Nic není pravda a vše je možné – tak by se dala zjednodušeně popsat dnešní dynamická doba, ve které se zavedené pořádky a zvyky mění závratnou rychlostí. Ve finančním světě patřilo dlouhá léta ke koloritu předpokládat, že se Evropská centrální banka snad již nikdy nevydá s úroky do kladného teritoria. Nepolevující inflační tlaky však spustily takřka tektonický posun. Na čtvrtečním zasedání rady guvernérů se sazby s nejvyšší pravděpodobností vyšplhají na 1,5 procenta. Kam až může jejich růst pokračovat?
Zvýšení úroků o 75 bazických bodů během čtvrtka můžeme považovat za hotovou věc. Pokud existuje nezbytné minimum, které centrální banka musí učinit, pak je to dostát tržním očekáváním. Menší než předpokládaný „hike“ by poslal kurz eura střemhlav dolů. Inflace v regionu se na rozdíl od USA prozatím nachází na vzestupné trajektorii. Odkotvení inflačních očekávání zůstává vážnou hrozbou. V takovém momentě není jiná možnost než tvrdá monetární responze.
V projevu šéfky ECB Christine Lagardeové budou investoři zkoumat nuance, které by mohly signalizovat, kam se banka vydá s úroky na následujících zasedáních. Dosavadní rétorika naznačuje, že sazby musejí rychle vystřelit směrem k neutrálním úrovním – okolo dvou procent – a poté cyklus zpomalí. Z toho vychází, že i v prosinci zvednou bankéři úroky minimálně o 50 bodů. Pokud ovšem cenová dynamika nevykáže známky zpomalování, nezbývá než zpřísňovat agresivněji.
ČNB vs. infalce
• Videohub
Představitelé ECB zřejmě zmíní informace ohledně redukce bilance. Nicméně s rychlým zahájením nepočítejme. Rada guvernérů spíše plánuje vyslat signál, že bilanční politiku řeší v předstihu. Předchozí vyjádření však naznačují, že kvantitativní utahování může začít teprve ve chvíli, kdy se sazby přiblíží ke svým terminálním úrovním, tedy zhruba třem procentům. Start zmenšování rozvahy je proto možný nejdříve ve druhém kvartálu roku 2023. Utahování bude probíhat postupným prodejem dluhopisového portfolia nakoupeného v rámci klasického programu nákupu aktiv (PSPP) – zde jsou prostředky proporčně alokovány mezi jednotlivé státy, takže by prodeje neměly způsobit neřízený nárůst výnosů bondů evropské periferie.
V momentě, kdy se prostředí záporných úroků stává vzdálenou vzpomínkou, se tvůrci měnové politiky obávají tržních nehod. Hrozbu představuje zejména skrytá páka, která se obtížně mapuje a má tak potenciál přivodit destabilizující šoky. Evropská centrální banka zřejmě upozorní, že se penzijní fondy v regionu nemusejí bát potíží s likviditou – v případě nutnosti může zapojit nouzové nástroje. V posledních dnech se vyskytla určitá nervozita okolo nizozemských správců penzí, jejichž struktura připomíná Británii. Nicméně na rozdíl od britských protějšků působí na větším dluhovém trhu (eurozóna), což zvyšuje jejich odolnost.
ECB podobně jako ostatní centrální banky spáchala kardinální chybu, když příliš dlouho klasifikovala cenové tlaky jako přechodné. Současné kroky centrálních bankéřů jsou tak vynucenou reakcí, nikoli kontrolovanou akcí. Pokud chce banka demonstrovat bezpodmínečnou odhodlanost porazit inflaci, musí běžet monetární restrikce na bázi autopilota. Nezbývá než doufat, že se na cestě ke stabilním cenám ve finančním systému něco nerozbije.
Autor je portfolio manažer společnosti Cyrrus
