O ekonomických recesích se ví, že často mívají druhou nohu. Tou se označuje stav, kdy ekonomika po krátkém oživení z recese do ní opět padá. V souvislosti s inflační vlnou se termín druhá noha nepoužívá, což ale neznamená, že inflace takovou druhou nohu mít nemůže. Jen je možná těžší ji identifikovat, protože inflace se měří v meziročním, nikoliv ve čtvrtletním srovnání. Nebo se o ní nepíše, protože jsme před současnou inflační vlnou žádnou jinou extrémně dlouho neviděli.
Pro úplnost dodejme, že se pojem druhá noha inflace v literatuře nedávno přece jen objevil. Popisoval skutečnost, že na cenový růst tlačila jak poptávka (což je obvyklé), tak nabídka (ceny rostly i kvůli poruchám v dodavatelských řetězcích). Šlo tedy o úplně jiný kontext, než nás teď zajímá.
Inflace ve vyspělém světě během posledních dvou až tří měsíců rapidně klesla, což rozdělilo ekonomy a investory do dvou skupin. Do jedné se řadí ti s převládajícím názorem, že je inflační vlna definitivně za námi. Druhá skupina příběhu zkrocení inflace nevěří a čeká, že inflace brzy ukáže svou druhou nohu. Centrální banky se jednoznačně nepřiklánějí ani k jedné ze skupin a zůstávají v hodnocení situace opatrné. V Česku až do té míry, že vedení České národní banky unisono zpochybňuje základní predikci používaného modelu.
Ceny dluhopisů ve světě letos poměrně divoce kmitají v závislosti na tom, která ze skupin má zrovna navrch. Obrázek na trhu dále rozostřuje dlouhodobý výhled inflace. Ohledně něj se od letošního jara formuje mezi investory jednotnější názor, jak je patrné ze systematického růstu pětiletých inflačních swapů. Podle ocenění těchto swapů se éra ultra nízké inflace už nevrátí a pro USA i eurozónu bude novou normou míra inflace blíž třem procentům než dvěma.
Pokud ovšem máme na mysli druhou nohu současné inflační vlny, musíme se podívat na krátkodobější rizikové faktory. Takové se celkem nedávno skutečně objevily. Zaprvé, léto potvrdilo v celé Evropě velkou touhu domácností užít si dovolenou, přes propad jejich reálných příjmů. Zřejmě se domácnosti právě takto zbavují svých nadměrných úspor z období pandemie. Hoteliéři a tour operátoři na jejich otevřené peněženky náležitě cenově reagují. Úplný obrázek ohledně cen dovolených uvidíme v srpnové inflaci a posun směrem nahoru by nebyl překvapením.
Zadruhé, ceny sezonního zboží letos v Evropě vyšplhaly do nevídaných výšek, což je přičítáno neúrodě mnoha druhů ovoce a zeleniny. V tuto chvíli je představitelné, že dochází jen k vyhlazení tradiční amplitudy, a o co více ceny stouply na jaře, o to více klesnou na podzim. Stejně tak je ale možné, že jsme svědky kvantového skoku v celoročním průměru. Soudě podle nedávného kroku indické vlády, která uvalila exportní clo na cibuli, není brzký návrat cen do normálu očekávaný.
Zatřetí, olej do inflačního ohně přilívá rozhodnutí německé vlády radikálně zvýšit mýtné pro kamiony. Německo je vzhledem ke své rozloze a poloze klíčové pro mezinárodní dopravu po celém kontinentu. Nejde ovšem jen o vyšší náklady za průjezd kamionů Německem. Jeho nový ceník se nejspíš stane pro ostatní země kontinentu etalonem. Může tedy jít o citelný impulz ke zdražování všeho zboží z dovozu, jehož dopad uvidíme v prvních měsících příštího roku.
Výčet rizik tímto samozřejmě nekončí. Ve prospěch druhé inflační nohy hovoří navíc ještě jeden obecnější argument. Při dosavadní léčbě inflačního šoku jsme zaznamenali nečekaně málo ekonomické bolesti. Kauza bude mít pokračování, i když přesně nevíme jaké.
