Nová projekce o vývoji veřejných financí, kterou v úterý zveřejnila Národní rozpočtová rada, nevyznívá nijak růžově. Dluh by při současné finanční politice státu drasticky narostl, ještě horší by to bylo vzhledem ke stárnutí populace s důchody, a tedy i s důchodci.
Nic překvapivého, při pohledu na konkrétní odhadovaná data by se ale v odpovědných hlavách měl rozezvučet budík. Není to totiž tak vzdálená budoucnost, jak by se zdálo. Počet penzistů by měl kulminovat za zhruba 40 let, zatímco počet lidí v produktivním věku bude klesat. Což nejsou ani dvě generace. A první vážné problémy penzijní systém mohou čekat už v roce 2030 – tedy za stejnou dobu, která letos uplyne od olympiády v Pekingu.
Podobné je to s prolomením tzv. dluhové brzdy u veřejných financí, což se odhaduje na rok 2047. Téměř tři desetiletí jsou dlouhá doba, ale bez strukturálních reforem a změny rozpočtové mentality to může utéct jako voda. Nyní jsme sice v poměru dluhu vůči HDP evropskými premianty, to se ale může brzy změnit.
Premiér Andrej Babiš už minulou zprávu Národní rozpočtové rady z loňského října, která vyznívala ještě o něco černěji, sepsul jako nepodložené strašení lidí. Výhrady mělo i ministerstvo financí. Jistě, může jít o jakýsi katastrofický scénář, jakkoliv vychází mj. z demografických projekcí ČSÚ (nyní aktualizovaných). Ale to je cílem tohoto orgánu. Tedy nikoliv strašit, ale upozorňovat na rizika i ve středně vzdálené budoucnosti.
Zvlášť aktuální je to vzhledem k chování současné vlády. Ekonomika sice zpomaluje, ale pořád solidně roste. Ale stejně tak bobtná i schodek státního rozpočtu, důchodová reforma je stále v nedohlednu, shoda se rýsuje jen u korekce dílčích parametrů penzijního systému. Bylo by nespravedlivé vinit jen tuto vládu – je to běh na dlouhou trať – ale v lecčems je prostě výjimečná. Bohužel v tom negativním smyslu slova.
Pokud se chceme tomuto katastrofickému vývoji veřejných financí a důchodovým problémům vyhnout, musejí se provést dlouhodobé změny v mentalitě jak u příjmové, tak u výdajové politiky státu. A především udělat reformu penzijního systému, na níž se shodnou hlavní politické síly, aby se po každých volbách zase nerušila.
Zpráva Národní rozpočtové rady je možná „jen“ simulace. Ale nemusí to být sci-fi ani fantasy. Bohužel.
