Kamení a písek se líně převaluje tam a zpět. Na jihu Afghánistánu v provincii Helmand jeho konce nelze dohlédnout. Jednotka dánských specialistů na humanitární pomoc, kterou doprovázejí čeští vojáci z útvaru speciálních operací, ale postupuje naučenou trasou.
„Zvolili jsme špatně už použitou cestu, na které nás čekal sebevražedný atentátník,“ říká se špatnou artikulací Jiří Schams, mezi kamarády zvaný Regi.
Mezi kráčející vojáky se připletl muž s trhavinou na těle. Od té chvíle si už Regi nepamatuje nic, ani záblesk výbuchu. „Nevadí mi se k tomu vracet, protože si nic nepamatuju. Aspoň si poslechnu, jak to tenkrát bylo,“ říká nadpraporčík Schams.
17. března 2008 o půl desáté ráno se pětatřicetiletému vojákovi obrátil život vzhůru nohama.
„Malý úlomek střepiny pronikl Jirkovi týlem pod přílbou do hlavy. Od přímého účastníka akce vím, že Jirka ztratil rovnováhu, upadl, ale neustále se snažil vstát a chtěl jako medik týmu každému pomáhat. Na první pohled nebylo jeho zranění vážné,“ říká jeho kamarád Pavel Růžička.
Boj o život
Výbuch smrtelně zranil jeho kolegu Milana Štěrbu, dva Dány, zdejšího tlumočníka a několik místních lidí. Za několik okamžiků Regiho jeho pětadvacet kilogramů vážící výzbroj stáhla k zemi také.
„V pondělí se to stalo, ve středu ho převáželi letadlem do Prahy do vojenské nemocnice,“ vzpomíná Regiho matka Jiřina Schamsová. Jeho prognóza nebyla dobrá. Čtyři měsíce prospal v umělém spánku, lékaři nedávali vojákovi téměř žádné šance na přežití. Ale probudil se.
„Na neurologii se díky úžasné péči z toho pomalu dostával,“ říká Schamsová. Před výbuchem byl naprosto zdravý. „Nikdy nemarodil. Posilovna, to bylo jeho. Byl to chlap jako golem, měl z čeho brát. Takže se z toho oproti všem předpovědím dostal,“ míní matka.
Jirkův stisk ruky je stále pevný, ale tělo neposlouchá. Nyní je na invalidním vozíku, téměř nevidí na jedno oko a špatně artikuluje. Bydlí s přítelkyní, která se o něj stará odpoledne a večer, dopoledne za ním dochází asistenční služba.
„Ve svém věku už nechce bydlet s maminkou, ale každý měsíc je aspoň na deset dní u mě. Navařím mu a jedeme někam na výlet,“ říká Schamsová.
Krátkodobě mu občas z hlavy něco vypadne, třeba co včera obědval, ale dlouhodobá paměť funguje perfektně. „Má čas přemýšlet, všechno má promyšlené do detailu. Až moc,“ dodává matka veterána.
Vyřazení z armády
V tom se shodují i jeho kamarádi. „Pamatuju si ho z jedné mise, kde i po náročném programu, kdy jsme všichni padli do postele, si Jirka ještě sedl ke stolu a začal šít,“ vypráví Josef Turek, který dnes ve vojenském historickém muzeu mapuje mise českých vojáků v zahraničí. Plánoval, vždy byl připravený na několik variant plnění úkolu.
„Cítil obrovskou zodpovědnost za své lidi,“ říká Růžička.
Po dlouhých měsících pomalého uzdravování dali kamarádi Regimu do rukou zpět jeho zbraň. „Také jsem ji rozebíral a nasazoval zásobník, ale ruce moc neposlouchají,“ říká Jiří Schams.
Za rok od útoku jej armáda vyřadila ze služby. Vojenská pravidla jsou neúprosná.
„Nesplňuji fyzické předpoklady,“ říká lakonicky Jiří Schams. Nově se dostal na seznam veteránů. Mladých mužů, kteří ztratili zdraví v armádě, je naštěstí málo. Převládají veteráni a veteránky z druhé světové války. Jiří se jim přibližuje alespoň množstvím medailí na sváteční uniformě.
„Nesmím ty medaile nosit venku, když je bouřka, protože by do mě uhodil blesk,“ žertuje Schams.
Klinika v Toledu
Ministerstvo obrany je s Jiřím a jeho rodinu ve stálém kontaktu. „V případě potřeby jsme mu schopni zabezpečit další léčení a péči v Ústřední vojenské nemocnici nebo ve Vojenském rehabilitačním ústavu na Slapech,“ říká Jana Zechmeisterová z ministerstva. Rehabilitace už příliš nepomáhá.
Tentokrát ale pro Regiho vymysleli detailní plán tři kamarádi z Vojenské policie. „Rádi bychom poslali Jirku na kliniku do španělského Toleda. Je to špičkové zařízení, kde mají zkušenosti s podobně zraněným lidmi například po haváriích a mají skvělé výsledky,“ říká vojenský kaplan Petr Svoboda.
V těchto dnech už putuje Schamsova zdravotní dokumentace do Španělska a kamarádi ji chtějí podpořit i kontem, které alespoň částečně pokryje jeho výlohy, které vyjdou na miliony. „Založili jsme občanské sdružení Help for Regi, které by mělo zlepšit Jirkovi životní podmínky,“ říká jeden ze zakladatelů Pavel Růžička.
Pokud Jiřího Schamse Španělé na kliniku přijmou, jednou z podmínek je i stálý tlumočník. Rehabilitace potrvá měsíce. „Možná se tam zase naučím chodit anebo se aspoň zlepší moje pohyby,“ přeje si Regi. Před několika dny založené bankovní konto už má na účtu deset tisíc korun.
„Byli bychom rádi, kdyby se to aspoň trochu posunulo, aby byl soběstačný. Aby si mohl sám lžící nabrat polévku nebo se obsloužit,“ vyslovuje naději Schamsova matka. Zvedat devadesátikilového o hlavu vyššího syna je už nad její síly. Někdy pomůže její bratr, jindy kamarádi, kteří táhnou trpělivě vozík do schodů.
A jak se teď cítí jeden z nejmladších veteránů v zemi? „V rámci rámce,“ zavtipkuje dnes osmatřicetiletý muž na vozíku.
Občanské sdružení Help for Regi
číslo účtu: 242 913 099/0300
e-mail: help4regi@seznam.cz
