Vancouver, 23. 2. - Byla to hrozná smůla. Olympijský závod je jen jeden! Ale špatně jsem ztlumil skok na tak zvanou pyramidu a při druhém skoku už se to nedalo srovnat, pěkně mě to sešrotovalo. Věděl jsem, že tam najíždím velkou rychlostí, ale jediné, co mi v tu chvíli blesklo hlavou, bylo: Jsem na olympiádě, přeci to nepřibrzdím!
Určitou roli sehrála mírně předimenzovaná trať, konstruovaná především pro snowboardcross. Ale ani bolesti odražené paty pro mě nebyly tou nejlepší výchozí pozicí. Před kvalifikací jsem si ji znovu poranil. Těsně před závodem jsem si chladil nohu ve sněhu, abych tu bolest tak necítil. Pravda je, že jsem podvědomě nedoskakoval na obě paty. Ale nechci to brát jako výmluvu. Co se týče trati, byla, jaká byla, a všichni jsme měli stejné podmínky, takže na její náročnost to určitě svádět nejde.
Včera jsme se poprvé sešli na oficiální večeři, společně ještě s našimi krasobruslaři v Českém olympijském domě. Vaří tam mimochodem jediný Čech, který prý údajně získal hvězdičku od všehlasného Michelina. Doteď jsme tvrdě trénovali a kromě jediného hokejového utkání se Slováky neměli vůbec čas sledovat naše kolegy a setkat se s nimi.
Teď už se ale s Vancouverem rozloučím. 6. března se totiž jede ve Švédsku další závod Světového poháru. Musím být ve formě a zajet do 16. místa, abych se dostal do finále ve Španělsku a uzavřel tak letošní sezónu.
