Takovou posádku by mohl Severočechům leckdo závidět. Na soutěžní palubu žluté ponorky se nalodily špičky různých oborů. Čtenáři rozhodnou, kdo z nich si zaslouží označení Největší rodák.
1. Anton Raphael Mengs
Ústecký kostel s šikmou věží skrývá vzácný obraz. Říká se mu Ústecká madona. Je památkou na pozoruhodný příběh zrození nejslavnějšího ústeckého rodáka.
V Drážďanech působil na dvoře saského kurfiřta Augusta Silného dvorní malíř dánského původu Ismael Mengs. Byl to podivín. Úzkostlivě střežil vše, co se týkalo soukromí. Když měla jeho žena v roce 1728 porodit, odvezl ji až do Ústí nad Labem. Tam na náměstí, v domě Anny Margarethe Fischerové, přišel 12. října na svět nejvýznamnější klasicistní malíř své doby Anton Rafael Mengs. Otec pak měšťance jako výraz díků věnoval svůj obraz. Ústeckou madonu.
„Anton Raphael neměl žádné dětství. Otec rodinu pouštěl z domu jen po setmění a všechny děti nutil od útlého věku malovat. Anton prý maloval s nechutí a pedantský otec ho musel k umění doslova dopráskat,“ říká ústecký historik Martin Krsek.
Mengsova díla jsou dnes chloubou předních galerií. Maloval krále i papeže, vyzdobil vatikánskou knihovnu i madridský Escorial. Když 29. července 1779 zemřel, ruská carevna Kateřina II. mu nechala zbudovat náhrobek přímo v chrámu svatého Petra v Římě.
2. J. E. Purkyně
Málokdo se zapíše do srdcí a mozků všech lidí. Janu Evangelistovi Purkyně se to podařilo. V srdci existují Purkyňova vlákna, v malém mozku Purkyňovy buňky. To jsou jen některé z jeho objevů.
Rodina Jana Evangelisty původně pocházela z Litoměřic. Otec Josef ale pracoval u knížete Dietrichsteina jako hospodářský správce, a tak spolu s manželkou Rosalií, rozenou Šafránkovou, bydleli na zámku v Libochovicích. Tam také Jan 18. prosince 1787 přišel na svět. Když mu bylo šest let, jeho otec zemřel. Jan nejdříve chodil do školy v Libochovicích. V jedenácti letech ho kníže Dietrichstein poslal na své panství do Mikulova, aby tam zúročil své hudební nadání v chóru piaristického gymnázia.
Ve dvaceti letech Purkyně z řádu odešel, živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, studoval filozofii, přírodní vědy a medicínu. Později se na Goethovu přímluvu stal profesorem fyziologie a anatomie ve Vratislavi, kde uskutečnil své největší objevy. Také mu tam ale zemřela na choleru manželka a obě dcery. Zbyli mu dva synové, z nichž vynikl malíř Karel.
Po návratu do Prahy Purkyně založil fyziologický ústav, časopis Živa a jako poslanec zastupoval v Zemském sněmu Libochovicko, Slánsko a Velvarsko. Zemřel 28. července 1869 v Praze ve Spálené ulici.
3. Heinz Edelmann
Když loni v létě zemřel ve Stuttgartu Heinz Edelmann, padla tím i možnost, že se tento slavný výtvarník a autor Žluté ponorky po více než šedesáti letech podívá do míst, kde se narodil. Ředitel ústeckého Národního domu ho tři roky zval, že v letním kině uspořádá koncert revivalových skupin Beatles a promítne film Žlutá ponorka. Heinze Edelmanna to potěšilo. Kvůli špatnému zdraví ale nabídku odkládal.
Heinz Edelmann se narodil 20. června 1934 v dnes již zbouraném domě ve střekovské části Kramoly. Jeho otec Vilém měl německou národnost, matka Josefa, rozená Kladivová, pocházela z české menšiny z Předlic. Po válce musela rodina do odsunu. Ten, naštěstí pro Edelmannovu kariéru, skončil až v západní zóně. Edelmann vystudoval umělecké školy, začal kreslit a ilustrovat.
K životní zakázce přišel náhodou. Rozjetá příprava filmu Žlutá ponorka hrozila skončit průšvihem. Chyběl výtvarník, nápad, autor i čas. Beatles se ke všemu k filmu nehlásili. Producent dostal tip na člověka, který dělá ilustrace do německých časopisů. Edelmann, přestože ho nezajímali Beatles ani drogy, za pár dní tvořil psychedelický filmový svět. „On dal ducha celému filmu, on vymyslel tvar všech postaviček,“ řekl předseda českého fanklubu Beatles Jiří Svátek.
