Atentát na Fica vyvolal zvířecí pudy. Nejen na Slovensku
Dokud ještě existuje byť jen stopa pravděpodobnosti, že za atentátem na slovenského premiéra Roberta Fica stojí vyšinutý jedinec, někdo, komu sebrali důchod, nezvládl svou rodinnou situaci a tak podobně, bude existovat i naděje, že se odporný a zbabělý čin nezvrhne v naprosté šílenství ohrožující už tak rozkývané základy liberální demokracie nejen na Slovensku. Bohužel už několik minut po útoku, v době, kdy nebyl dostatek relevantních informací, bylo zřejmé, že tomu tak nebude.
Už zhruba od poloviny minulého tisíciletí, kdy se civilizace začala kultivovat vlivy humanity, přitom existují osvědčené návody, říkejme jim etické, jak v dané situaci postupovat, když už mám potřebu věc veřejně komentovat. Násilí je nepřijatelné v jakékoli podobě, šlo o útok na lidský život a na demokracii. Modlíme se za záchranu života a uzdravení. Uměřenost, kterou v českých podmínkách dodrželi třeba premiér Petr Fiala nebo předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
A pak jsou ti, kdo volání humanity odolali a nechali se přemoci zvířeckým pudem. Příklad za všechny: „Žaluji všechny, kteří proti němu (Ficovi) vedli a vedou štvavou kampaň! A to i ty z ČR!“ Toto si do svého facebookového deníčku zapsala předsedkyně komunistů Kateřina Konečná, nejspíš ve snaze uchovat si myšlenku, za kterou se jednou bude stydět. A to jsme pořád jen v Česku.
Onen rychlý soud, který útok na politika okamžitě, bez důkladného a úplného vyšetření celé věci spojí s rozdělenou slovenskou společností, s atmosférou nedávných prezidentských voleb nebo kroky Ficovy vlády směrem k demokratickému pořádku, je pochopitelně svůdný. Uměřenost, pokud ji kdy měl, zcela ztratil národovecký místopředseda slovenského parlamentu Andrej Danko. Obvinil novináře a opozici, vyhlásil politickou válku, která povede ke změnám. To jsou ostrá slova, ze kterých mrazí.
Střelba na Fica vyvolala bouři
Lidstvo má dlouhou zkušenost s politickými atentáty, včetně těch, které vedly k dějinným zvratům, rozpoutaly války, vyvolaly převraty, přitáhly dodnes živené konspirační teorie nebo byly jen nástrojem terorismu. Známe i činy pomatenců, kde se jejich chorý mozek s politikou jen střetl v osobě zavražděného. Můžeme již posuzovat, jakou bouři atentát na Roberta Fica rozpoutal ve společnosti, která je ještě rozdělenější a v mnoha aspektech „dál“, než jsme zde v Česku.
Pořád ještě existuje slabá naděje, že po prvotním šoku společnost projde katarzí a zbabělý útok poslouží jako začátek cesty k umírnění, k zakopání příkopů, k dialogu. Politici i ti, kteří nyní chrastí zbraněmi na frontě odvety vybájeným viníkům, by měli být první, kdo k takové cestě vyzve a půjde příkladem. Pomineme národovce, kteří v tuto chvíli hrají ve slovenské realitě roli rozzuřeného kyje, prostor je třeba pro „dvojprezidentství“ končící Zuzany Čaputové a nastupujícího Petera Pellegriniho. Jejich elektorát slušně pokrývá slovenskou společnost.
Pokud je útok na slovenského premiéra skutečně důsledkem stavu společnosti rozdělené na vzájemně nenávistné tábory, které ztratily schopnost spolu mluvit, existuje jediný lék: začít spolu mluvit. Moralita, jejíž kouzlo je v jednoduchosti. Do té doby nezbývá, než se modlit. Za život Roberta Fica a za uzdravení nás všech.
