Zombie, vodní děla a tuny sněhu útočí na šeď a nudu Liberce | E15.cz

Zombie, vodní děla a tuny sněhu útočí na šeď a nudu Liberce

Michaela Nevečeřalová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Liberecké happeningové hnutí s početnou členskou základnou pořádá v ulicích města originální akce. Zapojit se může každý.

Liberec je město chladné nejen kvůli počasí. Myslí si to přinejmenším skupina studentů, která pro boj proti stereotypnímu městu založila hnutí. Do boje s všedností a prázdnotou libereckých ulic se vydává vybaveno vodními děly, imaginárními pistolkami i armádou oživlých mrtvol. V posledních chladných dnech ale zvolilo zbraň mnohem těžšího kalibru, projekt Streetiglú.

Před libereckým Kulturním domem začalo růst v polovině ledna jakési trojiglú ve tvaru molekuly vody. Jen jeho plánování zabralo více než tři měsíce. Každý den se našli studenti, kteří trávili hodiny s lopatami v ruce mezi horami sněhu. Třeba student obchodní akademie Leoš Kopecký neváhal obětovat i své zdraví. „Na iglú jsem mrzl hned celý první víkend, a to i přes noc, týden jsem potom byl nemocný,“ vypráví a dodává, že hned po uzdravení se opět vrhl na sněhové kupy.

Hudební klub celý z ledu

Návštěvníci iglú se ocitnou v osm metrů dlouhém a šest metrů vysokém pomyslném kyslíku, kde k zahřátí slouží provizorní ice bar. Do vodíků představujících menší části trojiglú zavítají ti, kteří se chtějí vlnit za rytmů hudby v iglú diskotéce. Jak dlouho se tam bude popíjet a tančit záleží jen na přírodě. „Až přijde obleva a začne tát, konečně se to tu bude po právu jmenovat Na Rybníčku,“ vtipkuje hlavní organizátor Jiří Čechlovský.

Organizátoři se postarali i o ty, kteří se bojí, že jim tuny sněhu spadnou během provozu na hlavu. „Zajistili jsme statika, který průběžně kontroluje stavbu, aby nedošlo k úrazu,“ vysvětluje Čechlovský.

Streetiglú pravděpodobně předčí svojí velikostí všechny dosavadní akce. Poprvé o sobě tehdy teprve čtrnáctiletí a patnáctiletí studenti dali vědět v roce 2009 happeningem Freez. Liberečané procházející centrem města na každém kroku potkávali nehýbající se mladé lidi, kteří jako mávnutím kouzelného proutku zničehonic na tři minuty „zamrzli“ a vytvořili tak živé sochy.

„Původně jsme čekali účast kolem dvaceti třiceti lidí. Pozvánku na akci jsme také vložili na Facebook, takže když potom díky tomu dorazilo přes dvě stě lidí, nadchlo nás to,“ popisuje úplný začátek hnutí Čechlovský. Účast několikanásobně převyšující očekávání byla jedním z impulsů, proč v počínání pokračovat.

Lidský řetěz

Hned čtrnáct dní po živých sochách se hnutí pustilo do velkolepější akce. Více než šest set lidí držících se za ruce se natahovalo až k prasknutí, aby lidským řetězem spojilo náměstí před libereckou radnicí s ulicemi Moskevskou, Pražskou a Revoluční. „Vypočítali jsme, že řetěz bude měřit zhruba kilometr, proto jsme odhadovali, že bude potřeba alespoň šest set lidí. Netušili jsme, jak to dopadne,“ vzpomíná Čechlovský a záhy dodává: „Nakonec se zúčastnilo zhruba sedm stovek lidí, řetěz se tak podařilo spojit.“ Díky akci, která si zasloužila zájem nejen liberecké veřejnosti, ale i médií, začali přibývat noví nadšenci.

