Hádky v koalici ohlašují blížící se volby. Rukavice mohou jít příští rok velmi rychle dolů

Tisková konference SPOLU k evropským volbám (27.10.2023)

Tisková konference SPOLU k evropským volbám (27.10.2023) Zdroj: Blesk:Foto : Czech News Center / Rusinova Maria

Je to právě týden, co jsem na tomto místě napsal, že vládní koalice, jak jsme ji dva roky znali, prakticky skončila. O  sedm dní později na těchto slovech není co měnit, naopak. Jen jsme dostali další důkaz v podobě hádky o nominaci českého eurokomisaře, jakkoli je to téma zastupitelné a nahraditelné libovolnou jinou půtkou. A ty budou přirozeně následovat.

„Protikandidát je soupeř, tečka,“ napsali jsme k emancipaci Pirátů a jejich oznámení, že do dalších voleb už nepůjdou v koalici se Starosty, ale samostatně. A už jsou v sobě!

E15 v  minulých dnech obsáhle popsala, jak uvnitř stran vládní koalice narůstá napětí kolem jména budoucího komisaře za Česko. Vše se točí kolem ústní dohody z vyjednávání přede dvěma roky, kdy měl Petr Fiala nominaci slíbit koalici PirStan. A tak si post nárokují Piráti, a to pro lídra své kandidátky do eurovoleb Marcela Kolaju. Podobně tak ale činí i STAN, a to pro Jana Farského nebo Danuši Nerudovou, kteří, světe div se, také vedou kandidátky. A ve hře je ještě ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.

Post eurokomisaře má jedno nezpochybnitelné kouzlo, které spočívá v  dlouhodobém dědictví. Kdo ho obsadí, zůstává na politické mapě ještě dlouho poté, co nominující strana nebo vláda už dávno může odpočívat v  politickém záhrobí, nebo aspoň v  opozici. Vyprávět by o tom mohl třeba Vladimír Špidla, který coby nominant ČSSD v Bruselu přežil nejen vlády svých nástupců Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, ale dokonce i obě vlády Mirka Topolánka a končil za vládnutí úřednického kabinetu Jana Fischera. Nebo nominantka ANO Věra Jourová, kterou před devíti lety do Bruselu vysílala vláda Bohuslava Sobotky, snad si pamětníci ještě vzpomenou.

Pro politiky, kteří by chtěli vystoupit z nejistého českého rybníčku, je Brusel nebo Štrasburk ideální místo a týká se to kromě křesel europoslanců i členů Evropské komise. Marketingový souběh, kdy kandidátku vede „kandidát na eurokomisaře“, je pak jen třešnička. Ale funguje, podívejme se, kolik nám třeba před komunálními volbami po městech a  vsích pobíhá kandidátů na starostu nebo kolik lidí si dnes na vizitky může psát bývalý kandidát na prezidenta.

Jenže pozor. Když jsme se dosyta pobavili sporem o kandidáty na kandidáty (protože poslední slovo má Rada Evropské unie, předseda komise a Evropský parlament jako celek), řekněme si důležitou věc. Tisíckrát může existovat dohoda o tom, že českého eurokomisaře navrhuje Pir-STAN nebo Franta Vomáčka, odpovědnost je ale výhradně na vládě. Mimochodem na vládě, která v eurovolbách může dostat silný signál, jak je to s její podporou před klíčovými sněmovními volbami. I o tom by mohl vyprávět zmíněný Vladimír Špidla, kterého spolu s neukojitelnou touhou Stanislava Grosse po moci stály v roce 2004 post premiéra a předsedy ČSSD právě prohrané eurovolby.

Rukavice mohou jít příští rok na jaře velmi rychle dolů a  nynější spor mezi Piráty a  Starosty to naznačuje. Fiala právě před hádkami v  koalici minulý týden na sjezdu TOP 09 výslovně varoval a zdá se, že v  aktuálním konfliktu drží moderátní postoj toho, kdo svůj slib plní. Tedy nechává PirStan, aby se dohodl uvnitř. Jenže pak je tu třeba spolulídr evropské kandidátky ODS Alexandr Vondra, který věci říká pragmaticky: „V žádném případě to podle mě neznamená, že PirStan má nějaký bianko šek na to, že když někoho navrhne, ostatní se na to mohou jen podívat a odsouhlasit to. Ne, bude to schvalovat vláda, navíc až po volbách,“ řekl už v srpnu Seznam Zprávám. Bude to ještě dlouhé a veselé.