Otázka, jestli by ještě dokázala napíchnout pacientovi žílu, ji rozesmála. „Myslím, že ano. Samozřejmě také záleží na tom, jaké má dotyčný žíly. Kdysi si tím prošli všichni moji příbuzní i někteří přátelé, a nestěžovali si,“ dodává manažerka.
