Francouzi prosazují brutální daň z majetku: Scénář, který se může zopakovat i v Česku
Zoufalé země dělají zoufalé věci. Právě to v přímém přenosu sledujeme v Paříži. Je to pro nás velká lekce, protože máme našlápnuto po podobné šikmé ploše, jejíž sklon se může po volbách – ve vládní konstelaci, která slibuje dávky, důchody a dotace všem – dramaticky prohloubit.
Francie je zaseknutá v politické a dluhové pasti. Rozpočtové deficity a celkové státní dluhy se dostaly na hranu, kdy je investoři přestávají tolerovat. Úroky ze státních dluhopisů prudce rostou. Jedna agentura za druhou snižují rating.
Úrok z desetiletých dluhopisů se už propadl na úroveň těch italských (a v některých dnech je dokonce překonává). Právě Itálie dlouho bývala nejproblematičtější velkou ekonomikou eurozóny. Teď se trend otáčí a stává se jí Francie.
Průlomová daň z hodnoty firmy
Rozpočtové schodky se vymkly kontrole kvůli prudce rostoucím státním výdajům, které jsou s 57,1 procenty HDP druhé nejvyšší v Evropě po Finsku. Jejich snížení ale brání dvě třetiny parlamentu, mezi nimiž je sevřena menšina podporovatelů prezidenta Emmanuela Macrona.
Ty dvě třetiny se formálně označují za radikální pravici, což je třetina Národního sdružení Marine Le Penové. Tu doplňuje další třetina radikální levice, vedená Nepodrobenou Francií Jean-Luc Mélenchona.
Fakticky ale chtějí totéž: neomezovat nic z rozbujelých státních výdajů, ještě dál snížit důchodový věk ze současných 64 let, kam ho odsunul Emmanuel Macron za obřích demonstrací v roce 2023. Plus schodky snížit zvýšením daní. Pro bohaté. Jsou to jen různé verze národního socialismu. Obě třetiny chtějí fakticky totéž.
Z této atmosféry, kdy francouzská města opět se začátkem podzimu paralyzují obří demonstrace proti úsporám, vzešel brutální návrh na zdanění majetku. Ve formě, která se dosud nikde ve vyspělých ekonomikách nevyskytuje. Formálně s ní přišla levicová část národně socialistického tandemu. Le Penová ale neříká ne. Návrhy snížení schodku zdaněním bohatých patří i do jejího arzenálu.
Pikettyho žák v akci
Princip daně je jednoduchý. Každý, kdo má majetek v hodnotě nad 100 milionů euro (2,5 miliardy korun) by z něj každý rok odvedl státu minimálně 2 procenta. Daň by měla být progresivní, takže by stoupala s výší majetku.
Zdaňoval by se ale nikoliv jen soukromý, ale celý firemní majetek. A to podle reálné valuace. Je úplně jedno, jestli je firma ztrátová. Daň by se vypočetla z její hodnoty. Takže majitelé by byli tlačeni část prodat, aby byli vůbec schopni daň zaplatit. To by se týkalo především start-upů a nových firem, které zatím investují do rozvoje a nevydělávají.
Autorem nápadu je francouzský silně levicový profesor ekonomie Gabriel Zucman, který vede na Kalifornské univerzitě v Berkeley „EU Tax Observatory“ a spolupracuje s „World Inequality Lab“. Jeho intelektuální misí je boj proti nerovnosti.
Doktorát získal na Paris School of Economics pod vedením slavného Thomase Pikettyho – guru boje proti nerovnosti. Právě s ním Zucman publikuje studie ukazující, jak se bohatství koncentruje v rukách úzké elity.
V současné politické konstelaci cítí příležitost uvést své akademické myšlenky do praxe. Lex Zucman by měl zasáhnout zhruba 1800 nejbohatších Francouzů. Od nich by měl stát podle Zucmanových výpočtů vybrat 20 miliard euro (500 miliard korun). Pro srovnání: je to zhruba polovina částky, kterou dává Francie ročně na obranu. Nebo čtvrtina sumy, která se vybere na všech příjmových daních.
