Stejně jako Hollywood by si i české herní firmy chtěly sáhnout na obrovský čínský trh. Musejí ale soupeřit o velmi nedostatkové povolenky a vyhýbat se pastem, které si pro ně totalitní režim připravil.
Zatímco tuzemský filmový průmysl se poněkud plácá v krizi a úspěšných děl ve světě nabízí jako šafránu, na poli počítačových her se Čechům daří a v některých žánrech hrají doslova první ligu. Koneckonců to ukazují i čísla, podle nichž některá herní studia patří mezi největší firmy u nás, jež se soustředí převážně na zahraniční trhy.
Podle asociace českých herních vývojářů byl v roce 2022 obrat českých herních společností 7,5 miliardy. Ještě tři roky zpátky to byly 4,5 miliardy korun. Celé odvětví rychle roste, takže hledá nové trhy, protože na Západě začíná být už poněkud plno. Pohled tak směřuje logicky na Východ.
Hollywood i herní průmysl už dlouho spojuje jeden sen: dostat se za Velkou čínskou zeď a sáhnout si na tamní peníze. Překážkou není ani fakt, že tam vládne autoritativní režim, který se zcela otevřeně vymezuje proti Západu v čele s USA. Byznys je zkrátka byznys a od politiky se studia alespoň rétoricky snaží držet co nejdál.
Působit „apoliticky“ v Číně je však nebezpečná iluze, protože Peking zvládá kulturu – kam patří i hry – zatahovat do politiky brilantně. V Hollywoodu už je běžné, že s natáčením pomáhají „čínští političtí poradci“, kteří dávají filmařům tipy, jak projít přes cenzory a získat nedostatkovou povolenku. Někteří herci jako třeba Richard Gere skončili na „čínské“ černé listině Hollywoodu, neboť jeho blízkost dalajlamovi a podpora Tibetu znamenaly v asijské velmoci rychlou stopku.
Podobné problémy mohou trápit i česká herní studia. Trh v Číně možná objímá přes miliardu lidí, ale zahraničních titulů povoluje čínský regulační úřad pro videohry jen několik desítek ročně. Jen pro představu – jak málo to je – se můžeme podívat na počet her vydaných v roce 2022 na distribuční platformě Steam. Jednalo se o 10 644 větších či menších titulů. Proti tomu je několik desítek her jen kapkou v moři a české tituly musejí soupeřit v Číně s těmi největšími značkami, jako je třeba střílečka Call of Duty, jejíž pokračování vychází pravidelně každý rok.
Navíc je tento systém poněkud netransparentní a západní analytici se snaží trochu od boku předpovědět, zdali tuhle sezonu bude klima pro zahraniční tituly příznivé či nikoli. V prosinci 2022 například řada z nich zajásala, že skončilo 18 měsíců dlouhé období, kdy se dovoz her z ciziny do Číny de facto zastavil. Vládci v Pekingu tohle opatření zavedli, aby snížili množství času, které jejich obyvatelé tráví u videoher. Po nějaké době zase pravidla netransparentně a nečekaně přehodnotili.
Českým hrám v pronikání do Číny brání často chybějící distributor a výrazně odlišné podnikatelské prostředí. Zásadní je, pokud herní studio spoluvlastní čínská společnost. To je mimo jiné důvod, proč se jedna z největších českých herních společností Bohemia Interactive spojila s čínskou megakorporací Tencent. „Pomohlo nám to a vydali jsme první hru v Číně jménem Ylands. Herní průmysl – obzvlášť mimo tu zemi – to teď má v Číně těžké,“ řekl už dříve e15 jeden ze zakladatelů Bohemia Interactive Marek Španěl.
Tencent je největší videoherní společnost světa, která za poslední roky prorostla desítkami významných evropských a amerických herních studií a stala se jakýmsi neoficiálním dveřníkem pro čínský trhy, neboť má zásadní roli v dojednání distribuce, a tudíž i povolenek.
Vedle toho jsou tu ale i poněkud kontroverzní stránky korporace, která aktivně spolupracuje s čínskou vládou na udržování cenzury. Kromě her vlastní také populární aplikaci WeChat. Tam mohou při komunikaci mezi uživateli mizet zprávy, které by mohly čínské autority ohrožovat. K tomu mimo jiné používá Tencent i pokročilejší umělou inteligenci. Organizace Amnesty Interantional také korporaci kritizovala za nakládání s daty uživatelů a narušování jejich soukromí.
Pokud se tedy česká firma rozhodne expandovat do Číny a zvolí jedno z těchto kontroverzních spojení, nemusí to skončit jen morální a hodnotovou kocovinou. Jak ukazuje případ českého Home Creditu, ani dobře našlápnutý byznys nemusí kvůli častým politickým zásahům shůry skončit úspěšně.
Kam tedy jít, když ne do Číny? Pozornost českého herního průmyslu, který stále hledá nové trhy, se tak pomalu otáčí k nejlidnatější zemi na světě Indii. Vidíme tam jistou podobnost jako u Číny, která začala rychle bohatnout a během krátké chvíle se v ní vytvořila obrovská skupina potenciálních hráčů. Z rozhovorů s českými herními studii vyplývá, že čas na to se na tamním trhu o něco pokoušet konečně nazrál. Čínská zeď je přece jen obtížně překonatelná.
