Patří mezi více než čtyři sta tisíc cizinců oficiálně žijících v Česku. Jedna pochází z thajských hor, druhý z městečka vzdáleného padesát kilometrů od pobřeží na jihu Anglie a třetí se do Berouna přistěhovala ze subtropického pásma Číny.
Co tyto imigranty těší a trápí při podnikání na maloměstě?
Thajská masáž není erotická
Čtyřiatřicetiletá Palavee Sriphaivan žila od narození v malé horské vesničce na severu Thajska. Po celý život nevytáhla paty z rodného místa. Díky skromnému životu si osvojila masáže, které jsou v thajském království po staletí tradiční.
Od poloviny července provozuje Palavee v berounském salonu ve Slapské ulici thajské masáže. Z platu živí prakticky celou rodinu doma v Asii.
Za necelého tři čtvrtě roku pochopí většinu z toho, co jí klienti říkají v češtině. Angličtině rozumí bez problémů.
Nejvíc ale zná řeč těla, a to díky vrozené a rozvíjené schopnosti empatického vnímání. Klientům pomáhá tradiční thajskou masáží od bolestí mnoha druhů.
„Občas se našel hlupák, který zavolal, zda provozujeme erotiku. Dnes už se to ale nestává. Většina lidí ví, co je staletími ověřená thajská masáž a jaké má účinky,“ říká tichým hlasem jemná dáma, která ke svým koníčkům řadí kromě tance také setkávání s lidmi.
Ve střední Evropě se Palavee Sriphaivan líbí, přestože první dny na starém kontinentě nebyly prý snadné.
„V Berouně zatím nepostrádám nic, snad jen kromě marketu, kde by prodávali zeleninu a suroviny pro thajskou kuchyni,“ říká.
Život v Asii je se středoevropským podle ní jen těžko porovnatelný. „V Berouně už jsem si našla kamarády, ale natrvalo tady zůstat nechci. Mám v Thajsku velkou rodinu. Ale i u nás se říká: Nikdy neříkej nikdy,“ dodává masérka.
Středočeský Beroun převyšuje britský Redhill
V Česku se zastavil poprvé ve třiadevadesátém roce při své cestě Evropou. „Tehdy jsem navštívil Prahu, v Berouně bydlím už pět let a jsem tady spokojený. Moc se mi tady líbí,“ říká srozumitelnou češtinou učitel angličtiny soukromé jazykové školy v Berouně na Husově náměstí.
Šestačtyřicetiletý Peter Bowdery se narodil na jihu Anglie. Prostředí k životu je podle něj v Berouně na vyšší úrovni než v jeho rodném městě. „Beroun je mnohem hezčí. Redhill je malé město v jižní Anglii, v němž není prakticky žádný záznam dávné historie, jako je tomu tady. Líbí se mi medvědi i hřiště pro děti,“ vyjmenovává klady života mezi Českým krasem a Křivoklátskem.
„Vedu on-line kurzy přes internet, tlumočím nebo dělám korektora,“ říká Brit. Mezi koníčky počítá rodinu a zápasy pražských „sešívaných“.
„Kromě rodiny mám rád fotbal. Jsem slávista, mám permanentku a snažím se nevynechat jediný zápas. Kromě toho rád čtu a poslouchám hudbu. Moc se mi líbí také výlety na kole do Srbska podél Berounky,“ vyjmenovává učitel, který v Berouně postrádá více kultury.
„Za živou hudbou jezdím do Prahy. A taky za obchody, těch tady taky moc není,“ konstatuje.
Češi jsou podle něj formálnější než Angličani. „My jsme asi víc uvolnění. U nás řeknu Hello John i třeba nadřízenému, ale tady pořád nedokážu odhadnout, komu můžu tykat a komu bych měl vykat,“ srovnává muž, jehož snem je apartmán ve Španělsku. „Nesnáším zimu. Ke stěhování na jih bych ale nejdřív musel přemluvit manželku, takže zatím zůstáváme,“ uzavírá přistěhovalec z jižní Anglie.
Kromě čínských jídel prodávají koberce
Liu Wei Hong je šestatřicetiletá restauratérka z čínské restaurace U Černého Koně. S manželem Chengem byla v Česku poprvé před dvanácti lety. Do Berouna se přistěhovali před pěti lety. Jejich desetiletý Mao studuje berounské gymnázium. Dříve potřeboval asistentku ke tlumočení, dnes už studium z českých učebnic zvládá sám. Do Berouna přišla rodina z provincie Fujian na jihu Číny.
„V Číně jsme nechali zaběhnutý obchod s koberci. O ten se teď starají členové naší rodiny,“ říká srozumitelnou češtinou restauratérka Liu Wei Hong.
Do budoucna by s manželem ráda otevřela další tradiční čínskou restauraci v Berouně nebo Králově Dvoře. „Hledáme vhodné prostory, zatím jsme je nenašli,“ říká podnikatelka.
Ve svém podniku v domě přímo na autobusové zastávce hostí denně několik desítek hostů a zakládá si hlavně na tom, že vaří výhradně tradiční čínská jídla z originálních čínských produktů, které jsou u nás k dostání.
V Berouně se jí líbí, i když na studium historických krás má jen málo času. Většinu času jí totiž zabere práce mezi stoly restaurace a pak domácnost.
Světlými chvilkami pro ni jsou návštěvy přijíždějící z jejich rodné země. Teď momentálně se těší z návštěvy své sestry, která jí přivezla roční neteř, jmenovkyni Liu Xin Yu (na snímku).
„Jestli tady zůstaneme natrvalo, zatím nevíme. Nějakou dobu bychom tady ale ještě rádi byli. Mao by chtěl vystudovat vysokou školu a co bude potom, to se uvidí,“ říká usměvavá servírka a máma v jednom.