Ty si ale nelze představovat jako někoho, kdo tráví odpoledne u televize. Naopak. Jádro hnutí má k happeningům blízko už jen proto, že velká část členů tráví čas v uměleckých kroužcích nebo se věnuje ochotnickému divadlu. Student Jakub Černý je rád, že se lidé na akcích baví. „Chodím na ně, protože rád dělám něco pro lidi, myslím, že naše happeningy jsou pro ně přínosem.“

Stále rozrůstající se základnu hnutí však netvoří pouze samí studenti. „Spolupracujeme s Libereckou občanskou společností, která mimo jiné pořádá mezinárodní projekty, takže jsme kromě sousedních Němců a Poláků měli na akci i Maďara, Afghánce a dokonce nám tu pravidelně pomáhají tři Indové, kteří studují na Technické univerzitě,“ zmiňuje Čechlovský.

Noc oživlých mrtvol

Ke splnění svého cíle, tedy rozpohybování ospalého města, se hnutí nebojí vyvolat i posily ze záhrobí. Přes sedm set dobrovolníků v hadrech potřísněných krví a s mrtvolným výrazem ve tváři pochodovalo v loňském listopadu napříč Libercem. Čechlovský událost s radostí označuje jako doposud nejmasovější a zároveň jako jednu z nejpovedenějších. „V den, kdy mrtvoly procházely přes náměstí, byly na radnici umístěny volební urny kvůli právě probíhajícím komunálním volbám. Radnice měla s naším přechodem náměstí trochu problém, ale nemohla nic zakázat. Nic nám nemohlo hrát víc do karet, než mrtvoly kráčející mezi těžkooděnci, které na nás radnice pro jistotu poslala. Akce tak vypadala ještě větší,“ vzpomíná.

Student Jakub Černý nevynechal téměř žádnou akci. Právě on, který stál i u samotného zrodu hnutí, přišel s myšlenkou lidského řetězu. Za doposud nejpovedenější happening ale považuje květnovou vodní bitvu. „Z mého pohledu to byl happening, který jsme si přes počáteční nepřízeň počasí všichni užili na maximum,“ vzpomíná. Bitva se konala ve spolupráci s obchodním domem Forum na střeše parkovacího domu.

Hlavní roli v bitvě hráli vodní pistolky a plastové láhve plné studené vody upravené tak, aby na žádném z účastníků bitvy nezůstalo místo suché. Samotné město se k hnutí staví pozitivně. Vstřícně vyšlo i s povolením postavit si na dva měsíce v samotném centru města obří sněhovou stavbu.

„Před deseti lety byly ulice Pražská nebo Moskevská plné lidí. Dnes jsou prázdné. Jsem rád, že se takováto hnutí snaží vrátit lidi do ulic. Navíc město vítá, že nápady přicházejí zdola, od občanů, na kterých je vidět nadšení pro věc,“ říká náměstek primátorky pro školství a kulturu Kamil Jan Svoboda. Zájem je i ze strany škol, například Podještědské gymnázium poslalo na stavbu iglú celou jednu třídu. Za odměnu studenti dostali guláš a svařák na zahřátí.

Iglú je navíc prvním projektem, který je financován sponzory. Organizátor akce Bobování vzpomíná, jak se ještě v začátcích na odměnu v podobě čerstvě natočeného piva pro vítěze sjezdu z České chalupy do Lidových sadů skládali všichni zúčastnění korunu po koruně.

Akce budou pokračovat

Jiří Čechlovský doufá, že se happeningové hnutí časem neztratí a bude pokračovat v dosavadních šlépějích. „Snažíme se zapojovat i žáky základních škol, protože někteří z organizátorů za rok, za dva třeba opustí Liberec kvůli vysoké škole, chceme, aby někdo vedl hnutí dál. Mám radost, že se dostáváme do povědomí lidí, začínají se objevovat další počiny, ať už je to nápis LIBEREC v díře na Perštýně nebo malba zebry před knihovnou, když tam ještě nebyl přechod. Snad máme vliv a začne se tu něco dít,“ uzavírá.

Autor: Michaela Nevečeřalová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video