I Němci žasnou nad rozdíly v cenách potravin. Usilují proto o „férovost“

Podobně jako v Česku je nyní cenová politika německých obchodů pod drobnohledem.

Podobně jako v Česku je nyní cenová politika německých obchodů pod drobnohledem. Zdroj: Szkanderová Michaela / E15

Petr Fischer

Ceny potravin trhají rekordy i v Německu. Od března do března vyskočila cena základních potravin v tamním nákupním košíku téměř o čtvrtinu. Po poklesu ceny energií, a zejména pohonných hmot zůstávají právě potraviny největší inflační zátěží. A tak se nejen politici, ale také oborové podnikatelské svazy podobně jako v Česku ptají, kdo za to může a proč ceny neklesají tak, jak by vyplývalo z „logiky trhu“.

Nejvíce do růstu cen „šije“ Spotřebitelská centrála, která plní roli ochránce práv spotřebitelů. Důkladně se věnuje struktuře cen, zejména „nekulovské“ otázce – kdo si nejvíce přidává na ceně ve výrobně-obchodním řetězci? Centrála proto provedla kontrolní nákupy v obchodech v nejlidnatější spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko a došla k neuvěřitelným závěrům. Rozdíl v nákupu stejných potravin ve stejném množství, od chleba přes mléko, jogurty, špagety, rýži až po zeleninu a ovoce, byl v naprosté většině případů větší než sto procent. Nejdražší nákup vyšel na 63 eur, nejlevnější na 31 eur. Rozdíl 30 eur, tedy sedm set korun, je i na české poměry obrovský. A naznačuje, že vysoké ceny vznikají hlavně v obchodě.

Ve zprávě z průzkumu se dokonce píše, že stoprocentní rozptyl cen byl zaznamenán v 15 z 20 zkoumaných základních potravin. Přitom nejvyšší ceny často byly u produktů, jež nabízely diskontní prodejny jako zlevněné. Největší rozdíl zaznamenala studie u předvařené rýže, jež byla v některých prodejnách až čtyřikrát dražší, cenové rozpětí u mouky činilo 244 procent, rozdíl v cenách nejlevnějšího a nejdražšího másla byl více než 100 procent.

Spotřebitelská centrála chce kontroly provést opakovaně ještě v červnu, už dnes ale ze svých zjištění vyvozuje konkrétní politické požadavky. Centrála navrhuje, aby politici zřídili speciální úřad pro transparentnost cen. Ten by pravidelně vyhodnocoval vývoj cen na trhu a upozorňoval na nadsazené ceny a marže. Kromě toho centrála doporučuje, aby v obchodech byly povinně označeny ceny, které šly nahoru, aby se spotřebitelé mohli okamžitě zorientovat. Výzkum zjistil, že zákazníci často kupují zboží s označením sleva, které přitom v jiných obchodech pořídíte za nižší ceny. Doporučení zákazníkům je tedy jasné: Pokud chcete ušetřit, nekupujte zboží v jednom „svém“ obchodě, ale podívejte se i k blízké konkurenci, která vám může měsíčně ušetřit desítky, ne-li stovky eur.

Na neprůhlednost cen a jejich tvorby si stěžují také němečtí farmáři, kteří nechápou obří rozdíly mezi výkupními cenami a cenami v supermarketech. Proto také vznikla iniciativa za férové ceny, které by zohledňovaly skutečné náklady zemědělců včetně nákladů na ekologické způsoby chovu a pěstování zemědělských plodin. Iniciativa se jmenuje „Ty jsi tady šéf“ (Du bist hier der Chef) a farmáři se v ní za pomoci odborníků snaží přesně formulovat, kolik by měly stát potraviny v obchodech a kolik peněz by z toho měli mít sami producenti zemědělských komodit.

Tento pokus „férově regulovat trh“, tedy využít jakousi úřední viditelnou ruku trhu, vypadá trochu bláznivě, a jak se v Česku říká netržně a nesystémově, ale konkrétní výstupy tak šílené nejsou. V produkci mléka se například iniciativa dostala ke konečné ceně 1,59 eura za jeden litr, což je asi 36 korun, přičemž 63 centů, tedy asi 14,50 koruny by měli dostat farmáři (dnes mají padesát centů). Ti to vysvětlují především investicemi do ekologického zemědělství, tedy do zdravých potravin, které všichni lidé chtějí, ale nikdo za ně nechce zaplatit. Náklady na ekologické farmy rostou a to se ještě do cen potravin nepočítají externality, tedy dopady na životní prostředí při používání hnojiv, nafty a tak dále.

Podle vědců z univerzity v hanzovním městě Greifswald ve východní spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko by však pouhé spravedlivé placení farmářům v žádném případě nevedlo k cenám, které by se musely platit v obchodě, kdyby se v cenách měly odrazit všechny náklady. Greifswaldští vědci to cvičně spočítali, mimo jiné na příkladu mletého masa. Kdyby se do jeho výroby zahrnuly všechny externality, zvedla by se jeho cena o 175 procent. Za mleté maso se dnes v Německu platí v průměru osm eur za kilogram, „férová cena“, spočítaná podle ekologického vzorce, by vyskočila na 22 eur za kilogram. Cena mléka, které lze dnes běžně pořídit za 1,15 eura, by byla o 112 procent vyšší. Zákazníci by za jeden litr platili 2,44 eura.

Iniciativa za férové ceny zatím nemá žádnou politickou rezonanci, ale to se může časem změnit. Ceny potravin se ukazují jako důležité politikum zejména v chudších východních spolkových zemích a mezi lidmi s nižšími příjmy, což je zhruba každý šestý Němec. Je jen otázkou času, kdy to nějaká politická strana zvedne se vším všudy. Včetně ekologických nákladů, které by měly společně hradit zákazníci, stát a největší znečišťovatelé.