Je to program, se kterým se nikde na Západě nedají vyhrát volby. Škrty sociálních dávek, propouštění tisíců státních zaměstnanců, škrty veřejných výdajů, snížení počtu ministerstev na polovinu, tvrdá devalvace měny. Je to radikální. Lidi se pro tvrdé odstátnění ekonomiky a společnosti dají získat až ve chvíli, kdy mají dojem, že jejich země je na tom tak špatně, že už je po všech těch dlouhých letech ekonomického marasmu tak zle, že je potřeba zkusit něco úplně jiného. Opačného než to, co žili posledních osmdesát let.
„Chci změnu. Je mi jedno, jakou. Moji rodiče a prarodiče volili všechny ty socialisty Peronem počínaje, kteří pořád někomu něco chtěli rozdávat a nikdo se neptal, kde ty peníze vezmou,“ popisoval nadšený účastník předvolebního mítinku excentrického libertariánského ekonoma Javiera Mileiho.
Nakonec sdílela stejný názor velká většina Argentinců, kteří přišli k prezidentským volbám. Devatenáctého listopadu se Javier Milei s přehledem 55,6 procenta stal novým prezidentem Argentiny. Heslo: It is the economy, stupid (rozhoduje ekonomika, jak prosté), jímž přesně popsal volební stratég James Carville, proč Bill Clinton vyhrál americké volby v roce 1992. Od té doby se hojně cituje skoro u každých voleb v každé zemi. Ekonomika a životní úroveň totiž rozhoduje skoro každé volby všude po světě. Pokud ji náhodou v časech bezprostředního ohrožení nevytlačí bezpečnost nebo migrace.
