Po šesti letech se změní osoba veřejného ochránce práv. Poslanci jej budou volit již tento týden. Někdejší disidentka a chartistka Anna Šabatová, která dosud jako ombudsmanka působila, často čelila kritice části veřejnosti. Třeba když se veřejně zastala muslimů nebo Romů. „Teď je atmosféra jiná. Najednou si všichni začínají klást otázku – i ti, kteří se mnou někdy nesouhlasili – jestli nakonec není dobře, že taková jsem,“ říká.
Kde má Česko nedostatky v ochraně lidských práv?
Lidé si málo uvědomují, že i v demokratické společnosti nemusejí být všechna základní práva dodržována. Lidská práva jsou, jak říkával filozof Ladislav Hejdánek, horizont, ke kterému se přibližujeme. Úplné naplnění lidských práv je ale téměř nedostižné.
V Česku jde o to, jak kvalitně a odpovědně stát spravujeme vůči jednotlivcům. Řekla bych, že máme větší deficit v sociálních právech. Česká republika dlouhodobě zanedbala například otázku bydlení. Kromě toho, že je to základní právo, tak je to i základní lidská existenciální potřeba. Je hrozné, když nemáte kam složit hlavu, když se nezahřejete. To, že máme tolik lidí bez domova, je velký problém.
Velkým tématem jsou také exekuce. Často vzniká zadlužení na základě bagatelních záležitostí a dluhy narostly do nehorázných výšek. A to i proto, že stát připustil po velmi dlouhou dobu dost nemravný byznys.
Dokázal nový insolvenční zákon z loňska situaci pomoci?
Bohužel se domnívám, že to jednoznačně nestačí. Doba oddlužení je pořád velmi dlouhá a je tam prvek určité nejistoty. Dopředu totiž nevíte, jak po několika letech soud posoudí, zda vás zbaví dluhů, nebo ne. Vy se zavazujete, že několik let budete žít extrémně skromně, a nadějí vám je, že po několika letech se možná budete moci těch dluhů zbavit a žít nějaký normální život. Pokud není pevnější záruka, že se to skutečně stane, tak je pro mnohé lidi demotivující, aby do toho procesu vůbec vstoupili.
Dnes se nejčastěji využívá varianta, že dlužník musí v režimu oddlužení splatit během pěti let třicet procent svých pohledávek. Pokud se mu to nepodaří, rozhoduje o případném vymazání dluhů soud. Byla byste tedy pro to, aby se to zmírnilo?
Podporuji varianty, které jsou v zahraničí. A to, že doba oddlužení je kratší a že není třeba splatit tolik.
A dluhová amnestie?
To je něco, čím se v myšlenkách zabývám. Myslím si, že by stálo za společenskou debatu, kdy a za jakých podmínek použít dluhovou amnestii. Muselo by se ale třeba myslet na to, aby do toho nespadly alimenty.
Není takový institut zneužitelný?
Jde o to, aby to především pomohlo a nikomu neuškodilo. Je třeba to přesně formulovat. Stát si určitou velkorysost dovolit může. U dalších věřitelů by se to muselo zvažovat situaci od situace.
Vnímáte za poslední rok změnu přístupu společnosti k zadlužení a k exekucím? V minulosti jste například řešila dětské dluhy. Na výraznější politickou rovinu se to dostalo ale až loni.
Zdá se mi, že se to v posledním roce konečně stalo tématem. Dlouhá léta se o to nikdo nezajímal. Problém se stále zhoršoval a teď se mi zdá, že se aspoň zastavil. Ale dluhy tady už jsou a je to dlouhodobý problém.
Mluvila jsem s jednou prodavačkou časopisu Nový prostor a ona si postěžovala, že má asi šestnáct dluhů. Nemůže se z nich dostat a už se blíží důchodovému věku. Dívala jsem se na její případ, část jsou státní pohledávky a část jsou dluhy u nebankovních subjektů. Nevidím žádný důvod, proč by se taková věc neměla řešit amnestií.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
