Babišův sen o jednobarevné vládě se rozplývá. O budoucím kabinetu rozhoduje Turek a jeho motorgang
Kdyby se do Sněmovny nedostali Motoristé, kdyby SPD přiznala svou vícečlennou koalici, kdyby vláda plnila své sliby - vládla by po volbách klidně dál pětikoalice. Na kdyby se ale v životě ani v politice nehraje, a tak drtivý vítěz letošních voleb Andrej Babiš, který získal bezmála 35 procent hlasů a má 80 poslanců, pracuje nyní ze všech sil na tom, aby uplatnil sto osmičku, která se mu díky SPD a Motoristům momentálně nabízí.
Babišův sen o jednobarevné vládě ANO, který nepouštěl do poslední chvíle před volbami, se ale postupně rozplývá. SPD, pravda výrazně propadla, ztratila tři procenta, kromě 11 lidí z SPD přivedla do parlamentu i další čtyři z jiných stan. Jejich hlasy budou tedy velmi nejisté, a můžou snadno kdykoliv utéct jinam. Přestože Tomio Okamura tvrdí, že programy SPD a nepřiznaných koaličních partnerů jsou prakticky totožné a tedy postoje v klíčových bodech naprosto pevné a jisté, a tak nebude žádný problém s trvalostí dohod, což je pravda jen v oblasti zahraniční politiky.
SPD je ale například zcela neslučitelná s ekonomickými představami Motoristů, které se pochopitelně významně míjí i s hospodářskými představami ANO. Zatímco Andrej Babiš slibuje, že se dobře postará o lepší životy všech, zvýší platy všem „našim lidem“ a radikálně vylepší sociální a zdravotní služby, které dnes podle něj skomírají. To je rétorika, která mu vyhrála volby a v čem se také skoro stoprocentně překrývá s SPD, nebyl tedy důvod volit slabšího Okamuru, když tu byl silný Babiš.
Motoristé mají trumpovský program tupého ořezávání státních výdajů. Výdaje rušit, rušit, rušit, od inkluze po dotace sociálním neziskovkách, jež lidé kolem Václava Klause považují za neziskovky politické, a tedy škodnou liberálně-konzervativního státu ze starých učebnic von Hayeka. A kdo by nechtěl splnit staré knižní sny pana profesora.
Česko na prvním místě
Spojujícím prvkem všech tří hnutí (de facto jde o dvě vůdcovské a jedno fanouškovské hnutí, strana to není ani jedna) je naopak „Česko na prvním místě“ a samozřejmě odpor vůči Green Dealu, který kdysi Andrej Babiše v Bruselu možná schválil (co měl dělat, když všichni tak tlačili), ale když přijel domů, už mluvil jinak.
Opět tedy platí, že případná tolerance Babišovy jednobarevné vlády se snadno dohodne směrem ven, k zahraničí, zejména vůči Evropské unii, považované SPD i Patrioty pro Evropu, kde se Motoristé scházejí s ANO, za ohrožení Česka. Společný nepřítel, který spojuje a podle starých teorií ultrakonzervativního německého právníka Carla Schmitta také definuje politické společenství a vůbec otevírá politiku jako zvláštní pole lidské činnosti, tedy existuje viditelně jen zvnějšku.
Co takto „ubráněná“ Česká republika bude vytvářet uvnitř, tam je shoda naprosto minimální. SPD neumí pro budoucnost tvořit nic, Motoristé mají toliko ideologické řeči. ANO ukázalo, že nic než socialisticky definovanou politiku dělat neumí. Praktické vnitropolitické průniky nové sto osmičky jsou tedy minimální.
Šestikoalice?
Jednání o budoucí české vládě teprve začíná. Už v prvním týdnu se ukáže, zda bude dlouhé a složité, nebo zda ho naopak všichni v zájmu rychlého převzetí moci urychlí. Program a směřování budoucí vlády v linii národně-sociálního populismu to ale nijak zásadně neovlivní, tam se nezmění nic, pokud tedy o vládě rozhodne opravdu tato trojice.
Ti, kdo s touto novou volbou občanů bytostně i jinak nesouhlasí, se mohou ještě nějakou dobu uklidňovat tím, že vše netrvá věčně. Anebo se pustit do dalších útěšných kdyby, která – nutno uznat – nejsou úplně nezajímavá. Kdyby Motoristé dali Babišovi nakonec košem, mohli by s tímto malým klukovským hnutím klidně společně vládnout všechny zbylé strany bývalé 5K. Početně to vychází velmi podobně, jen místo sto osmi by to bylo sto pět mandátů. Bez Petra Fialy, samozřejmě.
Ale konec hry s čísly a politickým spekulacemi. Jisté je, že Motoristé po volbách maximalizují svůj původně malý potenciál, a nakonec to budou oni, kdo rozhodne o vládě v této zemi. Otázkou je, zda na takovou roli tvůrce vlády budou mít nejen dost praktického politického rozumu, ale hlavně lidi.
