Glosa Petra Peška: Letní výprodej v ČSSD

Jan Hamáček

Jan Hamáček Zdroj: ČTK

Chvíli to vypadalo, že hlasování o nedůvěře vládě bude nakonec dramatičtější, než se původně zdálo. Byť to už tak trochu vyplývalo z mlčenlivých výstupů po schůzce nominanta na post ministra kultury Michala Šmardy s prezidentem Milošem Zemanem. Šlo o to, že žádná výměna v Nostickém paláci se konat nemusí.

Pro sociální demokraty to je pochopitelně nepříjemnost. Ale zároveň i možnost, jak si zachránit zbytek hrdosti a bouchnout koaličními dveřmi. Prezident Miloš Zeman si z ČSSD za alibistického přihlížení premiéra dělá legraci, v rozpočtu jsou ignorovány jejich rozpočtové požadavky (naštěstí, nutno dodat…), u voličů jim nevychází ani hra na sebeobětování se ve jménu hráze proti SPD.

To, že na postu ministra kultury neproběhla dodnes žádná výměna, je samozřejmě hlavně vinou prezidenta Zemana. Nic překvapivého. Prostě si to to v souladu se svým voluntaristickým naturelem a vzhledem k pocitu, že přímá volba hlavy státu dodává silnější legitimitu, prostě užívá. A svůj významný podíl na tom má i premiér Babiš. A je jedno, jestli se z nějakých důvodů nechce pouštět do boje s hlavou státu a její družinou, nemá na to dost síly, anebo v tom chce prostě nechat svého kverulujícího koaličního partnera trochu vykoupat.

Jenže je to podobné jako v partnerském vztahu. Čím laciněji svoji kůži dáváte, o to víc na ceně klesáte. Sociální demokraté si vyhodnotili, že je navzdory všemu příkoří pořád výhodnější být u moci, byť až ve druhé řadě. To lze pochopit, politika vyniká pragmatičností. Navíc v situaci divoce oscilujících volebních preferencí a trudných volebních výsledků je třeba dělat, co jde. Jenže u toho je nebezpečné ztratit tvář. A na základě toho i své místo na politické mapě České republiky.

Od sociálních demokratů by nebylo prozřetelné, pokud by při hlasování o nedůvěře vládě tento kabinet potopili, v tom je jejich postoj logický a pochopitelný. Jednak by byli za zrádce, zároveň ale za hlupáky – vždyť v té vládě sami sedí. Takže pokud by se rozhodli pro odchod z vlády, je lepší bouchnout dveřmi jindy a dle svého načasování.

To je ale věc ČSSD. Uvnitř strany už tak panuje řevnivost mezi progresivistickým křídlem a starou gardou narudlých konzervativců. To je ale jejich problém. Sociální demokraté už léta ale prokazují, že kromě tradičních levicově-sociálních témat nejsou schopni podchytit problémy, které trápí jejich voličstvo a žene je do náruče stran typu SPD. 

Pokud nechtějí být pro smích, musejí si získat zpět svoji důstojnost. Tím, že se smíří s tím, že prezident „nevylučuje“ jmenování jejich nominanta na post ministra kultury, k tomu ale asi nedojdou.