Zlín, to je "utajené" lázeňské město. Díky Kostelci

Zlínu se během posledního století říkalo všelijak. Například město podnikatelů, město zeleně nebo Gottwaldovo město. Nikdy však nedostal nálepku lázeňského města. A přitom by mohlo. V místní části Kostelec se totiž nacházejí nepříliš známé lázně, jejichž historie je stará čtvrt tisíciletí. Lidé si tam léčí revmatická a kožní onemocnění. O tom, že Zlín je regulérním lázeňským městem, vůbec neví ani řada místních. „Mohu to potvrdit. Když se to pak lidé dozvědí, bývají zpravidla hodně překvapení,“ říká manažer hotelu Lázně Kostelec Jiří Fadler.
Slavná historie První písemná zmínka o léčivých pramenech v Kostelci sahá až do poloviny osmnáctého století. Když hrabě Kristian Seilern Aspang, jeden z významných úředníků vídeňského dvora, koupil v roce 1724 panství Lukov, ještě netušil, jaké bohatství se skrývá na pozemcích kosteleckého občana Jana Zbořila.
„Voda z pramenů léčí otokem a dřením údy stižené a zdravé chrání před onemocněním,“ psalo se v roce 1742 v místní kronice. Od této doby se datuje využívání sirných pramenů k léčení.
Lukovská vrchnost dokonce za jejich pronájem odpustila Janovi Zbořilovi jednodenní robotu. Později hrabě Jan Bedřich Seilern vepsal pozemky do zemských desek jako své panství. A když vídeňští lékaři potvrdili léčebné účinky vody zdejších pramenů, postupně vystavěl lázeňské budovy a zámek Lešnou ve stylu doznívajícího baroka.
Lázně sloužily nejdříve pouze vrchnosti. Největšího rozmachu dosáhly, když je vlastnil v letech 1899-1908 kroměřížský lékař Jan Kovář a manželé Mašláňovi. V roce 1903 je rozšířili o dvě lázeňské vily postavené ve stylu selské secese. Měly kapacitu pětapadesát lůžek a o nedělích a svátcích lázně navštěvovalo až patnáct set lidí. Lázně byly až do začátku druhé světové války nejen moderním léčebným střediskem, ale také společenským centrem kraje.
Ničivá válka a zestátnění V roce 1936 projevil o koupi lázní zájem Tomáš Baša, který zadal uznávanému architektovi Janu Kotěrovi vypracovat studii k výstavbě nového léčebného pavilonu. Plány ale přerušila druhá světová válka. Po ní byla hlavní lázeňská budova s kuchyní a ubytováním naprosto zdevastovaná a bylo nutné ji strhnout.
Po obnově v roce 1948 a zestátnění o rok později přešly lázně do správy tehdejšího krajského ústavu národního zdraví.
Soumrak kosteleckých lázní započal v roce 1964, kdy je spolu s okolními pozemky koupil tehdejší národní podnik Vítkovice. Výstavbou ubytovacího objektu hotelového typu vzniklo v Kostelci rekreační středisko.
„Sloužilo především zaměstnancům Vítkovic. Tím pádem se výrazně utlumila lázeňská péče. Lázně v Kostelci ztratily svůj význam a nakonec je vyškrtli i ze seznamu československých lázeňských míst. Pouze omezený počet pacientů ze Zlína a okolí se podle smlouvy s městem a Vítkovicemi v Kostelci léčil,“ přibližuje historii malých lázní Fadler.
Při stavbě hotelu napáchali dělníci i nevratné architektonické škody. Dřívější lázeňské vily, postavené ve slohu architektury Dušana Jurkoviče, známé z lázní v Luhačovicích, poškodili tak, že je bylo nutné zbořit.
Nová epocha Na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století se zdálo, že je s lázeňstvím ve Zlíně konec, ale v roce 1994 areál koupila společnost Zlínsat, která vlastní lázně dosud. „Věděli jsme o možnostech, které lázně v Kostelci mají. Chtěli jsme tradici opět obnovit a vrátit areálu jeho původní význam,“ říká Fadler.
V první řadě to znamenalo dostat Kostelec zpět na seznam oficiálních českých a moravských lázní. „Bylo to administrativně i technicky hodně náročné. Museli jsme zrekonstruovat prameniště, podstoupit řadu technologických kontrol a mineralogických rozborů. Až po třech letech byly lázně znovu zapsané v seznamu lázeňských zařízení,“ tvrdí Fadler.
V současné době jsou v Kostelci Kosjedinečné.
tři léčebné zdroje. Kromě dvou původních pramenů slouží pacientům od roku 1997 i voda z nového, sedmapadesát metrů hlubokého, vrtu. Tento zdroj je nejvydatnější a dává čtyřiadvacet litrů vody za minutu. Stará prameniště dnes slouží jako záloha. Lázně v Kostelci nemají termální prameny. Voda má pouhých deset stupňů a pro léčebné procedury se musí ohřívat.
Složení kostelecké vody je jedinečné. Za jejími léčivými účinky stojí sirovodík. „Na českém území jsou podobné prameny jen v Ostrožské Nové Vsi. Nikde jinde takové minerální složení vody nenajdete. Voda slouží k léčbě revmatických chorob a nemocí pohybového ústrojí. Nový vrt otevřel možnost léčení kožních onemocnění,“ vypočítává Fadler.
Moravská klientela Do malých zlínských lázní směřuje především domácí klientela. Dokonce ani ekonomická krize se na návštěvnosti nijak zvlášš neprojevila. „Měli jsme malý, asi pokles. Jezdí k nám lidé z celé Moravy, částečně i z Čech. Řekl bych, že hranice dojezdnosti je asi dvě stě kilometrů. Ročně se u nás vystřídá deset až patnáct tisíc hostů,“ tvrdí Fadler.
Pacienti si léčebné procedury pochvalují. Mnozí se do lázní pravidelně vracejí. „Jezdím do Kostelce každé tři roky. Mám problémy s klouby a po každém pobytu se mi hodně uleví,“ pochvaluje si zlínská důchodkyně Jarmila Loučková.
Její slova potvrzuje i Dalimil Kulhánek, který do lázní v Kostelci nedávno poslal na léčení svou matku. „Maminka má už dlouho kožní problémy. Po třech týdnech se její stav skoro zázračně zlepšil. Nemohla si pobyt v lázních vynachválit,“ svěřuje se Kulhánek.
Podle vrchní lázeňské sestry Kamily Lebánkové je pro nemocné ideální dvou až třítýdenní pobyt. „Každý den projde pacient jednou až dvěma léčebnými procedurami. Možností léčby je mnoho. Od parafínových zábalů, přes koupele nebo nejrůznější druhy masáží. Podle našich zkušeností má pak člověk od svých problémů asi dva roky pokoj,“ říká Lebánková. Pacienti bydlí v hotelu na kopci, léčbu však podstupují v jediné původní budově, která zbyla. Sto let stará stavba stojí pod golfovým hřištěm. O léčebné procedury se stará patnáct lidí, dalších padesát pracuje v hotelu a golfovém klubu. O rozšiřování služeb zatím majitelé lázní neuvažují.
„Současná kapacita je vzhledem k vydatnosti vrtu odpovídající. Více než na kvantitu se chceme zaměřit na kvalitu poskytovaných služeb. Rádi bychom, kdyby se i Zlín dostal do povědomí lidí jako lázeňské město,“ uzavírá manažer Fadler.