Tu soudy poslaly do vězení po procesu, jejž mnozí pozorovatelé označují za zpolitizovaný. Euro 2012, jež se mělo stát stimulem pro ukrajinskou ekonomiku a reklamou pro zemi pošilhávající po členství v EU, se tak stává prostředkem diplomatického nátlaku na Kyjev.
Kyiv Post: Bojkot se může vymstít
Bojkot Ukrajinou pořádaných akcí ze strany evropských státníků se nemá týkat jen květnového jaltského summitu, ale i červnového mistrovství Evropy ve fotbale. V historii nezávislé Ukrajiny je fotbalový šampionát nejdůležitější akcí. Věřilo se, že to bude nejen skvělá reklama, ale především vzpruha pro ukrajinskou ekonomiku.
Německá kancléřka k bojkotu vyzvala i své ministry. Ačkoli se k němu už přihlásili i šéf evropské komise Barroso a komisařka pro spravedlnost Redingová, nejde o celoevropský kánon. Podle polského ministerstva zahraničí je bojkot „naprosto nespravedlivým“ opatřením, protože sport nemá být politizován.
Na tyto problémy se zadělalo v roce 2009. Od té doby ukrajinská vyjednávací pozice značně oslabila, především kvůli ruskému „ano“ plynovodu South Stream. Dalším faktorem je, že EU nemá vůči Ukrajině koherentní politiku. Tato příležitostná volání po dodržování lidských práv jsou jen krmí pro evropské voliče.
Kvůli absenci skutečné politiky uplatňuje EU vůči Ukrajině taktiku izolace, což ale unii přinese ještě méně vlivu na dění na Východě včetně vlivu na dodávky plynu a ropy. Viktor Janukovyč udělal od svého nástupu do funkce spoustu chyb. Jednou z nich bylo i vzkříšení politické kariéry Julije Tymošenkové jejím uvězněním. Jeho problémy s EU jej posouvají stále blíže ke Kremlu.
Gazeta Wyborcza: Nebezpečná hra
Fotbalová asociace UEFA má s vládami Polska a Ukrajiny podepsané gigantické reklamní kontrakty, jejichž stranami jsou nejen světové značky či televize, ale i lokální sponzoři. Jejich zrušení by bylo finanční katastrofou pro evropské fotbalové orgány. Po stránce sportovní Ukrajina plní pořadatelské předpoklady dle UEFA. Regule asociace navíc zapovídají míchání politiky do sportu.
Navíc bojkot Juliji Tymošenkové nepomůže, když jí nepomohl ani několikaměsíční nátlak na vládu ze Západu, zakončený krachem ratifikace smlouvy o přidružení k EU. Efekt může mít snad silnější nátlak, ale to je úplně jiná otázka. EU jako celek by například mohla zmrazit diplomatické vztahy s Janukovyčovým kabinetem.
Ale mohla by Evropa vyhrát? Ukrajina je důležitým hospodářským partnerem EU, tranzitní zemí, přes niž jde plyn pro nemalou část kontinentu. Vyostření samo by mohlo Kyjev sunout do Eurasijské unie budované Vladimirem Putinem, což zatím Ukrajina odmítá.
Mnohem působivější než bojkot Eura by byla koordinovaná akce evropských státníků, která by mohla vypadat takto: jeden den by do charkovského vězení zamířila kolona aut v čele s kancléřkou Merkelovou, druhý den s Donaldem Tuskem, třetí den s Josém Barrosem a tak dále. „Jsme tu, protože nesouhlasíme s tím, co dělá vláda Viktora Janukovyče.“ To by udělalo dojem na světové mínění i obyčejné Ukrajince.
Die Presse: Žlutá karta pro Kyjev
Měli by evropští politici na protest proti kyjevské justici ignorovat ukrajinské zápasy fotbalového mistrovství Evropy? Ano, to by měli. Přístup ukrajinských úřadů k zatčené a nemocné bývalé premiérce Tymošenkové je skandální. Že vedle Tymošenkové čelí obviněním také dvacítka dalších představitelů bývalé vlády, ukazuje, že současný režim si chce před podzimními parlamentními volbami držet konkurenci daleko od těla.
Hrozba bojkotem šampionátu by mohla přinést jistý pokrok, jak ukazují první reakce z Kyjeva. Přesto platí, že bojkot sám nedosáhne na Ukrajině, stejně jako v jiných autokratických státech, ničeho. Bylo by osudové, pokud by hrozby Janukovyčovu režimu posloužily jako propagandistická munice.
Ukrajinci vědí nejlépe, co je v jejich státě shnilého. Potřebují pomoc s budováním své občanské společnosti, ne poučování ze Západu. Jen pokud občané Ukrajiny získají věrohodnou vyhlídku, že budou moci žít podle západních hodnot a dosáhnout blahobytu, postaví se proti vládě sovětského typu. Proto by EU měla také jednat o zjednodušení vzájemného obchodu i možností cestování. To ostatně požaduje i Julija Tymošenková.
Süddeutsche Zeitung: Proč bojkot míjí cíl
Po bouřlivě prodebatovaném víkendu se situace ve věci bojkotu Eura 2012 má takto: politici na Ukrajinu jet nesmějí. Ani hesenský ministerský předseda, ani o voliče bojující ministr životního prostředí. Kdo pojede, zradí Juliji Tymošenkovou.
Sportovci jet mohou, ale očekává se od nich kritický postoj. Mohou si tedy navléknout oranžové pásky. Sportovní funkcionáři mají plné ruce práce s odvrácením stěhování turnaje a ukrajinská vláda hodlá celou věc vysedět. K žádnému zlepšení nedošlo, jen se nadělalo hodně zlé krve. Ať už bojkot, nebo sankce, kdo chce mít vliv v jiné zemi, měl by nejprve dobře promyslet, jakého cíle může nakonec dosáhnout.
Tato náhlá vůle k bojkotu svůj cíl minula a přispěla ke zhoršení vztahů. Evropskému chóru nevole se nelze divit – s Tymošenkovou je zacházeno nejostudnějším způsobem a vládu Viktora Janukovyče není nutné považovat za spřátelenou. Že se vlna vášní zvedá kolem fotbalu, také není překvapivé. Ale jak to všechno spravit?
Rada zní: tlumit vlastní očekávání, nechat působit čas. Kdo chce pomáhat Tymošenkové, musí teď zmlknout. Na holý nátlak Ukrajina stejně neuslyší. Je potřeba vystavět nabídku. Vláda Janukovyče si zatím udělala představu, jaký náboj v sobě téma Tymošenkové skrývá.
