Děláme z Evropy ekonomický skanzen a ještě za to platíme

Bankovky

Bankovky Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Opravdu můžeme před ekonomickými problémy světové ekonomiky zachránit každého z nás a každou firmu? A pokud to skutečně chceme, jak drahé to bude a kdo to zaplatí? Je to kruté, ale když byly ve světě problémy, vždy se to podepsalo na naší nezaměstnanosti, příjmech domácností a na bankrotech firem. Ekonomika se přeskupuje a vládu tu máme od toho, aby při tom přeskupování nikdo neskončil na ulici, ne od toho, aby zůstal navždy ve stejném křesle.

Když v roce 2008 dorazila i do České republiky ze Spojených států finanční krize, museli jsme změnit plány a tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek z plánovaných (už krizových) 38 miliard zvedl na rok 2009 chystaný deficit státního rozpočtu až nad 52 miliard. Obrovský propad ekonomiky ale způsobil, že se ve výsledku o 140 miliard netrefil. Byl to výsledek krize, která podlomila poptávku natolik, že se dodnes tato událost popisuje jako nejhorší recese od Velké hospodářské krize. Jenže co je to dnes 140 miliard.

A skutečně, na grafu deficitů státního rozpočtu až do pandemie svítil rok 2009 jako děsivý příklad toho, jak kruté umějí být recese. Když se zlomí hospodářský cyklus do své padající části, může nás to každého včetně dětí, penzistů a všech ostatních stát přes tisíc korun měsíčně. Nezní to tak hrozně, ale při tehdejších příjmech a v přepočtu na pracujícího je to zhruba pět tisíc dnešních korun, tedy asi 15 procent mediánového příjmu. Dodnes neuvěřitelná rána, která se do učebnic propsala jako 140 miliard dodatečného deficitu.

Drahé energie a zastropování cen

Video placeholde
• Videohub

Shodou okolností je to podobné číslo jako 130 miliard pomoci domácnostem skrze zafixování cen energií. Jistě, tehdy to bylo při jiných cenách, ale když připočítáme i plánovanou pomoc firmám, tak jen účet za energetickou pomoc už začíná být srovnatelný s naším účtem za nejhorší ekonomickou katastrofu od světové války. Nedejbože kdyby přišla hlubší ekonomická recese.

Není tedy divu, že je potřeba se ptát, jestli je to adekvátní. Možná bychom se měli divit, jaktože během války, při nedostatku energií, v ekonomice čelící globálním obchodním problémům a po zničujících opatřeních v reakci na pandemii nám klesala nezaměstnanost a dařilo se podnikům. Draze jsme si to koupili. Pomáháme podnikům a bohatým domácnostem, aby se všichni cítili co nejvíc jako kdysi, ale ekonomická realita je jinde. Je válka a my si nechceme ani trochu přiznat, že válka je ta nejdražší věc, kterou lidstvo vymyslelo.

Ekonomové skutečně na začátku roku 2020 volali po tom, abychom co nejvíce zmrazili ekonomiku, přečkali pandemii, a poté ji zase rozmrazili. Tou dobou se ale očekávalo, že koronavirus brzy zmizí a vše nebude trvat roky. Jakmile bylo jasné, že tu s námi virus bude ještě dlouho, začalo se mluvit o cílené pomoci nejzasaženějším domácnostem a transformaci ekonomiky na novou realitu. Jenže my pořád posloucháme ozvěnu prvních rad a z ekonomiky děláme skanzen, kde se nic nemění. Exhibici, která má ukázat, jak vypadala ekonomika před všemi současnými problémy. Bohužel to není zadarmo.

Kdybychom věřili, že současná situace je jen dočasná, dávalo by to smysl. Ale dokáže si někdo představit, že Rusko ukončí válku a vše se ze dne na den vrátí do starých kolejí? Čelíme bohužel nové realitě a té se musíme přizpůsobit. Nechat pracovat ceny a mzdy, abychom někde šetřili, jinde investovali a hledali nové cesty, jak jen nejlépe to umíme. My jsme místo toho utratili několikanásobek účtu za poslední obří krizi, abychom zastavili čas.

Autor je hlavní ekonom společnosti Roger