České firmy v éře Trumpova chaosu: Exportéři se probouzejí z amerického snu, investoři sní dál
Na současnou éru Trumpova úřadování budou mít jednou čeští podnikatelé nejrůznější vzpomínky. Některým exportérům se zhroutí dříve lákavé americké plány, jiné firmy možná pozastaví přímou expanzi do USA. Nadšení investoři, kteří nepřestávají sázet na dlouhodobé přednosti největší světové ekonomiky, ale stále věří, že budou oslavovat.
Velké téma o přesunu českého byznysu do USA čtěte v novém e15 magazínu, který vychází v pondělí 7. dubna.
Sisyfovská snaha o rozšíření geografické základny českého vývozu zůstává věčným tématem tuzemské ekonomiky. Silná vazba na evropský trh větší diverzifikaci neumožňuje, stejně jako rozložení rizik. Každé procento vývozu navíc do jiných kontinentů přitom znamená o něco menší závislost na Evropské unii, což bývá důležité v dobách, kdy prochází hospodářskými krizemi.
Ještě před několika lety směřovaly naděje mnoha českých firem na ruský trh, ten je ale dnes politicky i ekonomicky uzavřený. V posledních letech se hitem staly Spojené státy, jejichž podíl na přímém vývozu dosáhl zhruba tří procent – pro srovnání, do Německa míří necelá třetina českého exportu. Loni však vývoz do USA stoupl téměř o pětinu, jenže očekávání dalšího růstu naráží na velmi nejisté vyhlídky.
Důvodem jsou cla, která už uvalil nebo plánuje uvalit americký prezident Donald Trump. Ať už Evropu dlouhodobě zasáhnou v jakékoliv formě a výši, exportéři musejí uvažovat o alternativách. Zjednodušeně řečeno jsou tři. První možností je investovat přímo ve Spojených státech – pokud si to může vývozce dovolit a spočítá si, že se mu takto vynaložené peníze opravdu vyplatí. V době velké nejistoty, jak se budou vyvíjet celní války i samotná americká ekonomika, které hrozí recese, ovšem není taková kalkulace vůbec jednoduchá. Pro mnoho firem tak tato strategie zůstává spíš vysněnou vizí než realitou.
Druhou cestou je ještě větší úsilí o průniky na evropský trh. Je spojené s nadějí, že Evropská unie v současné složité situaci konečně odstraní překážky, které brzdí volný pohyb zboží a služeb. Snad by se tak zvýšil export finálních výrobků a služeb, pro mnohé subdodavatele navázané na odběratele z Německa je však i tato cesta nereálná. Ohlašovaná americká cla navíc ohrožují významný český reexport, který nakonec směřuje do Ameriky právě přes tyto německé odběratele. Některé české firmy mohou sázet alespoň na projekty, které mají EU dovést k větší technologické nezávislosti. Typickým příkladem je česká „čipová naděje“, brněnský Codasip, který vede klíčovou část vývoje evropského procesoru.
Třetí možností je hledání nových mimoevropských trhů nebo posilování tamější evropské pozice. EU by ideálně měla urychleně uzavírat obchodní dohody s dalšími oblastmi a zeměmi světa, jenže volný obchod má na starém kontinentě stále hlasité odpůrce.
Když nemůžeš, tak přidej
Navzdory současným turbulencím americký trh české podnikatele stále láká. Silní v kramflecích se mohou cítit ti z nich, kteří už na něj vstoupili dříve nebo se nacházejí v pokročilém stadiu příprav. Mnozí z nich věří, že nynější Trumpem způsobený chaos americkou ekonomikou dlouhodobě neotřese a že Spojené státy budou i nadále nabízet dynamické inovativní prostředí, velký trh, který není svázaný přílišnými regulacemi, a právní jistoty. A to navzdory obavám skeptiků, že ofenziva tandemu Donald Trump a Elon Musk může zahýbat i americkým justičním systémem.
