Babišův sen o jednobarevné vládě se rozplývá. O budoucím kabinetu rozhoduje Turek a jeho motorgang
Kdyby se do Sněmovny nedostali Motoristé, kdyby SPD přiznala svou vícečlennou koalici a kdyby vláda plnila své sliby, mohla by po volbách klidně pokračovat pětikoalice. Na „kdyby“ se ale v životě ani v politice nehraje. Drtivý vítěz letošních voleb Andrej Babiš, který získal bezmála 35 procent hlasů a 80 poslanců, nyní ze všech sil usiluje o využití takzvané stoosmičky, kterou mu momentálně nabízejí SPD a Motoristé.
Babišův sen o jednobarevné vládě ANO, který nepouštěl do poslední chvíle před volbami, se ale postupně rozplývá. Hnutí SPD, pravda, výrazně propadlo – ztratilo tři procenta a kromě jedenácti vlastních poslanců přivedlo do parlamentu i čtyři další z jiných stran. Jejich hlasy tak budou velmi nejisté a mohou kdykoli přejít jinam. Tomio Okamura sice tvrdí, že programy SPD a jejích nepřiznaných partnerů jsou prakticky totožné a postoje v klíčových bodech naprosto pevné, takže s trvalostí dohod prý nebude problém, to však platí jen v oblasti zahraniční politiky.
SPD je však zcela neslučitelná s ekonomickými představami Motoristů, které se navíc výrazně rozcházejí i s hospodářskou politikou ANO. Zatímco Andrej Babiš slibuje, že se postará o lepší život všech, zvýší platy „našim lidem“ a radikálně vylepší sociální i zdravotní služby, které podle něj dnes skomírají, Motoristé volí zcela opačný přístup. Tato rétorika mu volby vyhrála – a v mnoha ohledech se překrývá s programem SPD. Nebyl tedy důvod volit slabšího Okamuru, když tu byl silnější Babiš.
Motoristé mají trumpovský program založený na bezhlavém omezování státních výdajů – rušit, rušit, rušit, od inkluze po dotace sociálním neziskovkám, které lidé kolem Václava Klause považují za politické a tedy škodlivé pro liberálně-konzervativní stát ze starých učebnic von Hayeka. A kdo by si nakonec nechtěl splnit staré knižní sny pana profesora?
Česko na prvním místě
Spojujícím prvkem všech tří hnutí – de facto dvou vůdcovských a jednoho fanouškovského, protože skutečnou stranou není ani jedno z nich – je heslo „Česko na prvním místě“ a samozřejmě odpor vůči Green Dealu, který Babiš v Bruselu kdysi sice schválil (co měl dělat, když všichni tlačili), ale doma už o něm mluvil jinak.
Opět tedy platí, že případná tolerance Babišovy jednobarevné vlády by se mohla snadno dohodnout směrem ven – v zahraniční politice, zejména vůči Evropské unii, kterou SPD i Patrioti pro Evropu, s nimiž se Motoristé scházejí v Bruselu s ANO, považují za ohrožení české suverenity. Společný nepřítel, který spojuje a podle starých teorií ultrakonzervativního německého právníka Carla Schmitta také definuje politické společenství a vůbec otevírá politiku jako zvláštní pole lidské činnosti, tedy existuje viditelně jen zvnějšku.
V tom, co by takto „ubráněná“ Česká republika měla vytvářet uvnitř, panuje jen minimální shoda. SPD nenabízí pro budoucnost žádnou tvořivou vizi, Motoristé pouze ideologické fráze a ANO ukázalo, že zvládá jen socialisticky laděnou politiku. Praktické vnitropolitické průniky nové stoosmičky jsou tedy minimální.
Šestikoalice?
Jednání o budoucí vládě teprve začínají. Během prvního týdne se ukáže, zda budou dlouhá a složitá, nebo zda je všichni v zájmu rychlého převzetí moci zkrátí. Na základním směru k národně-sociálnímu populismu to ale nic nezmění – pokud o vládě opravdu rozhodne tato trojice.
Ti, kdo s výsledkem voleb nesouhlasí, se mohou ještě nějakou dobu utěšovat, že nic netrvá věčně. Anebo se pouštět do dalších hypotetických „kdyby“, která – nutno uznat – nejsou nezajímavá. Kdyby Motoristé nakonec Babišovi dali košem, mohly by s nimi všechny ostatní strany bývalé pětikoalice klidně vládnout samy. Početně by to vycházelo velmi podobně – místo sto osmi mandátů by jich bylo sto pět. Bez Petra Fialy, samozřejmě.
Ale konec hry s čísly a politickými spekulacemi. Jisté je, že Motoristé po volbách maximalizují svůj původně malý potenciál. Nakonec to budou právě oni, kdo rozhodne o tom, kdo bude vládnout. Otázkou zůstává, zda mají nejen dostatek politické zralosti, ale i lidí, kteří to dokážou.