Edelmann v té době pracoval až dvacet hodin denně, spal na psacím stole, zhubl patnáct kilo, poškodil si trávení a zrak. Zotavoval se z toho pak dva roky. Za šest týdnů ale film dokončil. Nakonec z něj byli nadšení i Beatles. Sám Edelmann ale spokojený nebyl. „Snímek nedopadl tak, jak bych si představoval. To mě tížilo a žádná pochvala to nemohla změnit,“ poznamenal. Úspěch filmu ho pak provázel celý život. I když vytvořil spoustu ilustrací včetně maskota pro Expo'92 v Seville nebo obrázků pro první německé vydání Tolkienovy trilogie Pán prstenů, zůstal vždy hlavně tím, kdo namaloval Žlutou ponorku.
4. Johann Radon Nemocnice v Děčíně letos dostane nový tomograf. Kdyby se v tomto městě před lety nenarodil Johann Radon, žádný tomograf by možná neexistoval. Počítačová tomografie totiž vychází z Radonovy transformace, kterou matematik publikoval již v roce 1917. „Radonovi se podařilo předběhnout dobu nejméně o čtyřicet let a natrvalo se zapsal do paměti svých následníků,“ skládá mu hold vysokoškolský profesor Jaromír Kukal. Matematici znají i jeho další objevy. Radonovo číslo, Radonův teorém, Radonovu míru nebo Radonovu větu. Johann Radon se narodil 16. prosince 1887 v domě č. p. 2 na dnešním děčínském Masarykově náměstí jako jediné dítě bankovního úředníka Antona a jeho druhé ženy Anny. Do svých deseti let tam vyrůstal se dvěma sestrami z otcova prvního manželství. Povinnou pětiletou školní docházku absolvoval za čtyři roky. V roce 1897 nastoupil na gymnázium v Litoměřicích. Se severními Čechami se rozloučil v roce 1905, kdy odešel na univerzitu do Vídně. Na té se po angažmá na mnoha univerzitách stal na sklonku života i rektorem. V roce 1916 se Radon oženil se středoškolskou profesorkou Márií Rigele a měl s ní čtyři děti. Tři synové zemřeli mladí, dcera Brigitte ale získala doktorát z matematiky a v roce 1950 se provdala za matematika Ericha Bukovicse. „Že byl otec tak slavný matematik, jsme se dozvěděli až po jeho smrti. Domů začaly přicházet kondolence z celého světa,“ svěřila se pětaosmdesátiletá Brigitte Bukovics loni v listopadu. To do Děčína přijela odhalit pamětní desku na Radonově rodném domě.
5. Julius Payer
Teplický záliv nebo Šanovský ostrov, taková jména lze nalézt na mapách Země Františka Josefa. Není to náhoda. Toto souostroví v Severním ledovém oceánu objevil a zmapoval teplický rodák Julius Payer. Narodil se 2. září 1842 v dnešní teplické čtvrti Šanov, v empírovém domě U Jitřenky. Nyní je to hotel Payer. Hned za ním se zvedá příkrá skála, na které malý Julius trénoval první horolezecké výstupy. Po vzoru otce, vysloužilého kapitána rakousko-uherské armády, malíře a kartografa, vysedával u okna a kreslil podle předloh. Obojí pak bohatě zúročil.
V duchu rodinné tradice nastoupil vojenskou kariéru a jako osmnáctiletý odjel do pevnosti ve Veroně pod ještě nezdolanými alpskými vrcholy. Za deset let si tam připsal třiačtyřicet prvovýstupů. Kartografie mu otevřela cestu na polární kruh. Zúčastnil se tří polárních expedic. Zemi Františka Josefa objevila poslední z nich, ve které působil jako vůdce pro cestu po souši.
Payer poté vystoupil z armády a začal se věnovat malování. Oženil se s Fanny Kannovou, která se kvůli němu rozvedla s významným frankfurtským bankéřem z rodiny Rothschildů. Měli spolu dvě děti, Alici a Julia, manželství však také skončilo rozvodem. Následkem mrtvice Payer nakonec částečně ochrnul a zbytek života strávil se skromným důchodem osamocený v Julských Alpách, kde 4. září 1915 zemřel.
6. Miroslav Tyrš
Sokol má 190 tisíc členů. Téměř čtyřikrát víc, než je obyvatel Děčína. Právě v Děčíně se narodil jeden z hlavních zakladatelů Sokola Miroslav Tyrš.
