Podle Warburtona se vítěznými automobily staly ty, u nichž se podařilo dobře zkombinovat „vysokou cenu, velký objem prodaných vozů a dlouhý čas, po který byly vyráběny, takže se náklady na jejich vývoj a výrobu rozložily do dlouhého období.“
Přišel s třemi kategoriemi „dojných krav“: německými luxusními vozy, japonskými sedany střední velikosti a nejlukrativnější podle něho byly americké pick-upy.
Proč na předních místech nebodovaly drahé vozy značek Ferrari a Aston Martin, či prodejní bestseller VW Golf? V prvém případě byly obrovské marže, ale malé objemy prodejů, v tom druhém případě pak na vině byly nedostatečné marže.
Tucet nejvýdělečnějších aut od roku 1990
| Pořadí | Značka |
|---|---|
| 1. | Ford F |
| 2. | Chevrolet Silverado/GMC Sierra |
| 3. | Dodge Ram |
| 4. | Mercedes-Benz třídy S |
| 5. | BMW řady 5 |
| 6. | BMW řady 3 |
| 7. | Mercedes-Benz třídy E |
| 8. | Lexus RX |
| 9. | Jeep Grand Cherokee |
| 10. | Honda Accord |
| 11. | Porsche 911 |
| 12. | Toyota Camry |
Závěr Warburtona byl jasný: japonské sedany měly cestu k tučnému zisku obtížnější, kvůli nižším cenám. Pouze Honda Accord a Toyota Camry dokázaly přilákat natolik velký zájem kupujících, aby se dostaly do Bernsteinova seznamu.
Na čelní místa v Top 12 se z německých vozů propracovaly BMW řady 5 a 3, Mercedes-Benz třídy S a E a Porsche 911.
Ale největšími zlatými vejci se staly americké pick-upy. Ford F, Chevrolet Silverado/GMC Sierra a Dodge Ram obsadily s velkým odstupem první tři místa. Od roku 1990 dokázaly vydělat 108 miliard dolarů před zdaněním - zhruba stejnou částku pak přineslo dohromady dalších devět modelů ze seznamu.
Podle Warburtona je ale jisté, že je pryč doba, kdy byl jeden model schopen generovat tak obrovské zisky. „Průměrné prodeje padají. Trh je dnes mnohem více rozdělený, než tomu bylo před pár lety. Je tu více segmentů.“
