Kulatá výročí bývají příležitostí ke vzpomínkovým akcím, ale i k bilancování a zpětnému pohledu. Nejinak je tomu u 75 let od svržení atomové bomby na Hirošimu.
Z lidského hlediska to pochopitelně byla obrovská tragédie co do počtu mrtvých (bezprostředně po výbuchu zemřelo až osmdesát tisíc lidí) i utrpení obětí. A dodnes to člověk při návštěvě Hirošimy vnímá, jakkoli už dávno nejsou následky v tomto přístavním městě, které se mimochodem počtem obyvatel podobá Praze, patrné.
Pochopitelné je i to, že svržení atomové bomby na Hirošimu a následně na Nagasaki vyvolalo v Japonsku i jinde odpor k jaderným zbraním. Podobně jako se to stalo u jaderné energie po haváriích hlavně v Černobylu a před devíti lety právě v Japonsku ve Fukušimě. Byť je více než pravděpodobné, že právě díky obavám z ničivé síly atomových zbraní a vzájemného zničení nevypukla třetí světová válka.
Už jen zuřivost, s jakou probíhaly pozemní boje o japonský ostrov Okinawa (celkem přes sto tisíc obětí, většina na japonské straně), vypovídala o tom, jak by vypadala bitva o zbytek země. Teprve ničivé, spektakulární útoky na Hirošimu a Nagasaki přinutily japonské vedení ke kapitulaci.
Své pochopitelně sehrálo i použití nové, tak trochu tajemné zbraně. Ostatně předchozí konvenční nálety na Tokio s následným požárem si vyžádaly víc obětí než bomba v Hirošimě, a to přes sto tisíc. Dodnes se ale připomíná Hirošima.
A dodnes se na tuto událost nahlíží přinejmenším ze dvou úhlů. Jen pro názornost, i na webu veřejnoprávní ČT se během čtvrtka postupně objevila zpráva hovořící v titulku o tom, že „Američané seslali na Hirošimu atomovou zkázu“. A později příspěvek hlásající, že „svržení jaderných pum na Japonsko ukončilo druhou světovou válku“.
Obojí je pravda, ale větší vypovídací hodnotu má druhé sdělení. I když se to leckomu nemusí líbit.