Na svět přišel 17. března 1832 v zahradním domě č. p. 3 na jižní terase ostrohu děčínského zámku jako syn lázeňského a panského lékaře Jana Vincence Tiersche a jeho manželky Vincencie, rozené Kischbaumové. Byli to Češi, ale mluvili německy. Svého syna proto pokřtili německým jménem Friedrich Emanuel.
V Děčíně žil jen první čtyři roky. Jeho otec onemocněl tuberkulózou, a musel opustit službu u hraběte Thuna. „Do rodiny zanesla tuberkulózu babička. Zemřely na ni obě maličké sestry Miroslava Tyrše, matka a pak i otec,“ připomíná vzdělavatel České obce sokolské Jiří Sobota.
Pro předurčení Tyršovy životní cesty to bylo zásadní. Vychovávala ho vlastenecká rodina strýce z matčiny strany v Kropáčově Vrutici na Mladoboleslavsku, která mluvila a smýšlela česky. Při studiích v Praze pak Tyršovo národní uvědomění dozrálo natolik, že si počeštil jméno a příjmení.
Tyrš byl filozof, teoretik umění, estetik, univerzitní profesor a politik. Nejznámější je ale jeho přínos sportu. Cvičit začal na radu svého lékaře, aby si upevnil chatrné zdraví. V roce 1862 založil spolu se svým přítelem Jindřichem Fügnerem a dalšími Tělocvičnou jednotu pražskou, později přejmenovanou na Sokol pražský. Vytvořil sokolské zásady a základy tělocviku. Fügnerovu dceru, o šestnáct let mladší Renatu, si později vzal za ženu.
Brzy po svatbě se u něj objevily příznaky nervové nemoci a stupňovaly se. V létě 1884 odjel na léčení do vesničky Ötzu v Tyrolských Alpách. Z Heidova hostince, ve kterém bydlel, odešel 8. srpna dopoledne na procházku. Už se nevrátil. Jeho tělo lidé našli po dlouhém hledání v divoké soutěsce řeky Aachy u osady Habichen.
7. Václav Babinský
Litoměřice mají rodáka, na kterého nemohou být právě hrdé. Známý je ale možná víc než všichni ostatní. Václav Babinský se narodil 20. srpna 1796 v domě č. p. 52 na litoměřickém předměstí. Dům stával na rohu dnešních ulic Daliborovy a Na Valech. Krátce na to se rodina odstěhovala do Pokratic, kde se narodili jeho další sourozenci.
Babinského otec Jan Václav Babinský byl schwarzenberským nádeníkem v zelinářských zahradách, matka Anna Kateřina Herrmannová pocházela z Nové Vsi nad Střekovem. Babinský začal studovat na litoměřickém gymnáziu, brzy ale ze školy odešel a začal pracovat s otcem. Také prý ministroval v kapli krajské věznice, která až do roku 1951 stávala mezi baštou a vnitřní hradbou. Po osmileté vojenské službě se začal potloukat po severních Čechách a krást. Před soudem stanul poprvé v roce 1824. „Pro nedostatek důkazů ho ale pustili na svobodu,“ říká historik litoměřického muzea Oldřich Doskočil. Od roku 1830 už v kraji řádila celá Babinského banda, do které patřila i jeho milenka Apolena Hoffmanová.
Osudovou chybu udělal na podzim roku 1835, kdy se šel podívat do svého bydliště v Pokraticích. Četníci ho chytili a postavili před soud. Z původních dvanácti zločinů mu jich prokázali šest. Mezi nimi přepadení domu mlynáře Antonína Heineho v Mikulášovicích u Šluknova, přepadení domu důchodního Jana Paula v Lysé nad Labem, oloupení převozníka Jana Krejzy v Brozanech a ubodání pláteníka Jana Blumbergra v lese u Horní Kamenice.
Po odpykání dvaceti let těžkého žaláře se Babinského ujaly sestry boromejky. Dožil jako zahradník kláštera v Řepích u Prahy. Ke své pověsti výjimečného lotra přispěl tím, že až do své smrti 1. srpna 1879 líčil v pražských hospodách za útratu krvavé historky. První sešitové vydání Babinského skutků vyšlo už rok po jeho propuštění z věznice.
Legenda k fotce: Rodáci: 1. Anton Raphael Mengs, 2. Jan Evangelista Purkyně, 3. Heinz Edelmann, 4. Johann Radon, 5. Julius Payer, 6. Miroslav Tyrš, 7. Václav Babinský.
