Nad usnesením o „zločinech privatizace“, které ve čtvrtek schválila Poslanecká sněmovna, by šlo mávnout rukou. Komunisté se prosazením svého návrhu na chvíli vykřičeli a hnutí ANO se jim odvděčilo za podporu vlády. A další se přidali buď ze snahy tvářit se jako „ti noví čistí“, z přesvědčení, že privatizace byla z podstaty zlo, anebo prostě z obavy, jaké by to vypadalo nehlasovat souhlasně. Pro návrh tak zvedli kromě KSČM a ANO ruku ještě poslanci SPD (včetně tří odpadlíků), ČSSD a Pirátů. Proti byla jen ODS, ostatní se zdrželi či nehlasovali.
V usnesení se mj. praví, že „v letech 1992 až 2005 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun“. Vláda zároveň dostala za úkol, aby navrhla změnu zákonů, která by znemožnila jejich promlčení.
I kdyby vláda nakonec žádný takový zákon nedala dohromady a vše by skončilo jen v propadlišti sněmovních dějin, je usnesení krokem se značnou symbolikou. A krokem zapáchajícím.
Předně: je pravda, že za privatizace nepochybně došlo k mnoha věcem, které se neměly stát. A některé by možná i šly pojmenovat tak expresivně, jak je to v přijatém usnesení. A řada jich byla také potrestána, byť všechny nejspíš ne. I toto byla daň za znovunabytou svobodu a nespoutaná 90. léta, byť je samozřejmě relevantní se bavit o tom, nakolik byla ta daň přiměřená a zda se k tomu nevrátit.
Je ale naprosto cynické tak činit pod taktovkou komunistů, kteří předtím přes čtyřicet let okrádali obyvatele celé země o majetek, svobodu i budoucnost. A je smutné, že jim u toho sekundují i další strany. Ať už z „vděčnosti“ za vládní podporu či z přesvědčení. Těžko říct, co je horší, nicméně lze k tomu říct jediné: po hlasování poznáte je.
A propos – nemusí se případného zákona, pokud by vláda komunistické usnesení vyslyšela, obávat i sám premiér?
