Jsou svébytným filmovým útvarem. Vyvolávají vášnivé diskuse mezi diváky. Festivalové znělky.
Hvězdou znělky pětačtyřicátého karlovarského filmového festivalu bude americký herec John Malkovich. Pokračuje v nové tradici znělek, která začala v roce 2008. V minipříbězích hraje hlavní roli cena Křišťálový globus a světové osobnosti, které cenu obdržely za dlouholetý umělecký přínos světové kinematografii. Malkovich ji dostal při své loňské návštěvě. Další jména zatím festivalový štáb tají.
Kdy se začaly před projekcemi objevovat festivalové znělky, není úplně zřejmé. Příčinou je nedokonalost paměti spolu se snahou historiků, publicistů i filmových příznivců zaznamenávat ty nejdůležitější události festivalového dění.
Mezinárodní filmový festival se v Karlových Varech koná od roku 1946. Léta na „střídačku“ s Moskvou, od roku 1994 každoročně. Promítaly se znělky už za festivalů s komunistickým dohledem?
„To si opravdu nepamatuji. Na první zmínku o znělce jsem narazil v souvislosti s pětadvacátým ročníkem festivalu v roce 1986. Jestli ale šlo o skutečnou znělku, jak ji známe dnes, nebo jen o promítnutí nějakého symbolu festivalu, to opravdu nevím,“ přemýšlí městský kronikář Květoslav Kroča, autor unikátní a každoročně doplňované Kroniky mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
„Podle mne je první opravdovou znělkou ta z roku 1994. Předtím se k festivalu dělaly jen plakáty a jakési festivalové logo, neexistovaly ani katalogy. Znělka se stala novým fenoménem festivalu, a jejich autoři jsou vždy uvedení ve festivalovém katalogu,“ říká filmový encyklopedista a fotograf Miloš Fikejz z Národního filmového ústavu.
Devětadvacátý ročník festivalu v roce 1994 byl prvním, na němž začal pracovat tým pod vedením prezidenta Jiřího Bartošky a programové ředitelky Evy Zaoralové. „S jejich nástupem začal festival používat systém znělek jako minipříběhů. Znělky vždy tematicky vycházejí z celkové výtvarné podoby festivalu a jejich autory jsou známí čeští režiséři,“ připomíná mluvčí festivalu Uljana Donátová.
Sedmička vybrala sedm znělek, které považuje z hlediska různých kritérií za „nej” (viz filmový pás).
Nejkratší. 1994, Pavel Koutský. Kratičký animovaný příběh, jak nejprve jeden člověk, posléze celý dav lidí koulejí krabice s filmem do Karlových Varů, je i znělkou nejstarší.
Nejerotičtější. 1995, Jaroslav Brabec. Modelka stylizovaná účesem do 30. let se nahá koupe v lázních. Retrostylu odpovídá i celkové zpracování znělky, která vypadá jako starý film.
Nejhororovější. 1997, Jan Svěrák. V černobílé znělce z natáčení filmu, který odkazuje na Psycho mistra filmového napětí a děsu Alfréda Hitchcocka, hraje hlavní roli kočička, která natáčení „filmu ve filmu“ pokazí.
Nejromantičtější. 1999, Jan Mattlach. V sestřihu desítek filmových polibků z českých filmů nechybí ani hláška „Pusu … pusu“ hraběte Kocharowského z filmu Když Burian prášil. Hlavní postavou je ale legendární herec Oldřich Nový. Scénou z filmu Kristián také znělka končí – „Zavřete oči, odcházím … čekám …“
Nejvtipnější. 2002, David Ondříček. V hlavní roli se představila ujetá komická trojice Tros Sketos neboli grafický designér Aleš Najbrt a výtvarníci František Skála a Jaroslav Róna. Jejich nemožné hudební číslo v ještě nejnemožnějších kostýmech vzbuzovalo výbuchy smíchu a utkvělo v paměti mnoha návštěvníků.
Nejbizarnější. 2003, Petr Zelenka. Baletní výstup nahého tanečníka na jevišti karlovarského divadla má základ ve skutečné historce. Producent Čestmír Kopecký, kdysi ředitel městského divadla v Karlových Varech, jednou při pozdně večerní kontrole v divadle přistihl vrátného při tanečních kreacích na jevišti. Ve znělce jej představoval Jan Číhal, herec ostravského Bílého divadla.
Nejhvězdnější. 2008–9, Ivan Zachariáš (pět znělek), Martin Krejčí (jedna znělka). Novou éru znělek zahájila v roce 2008 čtveřice Věra Chytilová, Miloš Forman, Harvey Keitel a Danny DeVito. Jejich minipříběhy s Křišťálovým globem natočil Ivan Zachariáš, jeden z deseti nejlepších reklamních tvůrců světa. O rok později natočil další příběh s Andym Garciou a Martin Krejčí natočil Jiřího Menzela.
Ty ostatní
Poprvé se objevil Křišťálový globus ve znělce Michala Cabana z roku 2000. Poeticky pohybová kombinace velkých balonů a nahých dívek vyústila v podobu sošky – dívky s křišťálovou koulí. Právě v roce 2000 vznikla nová podoba této prestižní ceny.
V roce 2005 se konal čtyřicátý ročník festivalu. Hlavní poselství znělky – Život začíná po čtyřicítce – ale publikum, především jeho mladá většina, nepřijalo, a nesouhlas dávalo najevo hlasitým bučením.
Znělku, která lidem hodně zamotala hlavu, natočil v roce 2006 výtvarník František Skála. „Pojal jsem ji jako obřad se spoustou různých odkazů a symbolů, které lze číst i po několikátém zhlédnutí. Neopomněl jsem ovšem vtipnou formou připomenout Karlovy Vary – v chrámovém zpěvu jsem použil latinská slova vztahující se k filmovému průmyslu, jako třeba herec nebo slavnostní zahájení,“ objasňoval Skála ve festivalovém deníku.
Od první znělky v roce 1994 se festival jen jednou vrátil k animované znělce. V roce 2007. Byla z dílny Studia Najbrt a sestávala pouze z „děje“ sestaveného z postupně se objevujících písmen ve westernovém stylu. Původně ji festivalový štáb chtěl používat i v dalších ročnících. Znělka sama o sobě byla vydařená, na festivalu však nezafungovala. Rok poté nastoupila nová koncepce znělek s hvězdnými oceněnými hosty.