Managing Partner poradenské společnosti Corpin Jiří Hák je toho názoru, že nynější situace české investory v USA jen utvrdí v tom, že mají ještě přidat. Mnozí podle něj mohou navíc vnímat Spojené státy jako zemi, která je pro alokaci kapitálu bezpečnější než Evropa. Faktor „geograficky blízkého Ruska“ totiž bude přímo či nepřímo ovlivňovat nárůst ceny kapitálu v Evropě – nepřímo přes bezpečnostní hrozbu, přímo prostřednictvím inflace způsobené nárůstem státních výdajů na zbrojení. „USA na tom podle mě budou stále lépe a loď rozkolísaná Trumpem se zase uklidní. Na tom má i Trump sám zájem,“ dodává Jiří Hák.
Období naprosté nejistoty, kdy Donald Trump ohlašuje různá cla, která se pak odkládají, znovu zavádějí, a nikdo neví, co bude platit třeba za měsíc, nemůže podle optimistů z řad českého byznysu trvat věčně. Způsobuje totiž potíže samotným americkým firmám. „Už je cítit obrovská nevole byznysu,“ podotýká Martin Wichterle. Majitel Wikovu se chystá v USA investovat do výroby průmyslových převodovek a ve spolupráci s místními partnery již zahájil výrobu části zařízení pro vodní elektrárny.
Příběhy jednotlivých českých investorů v Americe ovšem jsou a budou velmi odlišné. Záleží na tom, jestli do Spojených států směřují zejména proto, aby se vyhnuli následkům celní války, nebo je jednoduše motivuje dlouhodobé nadšení pro severoamerický trh, jako třeba právě Martina Wichterleho. Velký rozdíl je také mezi akvizicemi stávajících amerických společností a investicemi čistě do nové výroby. České firmy, typicky z tuzemského obranného průmyslu, které už nějaký podnik v USA převzaly, získávají touto cestou nejen snazší přístup na trh, ale také nové technologické know-how. A třeba i proslulé americké značky výrobků jako například Colt. V případě akvizic je však možné očekávat, že některé původně české podniky budou i ve Spojených státech vyrábět na (už americký) export, a paradoxně je tak mohou zasáhnout odvetná cla vůči USA.
Žádný low-cost
Export z USA ale nakonec bude pro české investory spíše okrajovým tématem. Jejich hlavní snahou je přiblížit se svým americkým zákazníkům. Dělat s nimi byznys přímo na místě bude v současné době ještě důležitější než dřív. Jenže rozsah jejich podnikání v USA bude mít svá přirozená omezení. Trumpova administrativa sice podobně jako před časem Čína láká do země výrobu, tímto konstatováním ale veškerá podoba končí.
Dnešní Spojené státy nejsou pro české firmy žádnou „low-cost“ destinací. Často zmiňovaná levná energie je sice jedním z faktorů, který investorům nahrává, ti však musejí počítat také s vyššími náklady na pracovní sílu i celkovou výrobu. Amerika je dnes ekonomikou služeb a nejmodernějších technologií a k Trumpem ohlašované reindustrializaci povede trnitá cesta – podle některých názorů je dokonce nedosažitelná. Shánět lidi i výrobní kapacity v USA tak může znamenat pořádný rébus.
Zakladatel proslulého českého výrobce nemocničních lůžek Zbyněk Frolík potvrzuje, že o přesunu části výroby, přesněji finální montáže výrobků, do USA nakonec rozhodne výše amerických cel. Upozorňuje však také na další aspekty, které je třeba brát v potaz. Linet si spočítal, že pracovní síla je ve Spojených státech dva- až dvaapůlkrát dražší. Firma musí do kalkulace zahrnout i další bariéry, k nimž patří velké obstrukce při získávání pracovních míst pro české manažery a dělníky – a ti jsou v počátcích výroby často nezbytní. Podnikatel Frolík navíc poznamenává, že nižší cena výrobků u amerických zákazníků nerozhoduje, na tamějším trhu je třeba nabízet ty nejlepší produkty na světě. A je nutné vzít v potaz i kulturní preference – americký spotřebitel, zejména ten republikánský, klade větší důraz na domácí původ zboží.
Pokud vycházíme z prohlášení Donalda Trumpa, který zahraniční firmy k přesunu výroby do USA vyloženě vyzývá, čeští investoři nejspíš nebudou narážet na politické překážky. Opět je tu ale rozdíl mezi pouhým budováním výrobních kapacit a nákupy amerických firem, které někdy mohou ležet leckomu v žaludku. O tom se přesvědčil holding Czechoslovak Group, když usiloval o převzetí amerického výrobce munice Kinetic Group, dříve součásti společnosti Vista Outdoor. Proti se postavil i dnešní viceprezident a tehdejší senátor J. D. Vance, který chystanou transakci s CSG označoval za bezpečnostní riziko. Historicky největší české akvizici v USA ale nakonec nezabránil.
