Aleš Tůma: Úvěrový doping potřetí. Nebo už navždy?

Ben Bernanke

Ben Bernanke Zdroj: CTK/AP

Nebýt globálních turbulencí, jistě by schválení české penzijní reformy v prvním parlamentním čtení zaplnilo titulní strany světového tisku. Přinejmenším až se zjistí, že podmínky jsou nastaveny tak, že nové fondy založí jen pár největších bank, a to ještě jen aby se neřeklo. Nulová konkurence bude mít zjevný dopad na kvalitu produktu a poskytne další argument pro „revizi“ reformy po příštích volbách. Prozatím však světové trhy žijí přece jen podstatnější zprávou.

Tou je vyjádření šéfa americké centrální banky Bena Bernankeho, že je připraven nadále stimulovat ekonomiku, pokud to bude zapotřebí. Po QE1 a QE2 má tedy přijít kvantitativní uvolňování s pořadovým číslem 3.

Je to dobrá zpráva? Akcie i komodity na ni reagovaly růstem. Sázejí tedy investoři na ekonomické oživení? Spíše na to, že více peněz v oběhu jednoduše znamená vyšší nominální ceny aktiv. Výrazně ostatně reagovala i cena zlata, odrážející obavy ze zvýšené inflace.

Základní myšlenka kvantitativního uvolňování je jednoduchá: tahounem hospodářského růstu je úvěrová expanze. Aby ekonomika jela na plné obrátky, firmy si musejí půjčovat a investovat do výroby, spotřebitelé si musejí brát hypotéky. Jenže úvěrování v soukromém sektoru je pořád poměrně slabé, banky sedí na obrovských objemech přebytečných rezerv. Stimulace rekordně nízkými úrokovými sazbami (reálně dokonce zápornými) nestačila. Musíme je tedy popohnat jinak. Když to nevyšlo poprvé a podruhé, určitě to vyjde potřetí.

Bernanke zjevně není ochoten připustit, že by mohli mít špetku pravdy ekonomové, kteří už od roku 2007 tvrdí, že pumpování peněz do ekonomiky je jen dočasná úleva, jež ale dlouhodobě nic nevyřeší.
Problém je pořád stejný – uměle poháněná úvěrová expanze budí zdání, že je pro investice k dispozici více volného kapitálu, než ve skutečnosti je. Výsledkem jsou chybné investice. Do roku 2007 měly podobu realitního boomu, předtím bubliny technologických akcií. O vlivu přehnané úvěrové expanze na pád Islandu a Irska bylo již také napsáno mnoho.

Jaké budou dopady na „reálnou“ ekonomiku tentokrát? Nikdo neví – a navzdory armádám elitních ekonomů ve svých řadách to nevědí ani centrální banky. Problémů předlužených a přeregulovaných ekonomik na obou stranách Atlantiku se ale nezbavíme tak snadno, jak by si Bernanke přál.
Objevily se názory, že vyjádření o podpoře ekonomiky je jen slovní intervencí, která má podpořit optimismus trhů. Ovšem pokud budou statistiky nově vytvářených pracovních míst i nadále slabé, zřejmě se QE3 opravdu dočkáme. Co bude následovat? Že by QE4ever, neboli kvantitativní uvolňování navždy?

Autor je analytikem společnosti Partners