Česko se mění v dotační ráj, kde se na jednu stranu sponzoruje cena elektřiny pocházející z tepelných elektráren, ale na druhou stranu se rozdávají příspěvky na zateplování rekreačních chat a chalup. Nechme teď stranou, že dotace v dlouhém období jsou pro ekonomiku stejně škodlivé jako pravidelné dávky pervitinu pro narkomana. Novinka s nezaměnitelným brandem „oprav dům po babičce“, kterou vytasili lidovci řídící ministerstvo životního prostředí, by se klidně mohla jmenovat „více peněz na zateplování, a to předem“. Jen to není pro lidoveckou cílovou skupinu tak mediálně atraktivní jako nebohé zneužité babičky.
Nový dotační program přitom přináší dvě hlavní změny, a to navýšení čerpání veřejných peněz do všudypřítomných polystyrenových obkladů, kterými Češi už hezkou řádku let s oblibou ničí historické fasády svých domů. A také platbu předem zálohově. Na vše ostatní už existují jiné dotační programy, které lze využívat klidně i na onen dům po babičce.
Působí to, jako kdyby rezort životního prostředí už nevěděl, kam peníze z prodeje emisních povolenek alokovat (řečeno dotačním newspeakem), tak vymýšlí dotační klony již fungujících dotací. Navíc tenhle klon je jaksi ekologicky ne úplně domyšlený. Příjemce dotace si pomocí něj zateplí dům, v němž ale může nadále topit uhlím.
Perličkou je možnost čerpat dotace i na opravu rekreačního domu, což by mohl být vůbec nejčastější případ využití nového programu. Ministerstvo vychází z toho, že každý šestý rodinný dům je v Česku trvale neobydlený. Gratuluji ministerským analytikům za tuto brilantní matematickou úvahu v zemi, kde je více chalupářů na tisíc obyvatel než příjemců dotací a dávek. Zatím.
Prázdné nemovitosti mohou být trvale neobydlené z různých důvodů, například kvůli tomu, že jsou v odlehlých oblastech nebo slouží právě jako rekreační chaty či chalupy. Ale ne kvůli tomu, že by jejich majitelé neměli na opravu a údržbu peníze. Pokud by tomu tak skutečně bylo, nic jim nebrání v tom tuto nemovitost prodat. Tak funguje zdravý trh.
Kapitolou samou pro sebe je zdůvodnění nového dotačního programu, které nabízí rezort životního prostředí. Podle ministra Petra Hladíka nebude díky tomuto penězovodu zabráno tři tisíce hektarů úrodné zemědělské půdy na stavbu nových domů.
Úplně vidím manažera z Pankráce, který si místo nového pasivního domu na kraji metropole opraví chalupu v Orlických horách, kam se natrvalo přestěhuje. Ne že by to nebyla romantická představa, o níž řada bílých límečků sní, ale v reálu to bude fungovat spíš tak, že si onen manažer z dotací opraví rekreační nemovitost, kam si nechá napsat trvalé bydliště, a zčásti ji pronajme, ale žít bude stále v Praze.
Další nezodpovězenou otázkou týkající se dotačních programů placených z veřejných peněz je, proč zhodnocují soukromý majetek vlastníkům nemovitostí a nepodporují spíše třeba energeticky soběstačné obce, výstavbu pasivních obecních bytů, energetické úspory v provozu nemocnic nebo ekologické prvky ve veřejné dopravě.