Všichni už nejsou v Mexiku
Horší vyhlídky čekají ty české investory, kteří vsadili na Kanadu a Mexiko. Země, jež se dlouho zdály být ideálním nástupištěm do USA, jsou nyní terčem nesmlouvavého Trumpova „celního útoku“. Ani v tomto případě není jasné, jak to nakonec s obchodní válkou mezi sousedy dopadne. Česká firma ALBAform, která vyrábí díly pro automobily, vsadila podobně jako spousta dalších podniků působících v automobilovém průmyslu na scénář nearshoringu, tedy na přesouvání dodavatelských řetězců do zemí blízkých odběrateli. Zdálo se, že není lepší místo na výrobu pro trh Spojených států, a ALBAform loni v Mexiku otevřel výrobní závod. Letos se však původní úvahy zdají být realitě hodně vzdálené.
Wikov má za sebou několik významných akvizic v Kanadě. Martin Wichterle s nadsázkou mluvil o této zemi jako o vhodném místě k vybudování levné pobočky pro americký trh. Zároveň už ale připravoval investice přímo ve Spojených státech a současná situace v jeho očích jen potvrzuje smysl těchto záměrů. Dnešní ochlazení v obchodu mezi severoamerickými sousedy Wikov ovšem pociťuje, a proto pro své výrobky z Kanady hledá další odběratele přímo na tamním trhu, který je koneckonců také rozsáhlý.
Oslabené Česko?
Přesun firem do Ameriky se dnes stává strašákem, který podle skeptiků oslabí Česko i celou Evropu. Pravda je, že kdyby se české firmy přestěhovaly do USA se vším všudy, byla by to pro tuzemskou ekonomiku citelná ztráta. Takový scénář je ale v mnoha odvětvích spíš teoretický, v praxi se může naplnit především u IT společností a technologických start-upů. V řadě případů může zahraniční investice naopak posílit byznys mateřského podniku. Pozitivní a negativní dopady na českou ekonomiku proto dává smysl posuzovat zvlášť a v každém jednotlivém případě.
Příklady Linetu i Wikovu naznačují, že pokud budou tyto firmy v Americe úspěšné, může to pozitivně ovlivnit i jejich export z Česka. Zdaleka ne všechny díly se budou vyrábět přímo v Americe a například vodní turbíny pro hydroelektrárenský byznys Wikovu se budou stále dovážet z Evropy. Pokud v Česku zůstane hlavní sídlo investorských firem, může tato „mateřská základna“ rozvíjet v tuzemsku další byznys spojený s přípravou a realizací zahraničních investic – od právních služeb přes auditory, finanční poradce až po marketéry a obchodníky. Společnosti mohou využít v zahraničí získané know-how a renomé světového hráče pro vývoz na další trhy.
Naprosto klíčovým ukazatelem z hlediska přínosů či ztrát pro tuzemskou ekonomiku bude, jestli do Česka ze zahraničí doputují „tučné finanční dividendy“. Česko dlouhodobě zažívá vzrušené debaty o odlivu dividend, které míří z českých dcer nadnárodních firem do jejich zahraničních matek. Může to být nyní aspoň v některých případech opačně? Například ekonom Petr Zahradník je dlouhodobě zastáncem „vyvažování mezery mezi dovezeným a vyvezeným kapitálem“. A pokud české firmy získávají od státu pro své zahraniční investice určité pobídky, například prostřednictvím pojištění svých investic a exportu u státní pojišťovny EGAP, měly by mít také motivaci alespoň část vydělaných peněz do tuzemské ekonomiky vracet.
Ze všeho nejdůležitější však je, aby Česko nabízelo příznivé podnikatelské prostředí, které bude lákat nejen zahraniční a domácí investory, ale také české investory působící v zahraničí, aby se vraceli domů. Na překotný nárůst atraktivity zdejšího byznysového prostředí by si však nyní vsadil jen málokdo.
