Když ERÚ na začátku listopadu vydal návrh cenového rozhodnutí pro stanovení regulované složky ceny elektřiny, staly se energie opět tématem číslo jedna. Obnovily se i debaty o příjmech z emisních povolenek a o tom, co je z nich vlastně možné hradit. Zmatek pramení zejména ze skutečnosti, že existují dva typy povolenek. Ty plynou dvěma kanály do dvou „kapes“ státu, přičemž každý typ lze navíc použít na jiný druh výdajů.
Prvnímu typu se v úřednické hantýrce říká žluté povolenky. Jedná se o povolenky nakoupené českými firmami v národních aukcích a příjmy z nich putují přímo do státního rozpočtu. Zatímco v letech 2021 a 2022 přinášely do rozpočtu zhruba 16 miliard, v letošním roce je to okolo 32 miliard a na příští rok počítá státní rozpočet se 41 miliardami. Vyšší příjmy jsou dány růstem ceny povolenek v posledních letech. Jelikož se jedná o příjmy státního rozpočtu, může s nimi vláda nakládat libovolně?
Ano i ne. Vláda musí v rozpočtu nalézt výdaje za 41 miliard a ty musí označit za výdaje související se zelenou politikou (velmi široce definovanou). Musí 41 miliard korun výdajů státního rozpočtu takzvaně ožlutit. Za žluté položky lze označit nejen kapitálové investiční výdaje, ale i běžné výdaje, jako jsou některé sociální transfery a běžné dotace. Musí jen, jak již bylo řečeno, nějak souviset s energiemi či „zelenáním“.
„Ožluceny“ jsou třeba výdaje rezortu dopravy na zajištění dopravní obslužnosti železniční dopravou, dotace státnímu fondu dopravní infrastruktury (například na modernizaci železnic), určitá část příspěvků na bydlení (související s vysokými cenami energií) nebo zbylá část státních dotací na obnovitelné zdroje.
Mohly by se firmám dotovat vysoké ceny energií ze žlutých povolenek? Jistě, jednalo by se pouze o další klasický výdaj státního rozpočtu a prohloubil by se tím i jeho schodek. Následně by se jen tyto výdaje „ožlutily“ a jiné by se ve stejné výši „odžlutily“.
Druhý typ se nazývá zelenými povolenkami. Jedná se o povolenky prodávané na celoevropské úrovni a příjmy z nich putují do speciálních fondů energeticky náročných zemí EU. Jednou z nich je i Česko, jehož fond se nazývá Modernizační fond. Ten má během deseti let získat asi 500 miliard korun, ročně okolo 50 miliard. Jeho výdaje nijak nesouvisejí se státním rozpočtem a lze z něj hradit pouze kapitálové investiční výdaje související se zelenou transformací.
Ohledně možnosti dotování cen elektřiny ze zelených povolenek zní otázka následovně: Lze z těchto prostředků dotovat i důsledky dříve uskutečněných investičních výdajů (například do přenosové soustavy), které se dnes promítají do vyšších cen regulované složky elektřiny? Nebo se musí jednat o investiční výdaje jen do nových (teprve čerstvě budovaných) projektů? Právní výklady evropské směrnice se liší. Realita dneška je ale taková, že tyto příjmy jsou zazávazkovány v jiných projektech a peníze ze zelených povolenek zkrátka disponibilní nejsou.
Dotování energií ze žlutých povolenek (ze státního rozpočtu) již také není možné. Rozpočet prošel prvním čtením a deficit prohloubit nelze. Šlo by pouze přesunout prostředky z jiných rozpočtových kapitol (doprava, obrana…) právě na dotování energií. Vzhledem k prioritám vlády a snahám konsolidačního balíčku o redukování dotací tuto variantu můžeme vyloučit. Ačkoli by se tedy mohlo zdát, že se někde „válejí“ příjmy z povolenek, není tomu tak. Prostředky jsou již alokovány jinam a jak je známo, žádný oběd není zdarma.
Autor je ekonomický analytik Národní rozpočtové rady.
