Evergrande neinvestoval jen do realit, ale i do fotbalu

Evergrande, jeden z největších čínských developerů jedná podle agentury Reuters s bankami o odložení splátek.

Evergrande, jeden z největších čínských developerů jedná podle agentury Reuters s bankami o odložení splátek. Zdroj: reuters

Evergrande, jeden z největších čínských developerů jedná podle agentury Reuters s bankami o odložení splátek.
Bytový komplex Evergrande Oasis, který Evergrande Group buduje ve městě Luoyang
Bytový komplex Evergrande Oasis, který Evergrande Group buduje ve městě Luoyang
Bytový komplex Evergrande Oasis, který Evergrande Group buduje ve městě Luoyang
Bytový komplex Evergrande Oasis, který Evergrande Group buduje ve městě Luoyang
6 Fotogalerie

Dění okolo zadluženého čínského realitního gigantu Evergrande je nyní známé každému, pojďme se ale podívat na aktivity firmy v čínském fotbale.

V roce 2010 si firma Evergrande vyhlédla druholigový klub Guangzhou a za 15 milionů dolarů se stala jeho většinovým majitelem. Celou poslední dekádu se klubem jako červená nit vine okázalost doplněná o nesporný sportovní úspěch. Klub se osmkrát stal čínským šampionem a dvakrát vyhrál asijskou obdobu Ligy mistrů. Cena za tyto trofeje se ale nákladově blížila největším fotbalovým klubům světa. Hned v roce 2011 se klub dostal do celosvětových médií, když z poměrně neznámého argentinského hráče Daria Concy udělal v té době třetího nejlépe placeného hráče na světě po Messim a Ronaldovi.

Nejen na platech se projevovala štědrost Guangzhou, které se nebálo zaplatit za hráče i více než 40 milionů eur. Klub během let angažoval i špičkové světové trenéry a z Italů Lippiho a Cannavara nebo z Brazilce Scolariho udělal nejlépe placené kouče světa. Klub se rozumně nechtěl spoléhat pouze na cizince a již v roce 2012 otevřel největší fotbalovou akademii na světě, bratru za 156 milionů dolarů. Bohužel, dodnes se žádný absolvent této akademie nedokázal stabilněji etablovat do prvního týmu.

Roky 2015 a 2016 znamenaly pro čínský fotbal velkou změnu a kluby byly fotbalovým svazem a potažmo stranou tlačeny k rozumnějšímu hospodaření, což mimo jiné přineslo platové stropy a omezilo příliv drahých posil ze zvučných týmů. Kluby byly tlačeny k tomu, aby více spoléhaly na domácí hráče – a takové Guangzhou se k tomu postavilo po svém, když naturalizovalo několik Brazilců a dokonce i jednoho bývalého anglického mládežnického reprezentanta. Přestože se průměrná domácí návštěvnost Guangzhou pohybovala mezi 37 tisíci a 47 tisíci diváků a celkovou kapacitu diváci zaplňovali přibližně ze 70 procent, rozhodl se majitel postavit nový stadion s téměř dvojnásobnou kapacitou. Futuristický stadion ve tvaru lotosového květu by se měl stát s kapacitou 100 tisíc míst největším fotbalovým stadionem na světě. Pokud se tento velkolepý stadion příští rok skutečně dokončí, náklady by měly překročit 1,7 miliardy dolarů.

Společnost Evergrande nedokázala roztáčet peníze ve velkém pouze v realitním sektoru. Zatímco u Evergrande dosud nevíme, zdali a v jaké podobě společnost svoji současnou dluhovou krizi přežije, fotbalový klub Guangzhou by měl i díky nadstandardním vztahům s čínským fotbalovým svazem nadále existovat, byť v značně zeštíhlené podobě.