Útěk do Milána
To jsou ale teoretické propočty. Reálné inkaso by bylo nesrovnatelně nižší. Dá se předpokládat, že před takto brutální majetkovou daní by všichni bohatí utekli z Paříže.
Zvlášť ve chvíli, kdy nyní Itálie nabízí pro bohaté cizince velmi výhodný daňový režim, s rovnou daní 200 tisíc euro (5 milionů korun) ročně – bez ohledu na výši příjmů. Takže se podnikatelé a investoři, především z Londýna, masivně stěhují do Milána.
Na „fiskální dumping“ si ale stěžoval i padlý francouzský premiér François Bayrou. Itálii se po reformě daní daří i díky přílivu zahraničních investorů snižovat dluhy. Ve stejný den, kdy Francii spadl rating, si Itálie poprvé od roku 2021 vysloužila zvýšení. Právě díky snižování deficitů.
Francouzský byznys je ze Zucmanových návrhů zděšen. Nejbohatší Francouz, majitel LVHM, Bernard Arnault řekl, že „tady zjevně někdo touží zničit francouzskou ekonomiku“. A pro deník Les Echos dodal: „Nemůžu uvěřit, že politické síly, které vládnou nebo by měly vládnout zemi, jsou schopny naskočit na tuto ofenzivu, která je pro naši zemi smrtící.“
Podobně se zděšením sleduje a komentuje aktuální dění většina francouzského byznysu. Speciálně ze start-upové scény, která není velká, ale řada miliardových jednorožců na ní vyrostla.
Podle průzkumu agentury Ifop, který si nechali udělat parlamentní socialisté, podporuje Zucman Tax 86 procent Francouzů. Není to překvapivé – vzhledem k tomu, že se dotkne 0,01 procent Francouzů. Proto se k ní také vstřícně staví Národní sdružení Marine Le Penové.
Velké varování pro nás
Francie se přitom rozhodně nedá označit za zemi nerovnosti. Právě naopak. Patří, spolu s námi, k nejvíc rovnostářským státům Evropy a celého Západu. Už nyní tam bohatí platí jedny z nejvyšších daní. A to je ještě po svém nástupu do funkce výrazně snížil, stejně jako daně pro firmy, současný prezident Emmanuel Macron. Šedesát procent Francouzů dostává na důchodech, platech a dávkách od státu víc, než mu odvádí.
Situace v zemi, kde dvě třetiny parlamentu ovládají po loňských předčasných volbách národní socialisté různých barev, je ale tak vyhrocená, že i francouzský komentátor agentury Bloomberg Lionel Laurent, který je ekonomickým liberálem, defenzivně připouští, že bez nějakého zvýšení daní bohatým se osekávání obřích státních výdajů a schodků neobejde.
Místo start-up nation, který sliboval udělat z Francie Macron, se země vydává po nebezpečné cestě tax-up nation. To nemůže dopadnout jinak než útěkem bohatých a dalším prohloubením dluhů.
Pro nás mimořádně varovná lekce. I tady podle průzkumu bude velká část společnosti volit národní socialismus různých barev, který rozdává dávky, vyšší důchody, dotace a platy všem a nedává odpověď, z čeho to zaplatí.
Národně socialistické programy ANO, SPD a Stačilo! mají v přerozdělování víc společného než rozdílného. I vládní STAN chce výdaje zvyšovat a podporovat bujení dotační ekonomiky. Vymezit se proti tomu není schopné ani SPOLU.
Francie ukazuje, že když se věci vymknou kontrole, dluhy se rozjedou, investoři přestanou věřit a je potřeba řezat, neobejde se to bez populistických kroků, které jsou pro prosperitu země naprosto devastační.
