Znají dřinu, výdrž i úspěch. A k tomu něco navíc: svůj talent

Mají talent a neuvěřitelnou výdrž. Díky tomu jsou výjimeční a sklízejí úspěchy. Možná je mezi nimi novodobý houslista Paganini, sochař Michelangelo, vypravěč Menšík, taneční či jiná známá hvězda.
Lenka Pošmůrná, Martin Trávníček, Michal Hodek, Amálie Prokopová a David Ondrášek. Patří k nejnadanějším dětem v Mostě.

Hraje ráda skladby Josefa Haydna

Každé ze sedmi dětí, které se Evě Pošmůrné narodilo, vedla k hudbě. Prý proto, aby netrpěly nějakým mindrákem nebo komplexem méněcennosti. „I když jsme na tom s manželem nebyli s penězi dobře, hudebku nikdy nevynechaly,“ zdůrazňuje matka. Všechny jejich děti vynikají ve hře na nějaký nástroj. Nejlépe si zatím vede dvanáctiletá houslistka Lenka.
Od pěti let denně cvičí na housle. Hodinu až dvě. Už v roce 2008 získala druhé místo v národní soutěži základních uměleckých škol. A loni byli jako trio hudebníků první.
Jako každou začínající houslistku ji nudí hrát stupnice, akordy a smyčcová cvičení. Díky jejich znalosti si ale už dnes zahraje těžší věci. „Baví mě třeba koncert Josefa Haydna,“ dává příklad.
Říká, jak ji těší plný sál. „Mám vždycky radost. Ale mívám ještě trému, která ze mě spadne až při hraní poslední věty,“ přiznává dívka. Na to, aby řekla, že se bude jako houslistka jednou živit, je Lenka ještě malá. Teď se více soustředí na přijímací zkoušky na česko-německé gymnázium v Pirně.

Chce být architekt, zatím vyrábí modely

Dvanáctiletý Martin Trávníček má doma na zdi medaile a diplomy za své obrázky, ale hlavně za keramické modely, které v základní umělecké škole vytváří.
Jeho svítící objekt byl vystavený na zámku v Korozlukách, a pak i v Lidicích. „Je to keramické srdce, tedy mělo původně být. Vznikl mi z něj spíše mimozemšťan,“ obrací v rukou své dílo.
V Lidicích za ně loni dostal medaili. A před pěti lety tam ocenili jeho obrázek kočky.
Plastické modely vyrábí v jednom kuse. „Mám je uložené v hlavě. Někdy mi ale dělá problém přenést to na papír, když se snažím o trojrozměrnou perspektivu,“ poznamenává. Chlapec má takový projev, že je možné s ním mluvit jako s dospělým.
Stejně tak už má jasno, čím se bude jednou živit. „Chtěl bych být architektem. Známým v celé Evropě,“ předpokládá.
Jeho otec Miroslav Trávníček říká, že syn od malička kreslí a lepí z papíru. „Párkrát jsem mu ukázal, jak vypadají prostorové modely a od té doby nedělá nic jiného. Máme plný byt jeho výtvorů,“ tvrdí.
Martin odmítá hrát se spolužáky na počítači střílečky. „To mě nebaví, spíš si vyhledávám něco na internetu nebo zkouším malovat v různých programech,“ dodává rozhodně.

Čeká na větší roli, chtěl by k divadlu

Je mu teprve osm let, ale divadlo má v krvi. V literárně-dramatickém oboru, který navštěvuje, mu jde nejvíc přednes. Baví ho cokoli hrát.
„Moje první role byl vypravěč. Zatím jsme dělali jen tohle představení. Ale hráli jsme ho třikrát. Ve škole, v kulturáku a v knihovně pro důchodce,“ chlubí se Michal Hodek. Od malička chce pro někoho hrát. „Scénky si vymýšlí sám. Od dvou let hraje s maňásky a staví kulisy v dřevěném divadélku. I svůj pokojíček přestavuje na divadlo,“ vykládá jeho otec Roman Hodek.
S manželkou usoudili, že z kluka bude buď herec, nebo kulisák. „Radši bych byl herec,“ skáče hned do řeči Michal.
Od tří let s ním matka chodí do mosteckého Divadla rozmanitostí. Žádné představení nevynechal. Komediální talent chlapec zdědil nejspíše po strýci svého táty, který byl na DAMU ve třídě s Markem Ebenem.
„Můj synek jede na potlesk. O to mu prý jde,“ poznamenává s nadsázkou Roman Hodek.
Michal by si rád zahrál už i ve velkém divadle. „Paní učitelka v umělecké škole mu říkala, že kdyby hledali někoho pro dětskou roli, dá mu vědět,“ podotýká otec.

Tančí i o přestávce, protože ji pohyb baví

Už v pěti letech zkoušela taneční kreace doma před zrcadlem. Když si toho její matka všimla, přihlásila ji do tanečního oboru základní umělecké školy. „Nebylo to nějaké trdlování. Jí stačilo se kouknout na taneční film a za chvilku tu choreografii uměla,“ podivuje se nad uměním své dcery Renata Prokopová. Dnes skoro devítiletá Amálie má z loňska dvě druhá místa ze soutěže tanečních formací v Litvínově a Teplicích.
Tančí od baletu až po street dance, tvrdě trénuje čtyřikrát týdně.
Děvče nabité energií si neodpočine ani ve třídě. „Tancuju i o přestávkách, když se nudím. Kluci dovádějí a my se tam s kamarádkami procvičujeme,“ svěřuje se.
I Amálie Prokopová má o svém životě v dospělosti jasno. „Chtěla bych být profesionální tanečnicí. Bavil by mě street,“ vyhrkne bez dlouhého rozmýšlení.
To proto, že při něm se může uvolnit a nemusí tolik dbát na správné držení těla.
„Víc tam vynikne cítění hudby. Není to tak svázané jako třeba balet,“ vysvětluje Renata Prokopová, která také dříve tancovala „modernu“.
Děvče připouští, že tanec je někdy pořádná dřina. „Když třeba děláme nové kroky. Ale pak se je doma rychle doučím a zase je to dobré,“ dodává Amálie. Amálčiným vzorem je americká hiphopová skupina Black Eyed Peas, a především její zpěvačka Fergie.

Čte stovky knih, vydrží číst celou noc

David Ondrášek chodí do mostecké knihovny s prázdným batohem a odchází s plným. Je jedním z největších dětských čtenářů.
Za poslední rok přečetl 579 titulů. Je pravda, že ze dvou třetin jsou to komiksy, ale mezi zbývajícími publikacemi jsou i pěkně tlusté knihy.
„Čtu tolik hodin, kolik stíhám. Mám i další aktivity, jako jsou tréninky badmintonu nebo hra na klávesy. Když přijdu domů, rád si sednu do křesla a čtu,“ vypráví.
Když je knížka hodně dobrá, je schopný číst klidně do rána. „V tom mi ale brání rodiče,“ směje se čtrnáctiletý chlapec.
K jeho oblíbeným autorům patří Eoin Colfer, Christopher Paolini nebo J. K. Rowlingová.
„Nejradši asi čtu fantasy, sci-fi, vlastně cokoliv, kde se pořád něco děje. Když je ale nějaká dobrá knížka jiného žánru, nevadí mi to,“ dodává.
Četba podle něj není lepší než filmy, ale v knížce si dokáže představit všechno podle své fantazie. „Také se z ní více dozvím. Třeba myšlenky postav, které se ve filmu nedají pořádně vyjádřit,“ míní.
Chtěl by být vědcem. „Už dlouho se zajímám o astronomii,“ upřesňuje.