Hrozba obchodní války s USA může Evropě pomoci opět rozhýbat jednotný trh
Vůči Evropě má prozatím americká celní válka podobu výhrůžek, vyceněných zubů a svalnatých slov. Lze však předpokládat, že brzy, alespoň pro určité obchodní komodity, se poněkud drsné vyjednávací metody mohou stát realitou obchodních vztahů a část evropských vývozů přes Atlantik bude cly skutečně zatížena.
Jak se má Evropa v takové situaci chovat a minimalizovat neblahé dopady na svoji ekonomickou výkonnost a důvěryhodnost ve fungování trhů a budoucí investiční rozhodování? V podmínkách společné obchodní politiky jí vlastně ani nezbývá nic jiného než zaujmout jednotný postoj.
Mohla by též následovat svůj vlastní postoj jako před zhruba sedmi lety a uvalit mimořádnou daň na společnosti informačních a technologických služeb. Zde však hrozí riziko obdobné tomu, kterému USA čelí v souvislosti s celními hrátkami nyní. Že buď se cena dané komodity zvýší úměrně výši dodatečného cla či daně, anebo že zboží či služba nebudou pro domácí spotřebitele k dispozici buď vůbec, či ve značném nedostatku. Zdánlivě ochranný nástroj se velmi snadno může obrátit proti tomu, kdo jej uvalí.
Tak, jako Evropa není schopna během pár let využít ochranný deštník k tomu, aby vlastními kapacitami nahradila americké IT giganty, není americký zpracovatelský průmysl stejně tak schopen vytvořit vlastní kapacity pro výrobu toho, co v masivním objemu z Evropy dováží. Je zřejmé, že všechny tyto úvahy pracující s celními a ochranářskými odvetami posouvají spektrum hospodářské politiky pryč od ideální situace liberálních a deregulovaných obchodních a investičních vztahů, vedoucí k iracionalitě, sub-optimalitě a prosazování pozice síly do ekonomiky.
Buď si tedy obě strany s chladnými hlavami uvědomí, že jedna druhou potřebují, zůstane u výhrůžek a k další eskalaci nedojde, anebo uprostřed Atlantiku vykopou neprůchodný příkop, jenž je odkáže spoléhat se samy na sebe. V tom případě by Evropa měla co nejrychleji odstranit své vnitřní překážky na jednotném trhu, uznat, že setrvávat ve svých národních zákopech a pofiderních ochranách vlastních zájmů je teď více než pošetilé.
Zamrzlý jednotný trh
A současně si také přiznat, že jednotný trh de facto zamrzl krátce po svém spuštění v roce 1993 a celá řada nových, progresivních odvětví, zejména služeb s vysokou produktivitou, podléhá celé řadě podivných národních úprav, majících hodně daleko k jednotnému celoevropskému prostředí. Proto by mělo být neprodlenou evropskou reakcí na danou situaci otevření prostoru pro volný trh v celém rozsahu služeb bez výjimky, pro všechny typy pracovních příležitostí napříč EU a pro kapitál a jeho alokaci. To vše spojené se skokovou redukcí složitosti regulačních pravidel podle receptů Letty a Draghiho.
Může se totiž ukázat, že hrozba Trumpovými cly je pro Evropu jen „proutěnou překážkou“ oproti tomu, jaké zbytné nánosy si na sebe EU uvaluje sama. Autoritativní odhady říkají, že sumář bariér tohoto typu představuje pro pohyb zboží ekvivalent zhruba 40 procent celní zátěže a u služeb je tomu ještě více než dvakrát tolik.
