ČNB by si neměla hrát na investiční fond a tlačit na svůj zisk
Finále extrémně populárního španělského seriálu La Casa de Papel (Papírový dům) mohlo diváky potěšit i zklamat, ale rozhodně potrápilo ekonomy. Aniž bych prozradil cokoli ze zápletky, guvernér španělské centrální banky se v jednu chvíli vyděsí nad představou lupičů odnášejících si z jeho trezoru národní poklad, tedy zlato. Nejenže je to spousta peněz, ale vysvětluje, že tím stát kryje své závazky a bez zlata by zbankrotoval.
To je samozřejmě jen výmysl scenáristů, což se dá u televizní zábavy odpustit, ale naneštěstí je to představa velmi rozšířená i mezi lidmi. Zkuste si sami odpovědět, jestli je dobře, že Česká národní banka prodala většinu svého zlata v roce 1998. A co když k tomu ještě přidáme informaci, že od té doby cena zlata vyskočila na více než pětinásobek? Je těžké se vyvarovat myšlenek na „rozprodej národního pokladu“. A navíc pod cenou! Jenže ČNB to udělala dobře.
Prvně je ale důležité si zopakovat, že peníze dnes žádný vztah ke zlatu nemají. Nejsou za ně směnitelné, nejsou zlatem kryté, nemají s ním společného vůbec nic. Jestli je to dobře, nebo špatně, je úplně jiná debata. Je to fakt. Už z toho vyplývá, že to není „náš“ národní poklad. Je to položka v rozvaze centrální banky, která vzhledem ke světovým cenám zlata může růst či klesat, ale její vztah k peněžní zásobě koruny je nulový. Peníze dnes vznikají v obchodních bankách, kdykoli si vezmete úvěr, žádné zlato tam není a banky vůbec nezajímá, jestli nějaké zlato centrální banka má či nemá. Je to úplně irelevantní. Snad jen v zemích, jakými jsou USA, má určitou symbolickou hodnotu. Dokud lidé věří, že tam zlato smysl má, může to posilovat dolar. I když se ve skutečnosti pletou.
Proč tedy centrální banky v jiných zemích zlato mají a ne málo? Dobře by se to dalo ukázat na té naší, která před pár lety v rámci takzvaného kurzového závazku, jemuž veřejnost přezdívala „intervence“, nakoupila ohromné množství eur. A když máte velkou budovu plnou špičkových ekonomů, nedávalo by smysl si za ta eura koupit něco, co roste na hodnotě?
Jenže ono je to úplně jedno, je to jenom symbolické. Pokud by Česká národní banka za všechna ta eura nakoupila kočičí zlato a dostala se do ztráty, je to jen účetní číslo, protože samozřejmě nemůže zbankrotovat. Co kdyby ale zainvestovala dobře? Zrovna naše centrální banka svůj zisk zatím používá k odmazávání staré ztráty, ale jednou by ho mohla poslat vládě. Tak je to napsané v zákoně. Pokud bychom ale chtěli po ČNB, aby chytře investovala a zisky posílala do státního rozpočtu, dostáváme se k fundamentální otázce, jestli vůbec chceme, aby si centrální banka hrála na investiční fond. Nejenže to není její učebnicová role, ale vytváří to zbytečný tlak ze strany vlády na její ziskovost, a navíc to je v příkrém rozporu se svobodnou tržní společností.
Proč by měla centrální banka na trzích nakupovat a podporovat určité firmy? A i kdyby nakupovala celé akciové indexy, proč by měla podporovat akcie, a ne třeba společnosti s ručením omezeným? Kde k tomu vzala mandát? A není to u zlata úplně stejné? Proč by měla centrální banka hnát nahoru ceny zlata investorům do tohoto kovu? Jak k tomu přijdou fanoušci stříbra? Je fajn, že ČNB tuhle svou roli hrát nechtěla a zlato si kupuje jen kvůli ražbě pamětních mincí. Své dřívější zlaté rezervy zprivatizovala, a navíc ve slevě. Fanoušek svobodné tržní ekonomiky nemůže být šťastnější. A lupiči v červených mundúrech by u nás odešli s nepořízenou.