Nástrahy koaličního partnerství s hnutím ANO znali sociální demokraté už od počátku. V minulé vládní konstelaci byli v pozici nominálně silnějšího partnera, přesto je Andrej Babiš často válcoval. Nyní do koalice vstupovali oslabení a s finančními problémy. Bylo jasné, že se mohou spoluprací s trestně stíhaným a minulostí doháněným premiérem ušpinit. Že mohou být obcházeni sněmovní koalicí ANO-KSČM-SPD (ostatně sami to za Jiřího Paroubka dělali podobně, tehdy k tomu využívali komunisty). Že je jejich strana rozpolcená, byť vnitropartajní referendum podle zveřejněných výsledků dopadlo ve prospěch problematického partnerství s ANO.
Nynější potíže Andreje Babiše, které spustila předběžná auditní zpráva z Bruselu, jen obnažily toxicitu tohoto partnerství. A přivedly sociální demokraty na další křižovatku. Je jasné, že volba směru není jednoduchá. „Mám důvěru v koaliční projekt,“ snaží se navenek uklidňovat rozjitřenou situaci a demonstrovat stranickou jednotu šéf strany Jan Hamáček. Jenže i z veřejných prohlášení dalších předáků „strany růže“ je jasné, že s problémy jejich koaličního partnera…mají problém.
A nejde jen o vítanou příležitost, jak trošku okopat kotníky koaličnímu partnerovi. Na jednu stranu je pro sociální demokracii životně důležité – a to doslova – být u moci. A pro jejího předsedu, že se dokáže o své lidi postarat. Jenže i toto má své limity. Oscilující průzkumy už začaly vykazovat pro ČSSD alespoň přijatelné hodnoty, když do toho přišel debakl ve volbách do Evropského parlamentu. A za dveřmi je hlasování do krajů, jakkoliv se podzim 2020 může zdát daleko. A kraje se svým mocenským potenciálem, to je přeci jen něco jiného. Navíc zopakovat výsledek z minulých krajských voleb (15,24 %) a udržet pro místní straníky místa v zastupitelstvech a dalších orgánech nebude vůbec lehké.
Při svém vládním dilematu ale má ČSSD jednu velkou výhodu. Andrej Babiš stranu potřebuje, aby poskytovala vládě „lidskou“ tvář a sloužila jako demokratické křoví pro spolupráci s KSČM, případně i s SPD. Mimochodem, ve Sněmovně se už opět začíná lehce spekulovat o možnosti, že by sociální demokraty nahradili okamurovci. Minule tato možnost narazila v poslaneckém klubu ANO, ale kdoví…
Ale dá se to celé vidět i z druhé strany, tedy kdo potřebuje ANO. Na opoziční tlak je už Andrej Babiš zvyklý, pouliční demonstrace sice nejsou příjemné, ale také se dají ustát, pokud tedy nepřerostou v ještě masovější tlak (uvidí se v úterý večer).
Na své věrné v koncernu i v hnutí se Andrej Babiš může spolehnout. Pokud by se od něj ale odvrátili vládní partneři – ať už ti vládní či ti sněmovní - byla by to pro něj už nepříjemnost vyššího rázu. Dnes je pro ně výtahem k moci (a zdrojům), jakmile je ale začne stahovat ke dnu, není asi těžké si představit, jak by reagovali…
