Ministryně financí Alena Schillerová nově navrhla pomoci snížit deficitní nastavení českých veřejných rozpočtů prostřednictvím zmrazení platů hasičů a policistů. Nad tímto návrhem zůstává rozum stát.
Podle údajů ministerstva vnitra bude z jeho rozpočtu letos na „platy zaměstnanců bezpečnostních sborů a ozbrojených sil ve služebním poměru“ celkově vydáno zhruba 30 miliard korun. Pokud by se jim příští rok přidávalo dejme tomu o tři procenta, znamenalo by to nárůst výdajů řádově o miliardu.
Z objemového pohledu, tedy z pohledu potřeby řešit předvídaný deficit v rozsahu stovek miliard korun, je přínos tohoto návrhu úplně nicotný. Naopak ale hrozí nefinanční náklady v podobě hasičské a policejní deziluze a ztráty loajality. A to zcela oprávněně: proč by na oltář řešení rozpočtového schodku měly přispívat zrovna tyto dvě skupiny obyvatelstva?
Platy v kterékoli dané oblasti veřejných služeb by se měly stanovovat podle aktuální personální situace. Například policistů je málo, a tudíž by jejich platy měly růst rychleji, než je očekávaný růst výdělků v ekonomice jako celku – tedy samozřejmě pokud je potřebný počet policistů stanoven rozumně. Logika je stejná jako u učitelů a školních ředitelů: pokud je (kvalitních) zájemců málo, je třeba platy v dané sféře rychle zvyšovat, aby relativní přitažlivost oboru rostla.
Paní ministryně má zjevně pocit, že je víc těch voličů, kteří za každou cenu chtějí slyšet něco o šetření na platech „beztak přebytečných“ státních zaměstnanců, než je voličů mezi těmito státními zaměstnanci. A tak se rozhodla navrhnout úspory v této oblasti, jakkoli nedávají smysl.
Erární šetření je jistě potřebné a možné, ale nesmí mít tuto primitivní a ve výsledku škodlivou logiku. Kéž by po skončení voleb dostala debata o řešení schodků českých veřejných financí racionálnější nádech.
