Opoziční strany ANO a SPD se v listopadu těšily souhrnné podpoře přes 45 procent a v tomto součtu, alespoň co se hrubých čísel týče, zhruba o deset procentních bodů porážejí strany vládní koalice. Potvrdily to dva po sobě jdoucí průzkumy.
Podle Medianu je SPD třetí, podle předchozího STEM dokonce překonala vládní ODS a je druhá. Obě opoziční formace už nějaký čas setrvale rostou a na řadu tak přicházejí úvahy o jejich možné povolební spolupráci. Ne že bychom o ni nějak výrazně stáli osobně, silné signály ale přicházejí přímo od dvojice opozičních stran. A když je zhodnotíme, zjistíme, že nejsilnější překážkou takové spolupráce jsou osoby obou lídrů, Andreje Babiše a Tomia Okamury.
Že se vzájemně nemusejí, má kořeny v lednové prezidentské volbě. Babiš těžce nese, že mu SPD odmítla vyslovit podporu pro druhé kolo, což by, mimochodem, byl test společných opozičních sil. A tak když nyní předseda ANO vysílá do SPD zkušební balonky, Okamuru z nich striktně vynechává. Chválí jednotlivé poslankyně, jmenovitě hlavně Karlu Maříkovou, případně poslance Jaroslava Foldynu.
Jenže Babiš tu jako šéf nebude věčně. Opakovaně, naposledy třeba minulý týden v podcastu Chuť moci, řekl, že se po volbách premiérem nestane. Dokonce na to téma uzavřel sázku. Chce se prý vrátit k podnikání, až ho „strana nebude potřebovat“. Kartu tak přehodil na SPD a může to být chytrý tah: „Zbavte se Okamury a můžeme se bavit o vládě v tandemu lídrů Havlíček/Foldyna, případně Havlíček/Radim Fiala.“ Dopad na SPD by byl nejspíš větší než u ANO, kterému lavírování o politické budoucnosti Babiše, jeho opakované „už nebudu kandidovat“, nijak neublížily. Také teď nastartuje obytňák, už ho má prý polepený. A „našim lidem“ bude nejspíš zase jedno, že volí poslance, který jasně deklaruje, že ho nezajímá ani sněmovní, ani exekutivní funkce.
Ostrým testem budou nadcházející eurovolby. Otestují, jak moc se průzkumy odchylují od politické reality, naposledy exaktně změřené ve volbách v říjnu 2021. Tehdy to pro ANO dopadlo výsledkem 27 procent, SPD získala 9,5 procenta, dohromady málo na to, aby možná spolupráce vůbec přišla v úvahu. Také proto, že kromě stran pětikoalice se do sněmovny nedostala žádná Přísaha. Malé strany vůbec hrají v těchto úvahách silnou roli, SPD má za sebou těžký rok, kdy se mohla obávat nástupu „rajchlovců“ ze strany PRO. A také si může alespoň prozatím oddechnout, že se tyto obavy nenaplnily.
Eurovolby také ukážou, jak moc se Okamurovi vyplatila sázka na zahraniční partnery. Dnes je pevně ukotven v proudu europopulistů, kritiků migrace a zkostnatělosti Evropské unie. Pro Babiše je to hendikep, jeho ANO je – aspoň formálně – stále v proudu evropských liberálů. Eurokampaň bude v Česku ostře vyhrocená právě na tématech, jako je migrace, Green Deal, „motoristé“ a podobně. A je třeba říct, že i díky kontaktům s Geertem Wildersem, Marine Le Penovou nebo Matteem Salvinim má Okamura slušnou pozici. Co dřív, když Okamura rozdával odznáčky s Le Penovou, vypadalo poněkud úsměvně, má nyní vinou změny bezpečnostní situace v Evropě naději na úspěch.
Čekají nás ostré volby, před nimiž hnutí ANO přiostří svou rétoriku až na Okamurovu úroveň. Zároveň se bude muset brzdit, protože v Babišově ohlášeném útoku na 50 procent bude muset cílit i na zklamané voliče ODS. Zajíci se budou počítat v červnu a rozdají karty pro další případné sbližování obou stran. To je vzhledem k očekávanému vývoji překážka snadno překonatelná.
Autor je spolupracovník redakce
