Dvoudenní rozhlasová přestřelka o Jitku Obzinovou skončila, prapodstata problému zůstala nevyřešena. Pod prapory těžko zpochybnitelné neprofesionality bývalé ředitelky zpravodajství televize Prima a pošetilosti generálního ředitele Reného Zavorala, který špatně odhadl sílu odporu zaměstnanců rádia, doutná léta neřešený problém podfinancovanosti Českého rozhlasu. A o peníze nebo pracovní místa tady půjde brzy znovu.
Zavoral dostal lekci, jakou nečekal. Na masový odpor nebyl zvyklý u žádné ze svých dosavadních kontroverzí. Prošlo mu, když ukončil spolupráci s šéfredaktorem Vltavy Petrem Fischerem, když do rádia přivedl Xavera Veselého nebo Alex Mynářovou, když se nepostavil za šéfa investigativního týmu Janka Kroupu kvůli reportážím o Agrofertu. Má pevnou oporu v rozhlasové radě, která mu s nevídaným předstihem ještě před volbami potvrdila další šestiletý mandát. Dostal bianco šek, který mu rozvázal ruce.
Nápad přivést si Jitku Obzinovou, obtěžkanou skandálem z doby migrační krize, nebyl nejlepší. Zavoral z něho vycouval rychle, přesně řečeno ve chvíli, kdy mu došlo, že by mohl ohrozit i jeho pozici. Rebelující redaktoři měli nesporně pravdu, když Obzinovou odmítli kvůli flagrantnímu porušení principů vyváženosti a nestrannosti, ve druhém plánu ovšem odmítli Obzinovou i jako člověka, který přicházel provést nepopulární škrty pracovních míst. Ať už na „její“ místo přijde kdokoli, bude je muset provést tak či tak. Taková je realita rozhlasového rozpočtu.
Oblíbený ředitel zpravodajství Jan Pokorný podle vnitřních zdrojů z rádia končí právě proto, že se na ohlášených škrtech odmítl podílet. Hledá se pro něj uplatnění jinde v Českém rozhlase. Veřejnoprávní instituce už prošla zeštíhlovací kúrou v roce 2018. Tehdy odešlo převážně dohodou 116 lidí, po optimalizaci zbylo v rozhlase 1400 zaměstnanců. Z těch mají podle plánu, který Zavoral ohlásil na podzim po svém znovuzvolení, odejít další stovky.
Proč? Rádio má už několik let napjatý rozpočet. Rozhlasový poplatek, hlavní zdroj příjmů, činí 45 korun a nezvyšoval se od roku 2005, tedy šestnáct let. Pokud bychom započítali jen inflaci, koncesionářský poplatek by měl být vyšší zhruba o 30 korun, což je dejme tomu jedno špatně natočené pivo v hospodě.
„V roce 2022 začneme intenzivně jednat o navýšení rozhlasového poplatku s politickou reprezentací, která dosud k tomuto kroku nenašla vůli,“ řekl Zavoral ve čtvrtek, když mu rada schválila rozpočet na rok 2022. Ten je postavený jako vyrovnaný, je ale o celých 70 milionů nižší, než byl ten na rok 2021.
Ale hlavně: v rozpočtu na příští rok jsou již zaneseny změny, o kterých mluví personální plán na rok 2022, tedy „stanovení počtu zaměstnanců a propočet objemu jejich mzdových prostředků včetně plánované optimalizace počtu pracovních míst k 31. 3. 2022“. Jinými slovy: opravdu není moc času. Nový šéf, ať už to bude kdokoli, má měsíc až dva na to, aby začal se zaměstnanci podepisovat dohody.
Stovky zaměstnanců v instituci, která jich má 1400, není vůbec málo. Dá se tedy očekávat, že v rozhlase způsobí toto propouštění velké pnutí. Cesty jsou možné jen dvě: buď se skutečně zvýší koncesionářský poplatek, což je otázka výsostně politická. Nebo nás čeká debata, jaký rozhlas vlastně chceme, a zda je takový schopna vyrobit tisícovka lidí. Těžká volba Reného Zavorala, který se ji nešikovně pokusil delegovat. Teď je to na něm.
